Lev v zime

Upraveno v červnu 2021. Lev v zimě, to je to závratné opojení mocí v nebezpečných hrátkách ctižádosti a prchlivosti. Anthony Harvey dostal na počátku své režisérské kariéry jedinečnou příležitost filmové adaptace divadelní hry amerického dramatika Jamese Goldmana a s hvězdným hereckým obsazením slavil úspěch ve světě filmu anglosaským shakespearovským divadelním zaujetím pro věc. Harvey zkrotil afekt Hepburn do přijatelné podoby, sláva anglického středověku získala jedinečné kulisy prostředí, byť je neúprosný střet nároků z rozumu a vášně uzpůsobený k moderní době, jejím potřebám. Jindřich II. Plantagenet patří k nejvýznamnějším panovníkům anglické historie, byl zakladatelem mocné dynastie Plantagenetů a hrad Chinon ve francouzském Anjou byl jeho sídelním hradem (ale jeho siluetou ve filmu je hrad Tarascon v Provence). Mocenské intriky v úchvatné konverzační zběsilosti, jež duši vyčerpává, ale také posiluje a tvaruje budoucnost států a vazalství celých národů. Prvním hrdinou nekompromisních politických intrik o vlivy nad mocí je Jindřich II. Plantagenet (dobrý Peter O'Toole), prchlivý a převelice úspěšný anglický panovník a pán většiny francouzských domén. Věk neubírá nic z chuti po moci, ale naopak ji rozšiřuje. Euforie a prchlivost, pocit selhání a neukojitelná touha po velikosti a po vládě. Jindřichovým nejzavilejším soupeřem intrik je Eleonora Akvitánská (zajímavá Katharine Hepburn), Jindřichova manželka, zraněná tradicí mužova neskrývaného cizoložství. Podněcovatelka vzpoury synů proti otci sleduje vždy své zájmy. Mezi významné účastníky mocenských intrik patří: nejstarší žijící Jindřichův syn, pozdější anglický král s přídomkem Lví srdce, tvrdohlavě zavilý Richard (zajímavý Anthony Hopkins), přehlížený Jindřichův syn a ve vzdoru všehoschopný intrikán a bretaňský vévoda Geoffrey (příjemný John Castle), nejmladší, králův milovaný synek, důvěřivý mladík a pozdější anglický král Jan Bezzemek (příjemný Nigel Terry), a francouzský mladý král, odpůrce rvavé anglické moci na francouzském území, Filip II. (příjemný Timothy Dalton). Z dalších rolí: naivně nevinná francouzská princeznička a rukojmí mocenských intrik a Jindřichova sexuálního pnutí Alais (Jane Merrow), či normanský rytíř a věrný služebník anglických králů William Marshall (Nigel Stock). Lev v zimě je strhující intimní podívanou středověkých radostí a strastí mocenských hrátek, Freud v dokonalých následcích traumat dětství. Rod Plantagenetů zaznamenal dominanci francouzské kultury na anglickém trůně, ale divadelní hra a film je výrazem pozdější anglické kultury, shakespearovskou divadelní tradici. Charismatická historická fikce! (24.03.2011)

