Lev v zime

Krásný vánoční film o těch pravých hodnotách - touze po moci, nenávisti, přetvařování se, pomstě a intrikách, co se (roz)spřádají doslova v každé větě, v každém pohledu. Shakespeare by to nenapsal lépe (zdravím Krále Leara). Do detailu vybroušené dialogy na ostří nože, ve kterých se uštěpačností či cynismem rozhodně nijak nešetří. Demýtizace královského majestátu (hlavně tedy TOHO Richarda) i nečernobílé živoucí charaktery, co nejsou pouhými loutkami v rukou autorů. Všechno tohle bohatě stačí na přebití nepopiratelného faktu, že divadelní prkna z toho koukají více než "svět filmu". (20.03.2009)

"Mohl jsem dobít půlku Evropy, ale můj život ovládaly ženy!" - aneb - Přesvědčivý portrét královské rodiny, kde se nenávidí každý s každým, a kde dokonce i matka spřádá intriky se svými syny proti sobě navzájem. Paralela s Shakespearovým Králem Learem je více než zřejmá a starý Jindřich II. (hraný 36-letým Peterem O'Toolem) ji koneckonců sám naznačí. Dialogy jsou brilantní, herecké výkony pozoruhodné. (07.08.2005)

Bylo zajímavé vidět během pár dnů nejdřív Becketa (1964) a poté Lva v zimě. Kromě toho, že v obou ztvárňuje Jindřicha II. Peter O'Toole, se tyto filmy i vzájemně doplňují a měl jsem také možnost bližšího srovnání. Film je sice opět mnohem komornější, než jakým by se dle úvodní šermovací scény mohl zdát, ale dokázal si mou pozornost udržet bez větších výkyvů až do konce a to i díky tomu, že O'Toolovu kreaci zde doplňuje na stejně excelentní úrovni i několik dalších herců v čele s Anthony Hopkinsem coby jedním z královských synů a především Katharine Hupburn. Její monolog u zrcadla měl strhl podobně jako dlouhá konverzační katarze mezi královskými manžely.  Souboj o následnictví trůnu proplouvá do napětí v rodinných vztazích (nebo to probíhá současně i obráceně?), uprostřed nespoutaných projevů touhy po moci, vzájemné nenávisti, přetvářky, intrik, ale snad i pořád jisté, kdesi uvnitř skryté lásky a spolupatřičnosti jsem bez ohledu na historické kulisy vnímal výraznou nadčasovost a v celkovém podání spolu s cynismem a stylizovaností i nečekané menší spády do humoru. Za mě v rámci žánru výrazně nadprůměrný zážitek. [80%] (23.08.2024)

Proč tady tak málo lidí hovoří o hudbě!? Vždyť právě hudba Johna Barryho dala filmu neuvěřitelnou emocionální nálož a povznesla ho ještě o stupínek výš! Takže doufám, že ten film budou lidi hosnotit koplexně a ne jen proto, že v něm Petr O´Toole a Kate Hepburn podávají velmi přesvědčivé výkony (k čemuž jim dopomáhá dobrý scénář). (13.02.2007)

Ach ty „zdravé“ rodinné vztahy…! Konverzačně nabitý příběh plný komplikovaných postav i složitých vztahů. To by samo o sobě mohlo být skvělé, ale bohužel mě zaráželo to zrůdné množství intrik, falše, lží a pletichaření. Jde sice o příběh z 12. století a člověk chápe, že morální a humanistické hodnoty nebyly zdaleka tam, kde jsou dnes, a že i okolnosti rodinných vztahů mohly být poměrně drsné, nicméně film ukazuje v podstatě všechny postavy jako naprosto zvrácené a pošramocené jedince, kteří se k sobě chovají příšerným způsobem. Po chvíli sledování je jasné, že se nedá žádné z postav věřit – v jednu chvíli někdo něco tvrdí a slibuje, ale o pár vteřin později už vítr vane odjinud. Film je tedy psychologicky zajímavý a skví se úžasnými hereckými výkony (i mladý Anthony Hopkins v jedné ze svých prvních rolí byl už tehdy Pan Herec s velkým P a H), ale jako divák jsem byla z chování postav znechucená. Snad jedinou vnitřně „čistou“ postavou byla Adéla (Alice), ale oproti ní stálo dalších zhruba 6 prohnilých a neupřímných postav, okolo kterých se příběh točil. A divácky mi proto chybělo něco nebo někdo, s čím/kým sympatizovat nebo komu fandit. Nakonec tedy jediné, co na tomto filmu skutečně oceňuji, jsou ty vytříbené a emočně vypjaté herecké výkony. Za to bravo. Ale jako příběh si mě The Lion in Winter nezískal. ~(3,3★)~ (10.11.2023)