Miluj ma! Prosím...

Někdo zmešká autobus a přijde o možná zajímavou schůzku. Jiný nestihne závěrečný díl oblíbeného seriálu. Další otálí s nákupem luxusních šatů, které hned druhý den zmizely z výlohy. Jenže někdo ztratí dva roky života, které mohl věnovat někomu: TOMU/TÉ pravému/pravé. Svět náhod, vzpomínek a intrik v netriviálním balení Paula McGuigana je takovou emocionální detektivkou, u které mám na paměti, že před oněmi deseti lety mezi mladými dost frčela. A to nejen pouze díky totálně romantickému závěru s Coldplay v zádech. Josh Hartnett (kam jen se ten hošan ztratil?) má slibně rozjetou kariéru a sličnou snoubenku. Jenže před služební cestou do Číny se mu vrátí vzpomínky na Diane Kruger, kterou miloval, ale jejich vztah zvláštně skončil. Přepínáme mezi minulostí a současností, Josh má jen starožitnou pudřenku, vzpomínky na vůni své bývalé lásky a podivnou holku, která má nejedno tajemství. A divák několik indicií, několik verzí, různé klíče od bytu, různé velikosti bot, nepřečtené vzkazy a dopisy. Skládačka je to velmi povedená, útržky informací jsou slušně servírované. Jakmile do sebe něco začne zapadat, vrátí nás tvůrci na začátek, ale bude nás to bavit. A hlavně to není něco ve smyslu á la teď se hlavní postava probudí ze snu. Technicky je to povedené, atmosféra je moc fajn, herci mi sedli, Kruger tu platí za dokonalou kočku, prakticky neznámá Rose Byrne už tehdy dokazovala, že v ní něco je. Holt když se neopětované city „naštvou“.. (03.09.2015)

Soudržně a efektně natočený retrospektivní příběh, který v první polovině namlsá návalem umně nakousnutých dějových informací na několika časových frontách, zatímco v závěru svede dohromady svou čtveřici protagonistů v emocionálně vyhroceném a filmařsky důmyslném vztahovém leporelu. Opravdu málokdy se vidí film s podobným romantickým nábojem, který by nepřestával překvapovat a bavit a do obvyklé závěrečné scény by dofinišoval v takovém stylu, že ji už jen s ohledem na předchozí strhující dění pasoval na pozici nejkrásnějšího žánrového zakončení široko daleko. Některé neoriginální filmové perličky, kdy se počet náhodných setkání postav přeci jen kupí dost nepřiměřeně, potažmo se hrdinové vzájemně přehlédnou, přestože jsou vzdáleni jen několik metrů od sebe, mi sice brání udělit nejvyšší hodnocení, jakkoli se ho moje nekonečné sympatie k pocitům a jednání zamilovaného Joshe Hartnetta opakovaně dovolávaly... 85% (27.11.2015)

PO SHLÉDNUTÍ NEDABOVANÉ VERZE PŘIDÁVÁM HVĚZDIČKU. Po skončení tohohle snímku budete zklamáni, že už je po všem. Většina filmů tohoto žánru má klesající kvalitu s přibívajícími minutami, ne však Miluj mě, prosím. Příběh se rozvíjí pomalu, ale jistě a svým způsobem jsem do něj byl zažrán po celou dobu. Film dokazuje, že se v příběhu neztratíte ani v případě, když nám naservíruje milostný "čtyřúhelník". A hlavní postavy se s tím vyrovnávají velice přesvědčivě. Režisér odvedl velmi dobrou práci. Celý film je tak nějak přesvědčivý, že se tohle klidně může komukoli stát. Ovšem jsou zde i momenty, kde herci hodně přehrávají, anebo naopak nedohrávají. Ale takových momentů je zde pomálu a nejsou natolik výrazné, aby nějak ubíral z kvality filmu. Herci jsou taktéž velmi dobří. Rád se dívám na herectví Joshe Hartnetta, o Rose Byrneové zase můžu říct, že mě její postava zaujalaa zahrála ji s jistotou. Musím jen poukázat na neskutečně divný účes Matthew Lillarda. Co tím chtěli autoři říci! Film můžu jedině doporučit. (11.06.2005)

Nejlepší romantický film. Fakt mě to totálně vzalo. Paul McGuigan dokáže přesně vystihnout náladu postav a vnutí ji i vám. Strašně chytře vymyšlený film až Shakespearovských rozměrů, proto taky ty narážky v divadle. Josh Hartnett a Diane Kruger podali monumentální výkony. Námitky, že hrdinové nepoužívali mobil atd. neberu, protože o tom ten film fakt nebyl. Podle zdejších komentářů koukám, že se to nelíbí každému a chápu proč. Je to pocitový film a vy musíte být na té správné vlně. Jméno Paul McGuigan si budu pamatovat. Je to režisér co mě dokáže napnout jako struna a zároveň naladit na romantickou strunu, což u mě dokáže málokdo. (19.04.2008)

Scénář: Brandon Boyce .. Miluj mě, prosím žadoní tento film .. chvilku jsem se sice nechal mást vysokým hodnocením nadšených uživatelů, ale po nějakých dvaceti minutách jsem tuhle banální romanci bez thrillerové příměsi prokoukl a nadějím na něco víc byl amen! Jelikož se jedná o remake evropského koprodukčního filmu z devadesátých let, kde téma náhlého zmizení přítelkyně bez možnosti kontaktu je ještě uvěřitelné, zde jsem už této základní kůstce příběhu nevěřil. K tomu se později nabaluje toliko směšných náhod a zvratů, že jsem se jen trpce usmíval, co všechno si v současném přetechnizovaném Chicagu lze prožít. Co na plat, že formální stránka nemá výraznější chybu, režisér umí vytvořit atmosféru a hudební doprovod je lahůdka. Také herci, ač to herecky nejsou koncerty, jsou příjemní a Rose Byrne zajímavý objev. Jenže ten příběh, ten nepravděpodobný příběh, to bolelo. Moc. Žánrové osvěžení to ano, ale ve výsledku pořád jen slabší průměr! 50%. (02.10.2006)