Vládca temnôt

Přestože mi tenhle film zpočátku připadal jako takovej podivnej mišmaš satanskýho filmu, vyvražďovačky a zombie hororu, nakonec to celkem nabralo obrátky a v druhé půlce mě i celkem mrazilo. Potěší samozřejmě Carpenterovi speciality, jako je výborná hudba, dusná atmosféra, Donald Pleasence a depresivní závěr. (24.01.2011)

Výborná věc, která mě strašně bavila - už dlouho se mi nějaký horor tak nelíbil! A to především zásluhou perfektního soundtracku - hudba mě na tomto filmu dostala úplně nejvíc a skvěle vytváří celkovou atmosféru. Nadchly mě taky speciální efekty a kamera - vzhledem k době vzniku jsou ještě dělané pěkně postaru, bez všech těch novodobých digitálních orgií, což filmu v mých očích jen přidává ten správný retro punc starých dobrých osmdesátek (dle mě vrcholná éra hororového žánru). Herecké výkony už byly o něco slabší, a v některých scénách po mém soudu posouvají film až do nechtěné směšnosti. Zamrzelo mě rovněž to, že postavy se v některých momentech chovají ne příliš logicky. Celkově ale za mě obrovské nadšení - pro člověka, který tento film dokáže docenit, je to naprostá pecka. Strašidelný ten film sice není ani trochu, ale přesto disponuje zcela neobyčejnou a hutnou atmosférou, která permanentně graduje. Za mě Carpenterovi rozhodně palec hore! (02.03.2017)

John Carpenter je majster v navodeni temnej atmosfery, ktora je spolu z jeho hudbou nezamenitelna. Temna predtucha, zlovestna zahada, ktora sa pomaly dostava napovrch, podobnym sposobom, ako vo fantastickom Thing. Snimok ktory po celu svoju stopaz nepolavi vo svojej temnote a pochmurnosti a skvelo vyvrcholi v zavere, ktory vo vas zanecha neprijemny mrazivy pocit. Skoda malicko viaznuceho deja v strednej casti filmu, ktory je rozvijany casto len pomocou doslovnych dialogov. Inak vsak bezchybny horor, s naozaj hustou atmosferou. (8.8/10) (25.09.2007)

Počátkem 90. let k nám poprvé do distribuce dorazily některé filmy, které měly na Západě premiéru už v 80. respektive 70. letech. Mezi nimi bylo i několik hororových titulů, jako např. Vládce temnot. Byl jsem tehdy skutečně okouzlený bubáky a efekty, které dnes už vypadají úsměvně, takže původně jsem ovlivněný nostalgií nadělil větší počet hvězdiček. John Carpenter má renomé velkého hororového tvůrce, ale vždycky to byl jednoznačný béčkař, který dělal divácké filmy a jen v několika málo případech se mu povedlo překročit svůj vlastní stín. Absolutorium mají u mě vlastně jen dva tituly, a to legendární Věc a Ve spárech šílenství, které krásně - možná nejlépe ze všech filmů na podobné téma - vystihuje sympatickou brakovitost literárního díla Lovecrafta. Vládce temnot k těm výjimkám nepatří, zub času se na něm podepsal a především dnes vidím směšné dialogy a idiotské chování postav. Scénář je zkrátka a dobře pitomý. Jedničku s hvězdičkou ale můžu i po těch letech nadělit soundtracku, to je v rámci žánru skutečná chuťovka, a pozoruhodná je i práce kamery a výtvarné řešení scén. Za to má ode mě John 2* a 45 % celkového dojmu k tomu. V tomhle filmu se bohužel v plné nahotě projevuje i to, že Carpenter omezovaný rozpočtem pracoval většinou - vlastně skoro vždycky - s béčkovými herci, tzn. herci druhé a xté kategorie... (05.01.2013)

Prince of Darkness byl první z Carpenterových filmů pod hlavičkou Alive Pictures, ke kterým přistoupil ze znechucení s podmínkami velkých hollywoodských studií. S Alive uzavřeli dohodu, že na každý film dostane 3 mega a naprostou tvůrčí kontrolu. Tím se ocitnul prakticky ve stejné situaci, v jaké natočil filmy Halloween nebo The Fog. I u těch měl na výběr, že se buď vrhne do ambicioznějšího projektu za hodně peněz s producenty za prdelí nebo shrábne pár stovek táců a může si dělat co chce. Pro Alive Pictures to byl smysl dávající tah při vzpomínce na to, jak Halloween za 320 000 vydělal téměř osmdesát mega, obzvláště když Carpenter nejevil stále známky tvůrčího úpadku (jakkoli si tehdejší kritici, kteří ho mimochodem totálně pohřbili s The Thing, mysleli opak). Na Prince of Darkness lze docela dobře sledovat to režisérovo uvolnění, to zbavení se tlaku, který tak nesnášel. Bohužel pro diváka pak bohužel obsahuje mnoho chyb, které ho stály takovou námahu v The Thing eliminovat a lze odsud cítit tu lehkou deziluzi, že se nehodlá se zpracováním zkrátka tak srát jako tomu bylo v jeho etalonu, když to tehdy nikdo nedocenil. Zatímco v The Thing trávil měsíce přepisy scénáře, výběrem castingu, na tu dobu nezvyklými dvoutýdenními hereckými zkouškami i přetáčením scén a doplňováním situací, zde jde zkrátka vidět, že už tyhle elementy měl trochu na salámu a jel si zase metodu ze svých prvotin "hlavně že se už točí". Casting je pak příšerná sbírka osmdesátkových pacientů (pravý horor nastává kdykoli, co se protagonista usměje pod knírem), většina informací se předává během sezení v jedné místnosti a kdo v ní zrovna není, tak ten asi bloumá někde po jedné ze dvou chodeb, kde už na něj čeká transformace ve služebníka zla. Papírově ale stojí Prince of Darkness na vynikajícím, originálním a správně radikálním námětu, kde nejde o nic menšího než o vyvolání NegaBoha do čehož jsou zapletena stará bratrstva, cestování časem, zapomenuté jazyky, metasvěty či vesmírné anomálie. To je přece skvělý. Nějakej schopnej remake by nebyl? (02.10.2020)