Klasické dílo v nejplnohodnotnějším slova smyslu nesené dvěma mimořádnými výkony O´Toola a Hepburnové. Zhruba tak lze popsat drama, které, pokud je to hranému filmu dáno, zlidovělo tak, jak je to jen možné. Zdá se, že postava Eleonory Akvitánské do historie vstoupila jen proto, aby si ji o 800 let později mohla zahrát tato mimořádná herečka. V širším slova smyslu jakoby tu končila Hepburnové velká galerie postav emancipovaných žen čtyřicátých a padesátých let, které vytvářela zpravidla po boku své životní lásky Spencera Tracyho. Podobenství i záběr LVA jsou však pochopitelně mnohem rozmanitější. Plně respektují dobový půdorys díla, tragické datum starších anglických dějin, postavu krále, který mohl být velikým, aby nakonec stěží dosáhl na průměr vladařského poslání. Stejně demýtizující je podání jeho synů; zejména to platí o Richardovi Lví srdce. Poznání, že politika, provozovaná výhradně jako forma mocensky pojímaného šachu, svou odlidštěností a rutinní machou přímo znemožňuje a vlastně vylučuje jakýkoliv projev lidství, slušnosti a že z citové náklonnosti činí gesto, z nějž ční hodnotová a obsahová prázdnota, je zdrcující nejen pro dávno rezignovavši královnu, ale koneckonců i pro politického rutinéra, jakým byl i Jindřich II. A také pro diváka, který by si nutkavě přál vidět na stříbrném plátně drama lásky, vášní, výbuchů, šlehajících do nebes. Místo toho je předmětem tanců připomínajících brutálně tichý lov kudlanky pobožné. Ale vášeň, kterou protagonisté vkládají do svých rolí a jejich neschopnost dokonale splynout přes veškerou vůli s bezduchou rutinou odcizeného mocenského výkonu, je silnější alespoň v některých mezních scénách. Je to prvek, který dílu propůjčuje nezpochybnitelnou nadčasovost a klasičnost. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Ani po letech. (21.06.2009)

Vyborny stredoveky pribeh zo stredovekeho Anglicka o intrigach, sporoch, konfliktoch a casto aj osobnych nesympatiach. Distributor pise ze ide o stredoveke Anglicko z roku 1183 - no a vtedy na Anglicku vladla dynastia Plantagenetovcov 1154 - 1485, a ich nadvladu ukoncila storocna vojna a obcianska vojna Lancasterovci vs Yorkovci , tusim z rokov 1453 - 1485. Kulisy su na urovni a hoci chybaju vyraznejsie bitky a suboje, film stale drzia vo vysokom nadpriemere hlavne dialogy. Vysoko vyzdvihujem vybornu Katarinu Hepburn /Africka Kralovna/, ale ulohy sa dobre zhostil aj Peter O´Toole /Jak ukrast Venusi, Lawrence z Arabie/ a zjavil sa tu aj mlady Timothy Dalton /bondovky Living Daylights a Licence to Kill/, ba dokonca aj Hopkins, ale este neprerazil. Za seba hovorim, ze takmer genialna podivana, viac takychto filmov : 100 % (14.06.2016)

Kostky jsou vrženy rozzuřeným králem zvířat v kleci. Zkřížení mečů rodinného klanu, jed kulatého stolu. Královská koruna na dosah. Křížová výprava krvelačných charakterů na panství "vybraného chování." Manipulativní intrikánství kymácející se pod erbem zášti, střídmé milosti, lakotné náklonnosti i nutného odpírání. Žhnoucí úklady, drancování hrdosti, tvrdohlavá ctižádost. Zdvořilý podpis sražen k zemi proradností lítou. Cudné zdvořilosti, zapeklité křiky, vyryté na chodník slávy zlaté horečky, šlápot urozenosti lemovaných dialogy opulentními, které spojily ikonické špičky herectví. Zbývá se jen uklonit než spadne opona. Ach, a ten uhrančivý "lucifer" Timothy Dalton, před jehož charismatem je nutno pokleknout. Ztepilé charisma bijící tak jasně do divákových očí. (18.08.2014)

Od prvních minut nabývám dojmu, že tento mikrokosmos, lidský, příliš lidský, zastupuje celé universum, a zanedlouho mě v tom utvrdí i jedna z replik, které gnómicky protkávají všechny ty pochroumané osudy v jakousi pomyslnou jednotu, jež by mohla snadno imitovat mír, kdyby atmosféra nehoustla očekáváním války, ba její bezprostřední zkušeností. Podezírání, nenávist, prospěchářství, labilita, nezralost… kdo všechno se pustil do kola s těmi hlavami pomazanými a koho z nich ve svých nitrech hostily? Ale také cosi podobného lásce se její potřebou sebedarování a porozumění. Takové pravé city ovšem nejsou vždy patrné. V nekonečném intrikaření jsou zastírány nebo předstírány a ve své dvojznačnosti se zapojují do jednoho velkého divadelního představení, v němž všechno milosrdenství bere za své… (10.03.2024)