Sliediči

Jablko nepadlo vůbec daleko od stromu. Provedení je sice horší, a i přes atraktivitu prostředí z nějakého důvodu vůbec nefungují atmosférické prvky, vše je ale nahrazeno solidními zvraty, pointou, a celkově prostě nápadem (je to dle předlohy), který si režisérka dobře vybrala. Dcérka se vyplatí sledovat. [max] (06.09.2024)

[38%] Popravdě, moc mi to nesedlo. Zpočátku se to snaží budovat nějaký ten nápad, ale o atmosféře a napětí zde vůbec není řeč. Postavy mě též moc nebavily, ani ta hlavní. Docela se to táhne, ale sem tam se něco děje a ve finále se to trochu už vylepšuje, i když je to pak celé natahované. Podobný typ filmů mám rád, ale zde vše jelo tak na půl plynu. Sice tu není nic, co by mě extra vytáčelo, ale i hned pár minut po tomto snímku jsem zcela na vše zapomněl. Zbytečný film. (29.07.2024)

Její otec natočil náhodou před 25 lety hit (stejně jako Opus náhodou vyplodil Live is life) a od té doby cpe všem okolo přesvědčení, že je geniální scénárista. Je logické, že té iluzi neunikla ani dcerunka. Co je horší, že dcerunka někde nabrala dojem, že to mohla i podědit… tak napsala zaručený hit a zaškemrala u tatínka o peníze, aby ho mohla natočit. Jenže ona se z toho vyklubala (nečekaně) píčovina. Ale nehorázná. Kdyby nechala napsat scénář někomu s talentem, mohlo to dopadnout mnohem lépe, protože okoukala techniky co (režisérsky) fungují a do té doby než “chcíplo auto v lese” jsem měl pocit, že “by to i šlo”. Pozn.: jaká je logika vylézt uprostřed lesa z auta a začít řvát “haló, potřebuji pomoc”. Jako, že by pomohly veverky? Ach jo… (21.07.2024)

Geny se nezapřou, Išias Nočního Šalamouna měla radši študovat práva než jít po tatíčkovských šlápějích, protože jak je známo - jeden dobrý film, kari posedlého Inda, vyjde na deset kurevřvoucích sraček, a tady přijmeme nové rodinné tradice, na jeden průměrný film vyjde jedno bebí pro kocoura, který se večer může místo toho věnovat honění svého ocasu. Směsice nudně položených postav, nevýmaje hlavní poseroutky, která není ničím sympatická, úskalí s nesmyslným twistování víc a víc absurdnější zápletky, abysme se ke konci dohnali ke skvělému budování atmosféry, a nakonec, držte se za koule, bylo všechno všechno k hovnu a dohnalo vás to ke keramické míse. Mína Špína zakopla v korunách stromů Řáholec, což může dělat skvělou konkurenci lesu sebevrahů v Japonsku, které obývá skupina cikáňatů, co perfektně splínaj s přírodou a její barvou, a musej se každou noc zavřít do prasečího koryta, protože se dozvíme neotřelou věc, a objímající Zeman vysoký jalovec to nebude, ale to že les má pevně nařízlou otevírací dobu, a jak se k přírodě chováte, i to že občas do ní i serete, tak to hezky oplatí i s úrokama! Bohatě by stačilo na vandaly poslat Ashe s ruční motorovkou a Lesních Puchem. Jak typické, a vykrádačské i u samotný rodinky Šahlejmajců. Proklatí komančové. (30.07.2024)

Chvílemi mi to svojí bezradností připomnělo poslední 2.série LOST, včetně těch poklopů, které taky NĚKAM vedou. Vrší se tu záhady, vrší se tu nepředvídatelné situace, ale k ničemu smysluplnýmu to nesměřuje. Asi tak půlhodinu mě to bavilo pozorovat, jak je to celé mimózní, jako když sledujete v ZOO nějaké exotické zvířátko, na kterém se příroda „vyřádila“ neblahým způsobem, u kterého by i Attenborough zaplakal. Postavy se tu chovají se iracionálně, vedou nepřirozené dialogy, a na konci to tak hloupě graduje a s tak jalovou pointou, že z toho máte bolehlav. Jediný, co mě potěšilo, byl ten Aratinga žlutý, miluju totiž papoušky. A v případě Ishany mě jenom napadá, že jablko se od stromu zakutálelo někam hodně daleko a už ho nikdo nikdy nenašel. Meh. (11.09.2024)