Americký priateľ

Zasmušilá existenciální gangsterka pro diváky, kteří ocení nedořečenost, úkroky stranou, mafiány závidějící poklidné zaměstnání rámařům obrazů a zpytující vlastní nitro (Hopper v jedné ze svých nejsoustředěnějších nepsychopatických rolí), kameru poklidně malující velké celky měst a oblohy, vraždění jen amatérsky upachtěné a ani trochu cool; určitě ne pro ty, kdo hledají naplnění žánrové formule, do detailů rozkrytou zápletku, motivace jako housky na krámě a bezchybnou profesionální akci. ****1/2 (11.05.2015)

Žánr, který by se dal označit jako "nová detektivka". Při takových filmech (další třeba Béla Tarr: Muž z Londýna) si člověk může uvědomit, proč (staré) detektivky nemám rád. Nejvíc asi pro to, že se všechno vyřeší a hlavně, že to za něj vyřeší někdo jiný. A skutečně jsou tyto kriminální případy vyřešeny? Stačí když zjistíme, že tamten zabil tohohle pro tohle? Wim Wenders za pomoci Patricie Highsmithové se do toho pouští od podlahy a velkoryse přiznává, že nezjistil vůbec nic. Existují mrtvoly (nevíme kdo), existují vrazi (víme sice kdo, proč a zač, ale stejně to nemáme v rukách). A tak to jediné, co se dá trochu uchopit, byl Hamburk. (02.08.2016)

Jistěže je to thriller o tom, jak se nemocný, ale čistý (nevinný, nicméně nemocný) člověk nechal zkorumpovat jedním práskaným i zoufalým, po čistotě a nevinnosti toužícím mafiánem... Ale je to taky nádherná metafora o tom, jak se evropský film nechal svést ke komerčnosti (tedy k filozofii výdělku, spíš než ke snaze o umělecký efekt) filmem americkým -- který ovšem po evropské "čistotě" nepřestává pokukovat a zpytovat svědomí... Něco takového se jen tak nevidí. Ty obrazy -- a ty "obrazy"... Lze snad vyjádřit filmové políčko rafinovaněji než rámem obrazu -- malovaného plátna? A už na začátku je tam ta "aukce" -- licitování o americké umění, nebo řekněme americký styl, kterým jsou Evropané uchváceni, přestože hodnota díla je přinejmenším sporná... Bravo, mistře obrazů Wendersi! A díky LK, že tohle monumentální, nicméně tajnosnubné dílo vydaly v přijatelné podobě... (30.12.2008)

Osobitá noirová kriminálka si plyne v pomalém tempu s důrazem na realističnost akce i vhodně obohacující rodinnou linku, aby o to více Wenders několikrát překvapil lehce podivným vyústěním. Všechny tři hlavní postavy si zachovávají určitý kus tajemna a ač se film chvílemi výrazně soustředí na jejich psychologii, stejně každý z protanogistů minimálně jednou záhy překvapí zcela neočekávatelným konáním. Chvílemi mi to svým „ujetým“ nádechem s kouskem tajemna (a zároveň tou vizí prostředí, kde se vražda stala normální, téměř každodenní záležitostí) připomínalo Blierův Studený bufet, i když nenechte se zmýlit, ve Wendersově filmu je humoru naopak velmi pomálu. Jako milovník kvalitního krimi ze staré školy jsem se i zde hodně bavil, pánové Hopper a Ganz mi ve svých osobitých rolích dobře sedli a ocenil jsem i propracovaný vizuál. Nicméně souhlasím s výtkou mnoha spolukomentujících ohledně několika až zbytečně natažených dlouhých scén, v nichž i film s tak podmanivým dějem a dobře budovanou atmosférou chvílemi ztrácel na napětí. 80% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (25.03.2021)

To se dalo čekat, že Wendersovo osobité zpracování Toma Ripleye bude od konvenčního thrilleru na míle daleko. Přeměnu ctihodného občana v zabijáka, což je hlavním motivem předlohy, nechal plynout jaksi svévolně a zaměřil pozornost na záhadný vztah mezi Tomem a Jonathanem. I díky působivým výkonům Bruna Ganze a Dennise Hoppera mu tento odskok do akčního žánru vcelku vyšel. Já si však více lebedím u jeho poetických rozjímání, protože nenapodobitelná atmosféra, kterou Wenders umí příznačně navodit, vyzní mnohem intenzivněji. V této kupě nebožtíků přišla malinko nazmar. 3,5* (30.09.2011)