Vec

Horory s krkajícíma mimozemšťanama, ze kterejch tečou sračky a sliz, mě nikdy moc nebraly. Všude tady čtu o skvělý atmosféře. Ta sice ve filmu byla, ale asi tak jenom úvodních 30 minut, kdy jsem netušil, co se bude odehrávat dál. Pak už to bylo jenom obyčejný hororový béčko z 80. let. Čim hnusněji bude mimozemšťan vypadat, čim víc bude mít chapadýlek, čim víc z něj bude kapat sliz a čim víc bude z lidí stříkat krev, tim lepší horor. Tohle je spíš nechutný, než děsivý. Vzhledem k tomu povyku okolo, jsem čekal trochu víc. P.S. Koukněte na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=rT7AH4JyuNs To je docela pěkný. (18.11.2007)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)

S původní Věcí je to naprosto nesrovnatelný. Tohle vlastně ani není remake, protože všecko je jiný, kromě podobnýho námětu. S přehlídnutím několika drobností jako je rozdílný závěr, by se dalo původní dílo považovat za první díl tohoto, jak to ti Švédi (totiž Norové) objevili a dostali ven a co se kolem toho dělo (a myslím, že i Carpenter to tak mohl zamýšlet). Tohle je syrovej zábavnej horor s tak hutnou klaustrofobní atmosférou, že mnohé menší dítě ji nemusí rozdýchat. Já to viděl poprvé asi v osmi a nemohl jsem spát. Hlavně kvůli té neustále se měnící potvoře, kterou jsem čekal v každém keři a každéým ratlíkovi kolem. Původní film je jen zábavná okecávačka s takovým počtem hlavních hrdinů, že si ani nestačíte uvědomit, kdo je kdo a co je vůbec zač a už je konec. A navíc toto je mnohem zábavnější. (01.12.2005)

No, asi to bude můj vlastní problém, ale vůbec jsem se nebál. Nevím, jestli je to rokem původu, protože věřím, že tehdy to mohla být v žánru horor celkem bomba, ale film mě ničím zvlášť neoslovil. Atmosféra a napětí byly většinou jen lehce nadprůměrné, hudba mohla být taky lepší (alespoň vzhledem k jejímu tvůrci), ale hlavně mi vadila nedomyšlenost příběhu (např. již zmiňovaná úvodní scéna s "neomylným" norským sniperem, či jeho zkrat, když si "omylem" hodil granát k vlastnímu vrtulníku :-)). But on the other hand, co se týče triků, byl jsem spokojen; sice ve mně nevyvolaly akutní pocit, že musím zvracet (možná to bude přesyceností z větších "lahůdek"), ale jinak se mi líbily (a to ani nemusím přihlížet k době vzniku). Hodnotím průměrem; ač jsem se moc nenudil (oceňuju, že mě tento snímek v cca 1:00 ráno dokázal udržet vzhůru a nekoukat po hodinách), doporučil bych ho spíš opravdovým milovníkům sci-fi hororu než divákovi, který se chce podívat na 1 film z top 200. (27.12.2008)

Již při úvodních titulkách, doprovázených děsivým doprovodem mága filmové hudby Ennia Morriconeho, běhá mráz po zádech. Pak se začne budovat hustá atmosféra, která se mění v děsivou. Efekty jsou vynikající, zvláště pak ty opravdu děsivé (hlava s pavoučíma nohama). Jak moc nemusím horory, tak mě tento Carpenterův mistrovský kus vždycky potěší. (08.10.2005)