Miluj ma! Prosím...

Po první hodině jsem uvažoval o podstatně horším hodnocení, pak ale zpřeházená mozaika začne rozkvétat a v celkovém součtu jsem se zasekl někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. I přes prkenného Joshe Hartnetta a Diane Kruger, jejíž herectví vyznává taktiku "jsem hezká a umím se usmívat", nabízí film poměrně silný závěr... možná je to dané i tím, že až v něm je konečně vše jasné a propletenec vztahů, v němž hraje větší či menší roli pět lidí, pozná svůj jasný výsledek. Největší klad filmu, pokud pomineme vizuální i hudební stránku, je tak paradoxně matoucí přístup tvůrců, který mě v úvodu štval a který z jinak nekomplikované story dělá film komplikovaný. 7/10 (15.02.2009)

Wicker Park mi pripadá ako keby Alejandro González Ińárritu zobral do rúk klasický romantický scenár a natočil ho s nelineárnym dejom ako to vie iba on. Vďaka tomu ma film zaujal pretože zo začiatku mi vôbec nič nedávalo zmysel no našťastie všetko postupne do seba začalo krásne zapadať a na koniec sa všetko do bodky vysvetlilo. Takto sa majú točiť filmy nútiace divákov trošku premýšľať. (21.01.2008)

Ak túto komplikovanú romantickú historku rozmotáte, nezostane nič iné len romantická historka. Forma je ale zaujímavá, na tomto poli sa stále niekto snaží vymyslieť niečo originálne, čo može byť aj časovo poprehadzovaný dej. Paul McGuigan má síce na viac, jeho kritizovaný Acid House mám rád, ale ako bokovku pre Hollywood to zvládol. Casting je vhodne vybratý, každý sa na svoju úlohu hodí, čo je v prípade romantických filmov základ. (25.09.2007)

Soudržně a efektně natočený retrospektivní příběh, který v první polovině namlsá návalem umně nakousnutých dějových informací na několika časových frontách, zatímco v závěru svede dohromady svou čtveřici protagonistů v emocionálně vyhroceném a filmařsky důmyslném vztahovém leporelu. Opravdu málokdy se vidí film s podobným romantickým nábojem, který by nepřestával překvapovat a bavit a do obvyklé závěrečné scény by dofinišoval v takovém stylu, že ji už jen s ohledem na předchozí strhující dění pasoval na pozici nejkrásnějšího žánrového zakončení široko daleko. Některé neoriginální filmové perličky, kdy se počet náhodných setkání postav přeci jen kupí dost nepřiměřeně, potažmo se hrdinové vzájemně přehlédnou, přestože jsou vzdáleni jen několik metrů od sebe, mi sice brání udělit nejvyšší hodnocení, jakkoli se ho moje nekonečné sympatie k pocitům a jednání zamilovaného Joshe Hartnetta opakovaně dovolávaly... 85% (27.11.2015)

Někdo zmešká autobus a přijde o možná zajímavou schůzku. Jiný nestihne závěrečný díl oblíbeného seriálu. Další otálí s nákupem luxusních šatů, které hned druhý den zmizely z výlohy. Jenže někdo ztratí dva roky života, které mohl věnovat někomu: TOMU/TÉ pravému/pravé. Svět náhod, vzpomínek a intrik v netriviálním balení Paula McGuigana je takovou emocionální detektivkou, u které mám na paměti, že před oněmi deseti lety mezi mladými dost frčela. A to nejen pouze díky totálně romantickému závěru s Coldplay v zádech. Josh Hartnett (kam jen se ten hošan ztratil?) má slibně rozjetou kariéru a sličnou snoubenku. Jenže před služební cestou do Číny se mu vrátí vzpomínky na Diane Kruger, kterou miloval, ale jejich vztah zvláštně skončil. Přepínáme mezi minulostí a současností, Josh má jen starožitnou pudřenku, vzpomínky na vůni své bývalé lásky a podivnou holku, která má nejedno tajemství. A divák několik indicií, několik verzí, různé klíče od bytu, různé velikosti bot, nepřečtené vzkazy a dopisy. Skládačka je to velmi povedená, útržky informací jsou slušně servírované. Jakmile do sebe něco začne zapadat, vrátí nás tvůrci na začátek, ale bude nás to bavit. A hlavně to není něco ve smyslu á la teď se hlavní postava probudí ze snu. Technicky je to povedené, atmosféra je moc fajn, herci mi sedli, Kruger tu platí za dokonalou kočku, prakticky neznámá Rose Byrne už tehdy dokazovala, že v ní něco je. Holt když se neopětované city „naštvou“.. (03.09.2015)