Aristokratka vo vare

Vejdělek si asi řekl, že natočit další díl taškařic o novodobých aristokratech by mu mohl získat nějaký ten vejdělek a tak vznikla Aristokratka ve varu. Zase tu máme tu známou skupinku již pevně etablovaného  osazenstva zámku Kostka a i když se tentokráte zámkem začnou prohánět lecjací návštěvníci, dokonce jedna práchnivějící serebrita, prozradím, že humor se kolem zdí s freskami a sgrafity neukázal ani jenou. Ten obešel Kostku obloukem a tak divák jen s jistou útrpností sleduje pitvoření se Čermáka jehož mi tu fakt bylo líto a zbytek snad až na skvěle tradičně hrajícího  Pechláta, který umí pobavit evidentně i v naprosté scénáristické nuzotě radši nebudu komentovat. Nehereckým hřebíčkem do rakve této aristokratky je komparz v podobě návštěvníků zámku... Prostě tupé, blbé a místy až trapné. A tak empatický divák v podstatě sleduje s napětím jen to, zda tloustnoucí Marie přijde s Piškulou v konírně o věneček nebo ne a zda si to napíše v zámecké kapli do deníčku.  Ne,  vyzrazovat to nebudu. To erotické dusno si musítě prožít sami.  Od téhle filmové záležitosti jsem moc nečekal, ale říkal jsem si co kdyby... No tak ne. Žádné kdyby nebyly a návštěvu Kostky lze klidně obejít obloukem. Kopu do sebe jednoho paňáka ořechovice, nebo radši celou flanděru. * (14.07.2024)

Aristokratka ve varu na mě zapůsobila veskrze podobným způsobem jako o pět let starší jednička: Jde o úsměvnou, oddechovou komedii, v níž mě opět více bavilo trio pomocníků než trio "Kostek", přičemž na scénu nově přišedší Simona Lewandowska měla též jisté humorné kouzlo - možná prvoplánové, ale funkční. Moc se mi líbila svatební linie - ať už se jednalo o přípravu vdavek nebo dojemný příběh paní Tiché o "Helence". P.S. "Lásko má, já stůňu!" (31.01.2024)

Je to blbost. Tenhle film je dobrý pro rozmazlené holčičky , babičky a dědečka kteří se jen chodí do kina vysrat a nažrat se popcornu a utratit zde těžký prachy za to aby viděli sračku a mohli se jít během filmu z té sračky jít vysrat na hajzlík a koupit si další popcorn a koupit si kafe z který ho mimochodem budou muset jít zase za deset minut jí na hajzlíček jo a mimochodem z filmu nic neztratí. Bože já se jdu taky vysrat.💩💩💩💩💩ps : miluju sračky (06.01.2024)

Film je vtipný hlavně tím, kolik s sebou nese problémů. Je to v podstatě jen převyprávění knížky, postrádám něco, co bych si jaksi více „zapamatoval“. Od Hynka Čermáka jsem čekal trochu jiný styl, několik přece jen o něco vtipnějších výstupů. Asi je lepší v rolích dobráckých strážců spravedlnosti, ale to sem nepatří. Jinak taky je to poměrně těžkopádné už od prvního dialogu "u studánky". A nepochopil jsem, proč se tam vysloveně útlé herečce sděluje, že má nějaká kila navíc. Celkově zde vysloveně ruší a bohužel převažuje „scénkaření“, možná vinou slabšího scénáře nebo přehnané a nenápadité poplatnosti literární předloze. Rovněž vázne cosi jako „dramaturgie“ pokud se ovšem v souvislosti s podobným filmem vůbec dají používat podobně silná slova. Výstupy o mladých lidech mi tam připadaly jak z jiné reality atd. Ve filmu mi dále vadilo jeho pomalé tempo, jak je doslovný, ale to bych se už opakoval. (původně 01.02.2024, upraveno) (01.02.2024)

Je nekolik veci, ktere srazi film do kategorie “sracka”. Prvni he hudna a doprovod ve scenach, kde to je jako v sitcomu na Nove. Pak velmi lacine sceny, ktere jsou zbytecne, podlezave a debilni. A chovani postav je casto takove, ze se tomu neda verit a je to proste priblble dejem mnohokrat. Ale zase se tam, kupodivu od stejnych tvurcu, najit nekolik vypointovanych scen, ktere byly velmi povedene a vtipne. Nejpis je to sesite horkou jehlou a je to skoda, protze z toho by se dalo cerpat a sami herci by mohli hodne pomoci s dialogama. Jenze prace kvapna, malo platna. (01.06.2024)