Volanie mora

Mar adentro je silným životopisným dramatem  nabízející herecký koncert všech zúčastněných v čele s Javierem Bardemem. I přestože jde po technické stránce o perfektně odvedenou práci z té obsahové mám pocit, že se z toho dalo vytěžit ještě o malinko víc. Jelikož se ale jedná o film kterej se zaobírá celkem silným tématem jakým je eutanázie což je bezesporu téma na dlouhou debatu, konverzaci či střet názorů typu...Svoboda která bere život není svobodou versus život který bere svobodu není životem... přikláním se ke slabším 5hvězdám. Oceňuji i to, že nejde jen čistě o drama ale sem tam je to odlehčeno nějakou vtipnější pasaží(viz. rozhovor s knězem) nebo vtipnou hláškou. (17.09.2023)

Já to prostě nedokážu. Nedokážu ocenit filmy o umírání, kde na smrt nemožný člověk mluví dvě hodiny o tom, že chce umřít - a pak umře. Nezískal si mě Skafandr a motýl, nezískal si mě ani hlas moře. Jde o výborně natočené filmy se skvělými herci, jejichž obsah mě ale vůbec nezajímá. A nemám pocit, že bych byl po zhlédnutí o něco bohatší. (25.06.2011)

Původně jsem měl v hlavě naťuknutou myšlenku, že vyrukuju s 80% hodnocením, ale něco nedefinovatelného mi říká, ať jdu až na samý vrchol. Zejména potřeba vylévat na diváka emoce je tvůrcům zcela cizí, přijdou totiž zcela samovolnou, přirozenou cestou. Nedůstojný život, který trvá takřka po tři dekády, se rozhodne vlastní cestou ukončit hlavní hrdina Ramón. Upřímný (díky naprosto přesnému Javieru Bardemovi bojovný, uměřený i ironický) muž, který ze svého lůžka může tak akorát snít o moři, které mu vzalo všechno a který se na sklonku svého života ocitá mezi dvěma osudovými ženami, kdy jedna se stane zásadním „pomocníkem“ při jeho odchodu, přesto však v jeho srdci nikdy nebude hrát první housle. Hlas moře je intimní výpovědí, která nikdy nesklouzne do lacině sentimentálních vod, kde bychom ji neradi viděli. V mých očích pak představuje jeden z nejpůsobivějších evropských filmů posledních let!! (24.04.2007)

Ak by som mal brat ohlad na vsetky aspekty filmu, a objektivne ich ohodnotit ako celok, pathviezdickove hodnotenie by som nedosiahol. Predsa len, film sa stale drzi v standartnych rozmedziach dramy a vela noveho nepriniesol. Co ma predsa len donutilo tu piatu hviezdicku dat je Ramon. Postava, vdaka ktorej som casto len bez dychu pozoroval obrazovku a hltal kazde jeho slovo, jeho emocie, sny, jeho tvar plnu zivota, jeho strach nahanajucu tuzbu po smrti. To je dovod, ktory z tohto filmu robi vynimocny zazitok. Preto, berte plne hodnotenie s rezervou a ak ste film este nevideli, pripravte sa na prijemnu dramu s niekolko dychberucimi okamihmi a Ramonom, ktory vas ocari. (13.01.2008)

Seru na to jestli mě film citově vydírá nebo ne, když se mě chce brečet tak prostě brečím a hotovo. Nestává se to často, ale film už to nejednou dokázal a i tady jsem k tomu neměl daleko. Hrozně hezky to tady napsala kleopatra, a jen bych potvrdil že ta scéna kdy Ramóna / cituji Kleopatru lépe bych to totiž nenapsal / vezou k soudu, jak dychtivě otáčí hlavu za každou "nepodstatností", kterou vidí skrze okénko - to už jsem si zaslzela. Já musím jen napsat "zaslzel", protože jsem rodu mužského. Ne, nechci tady kopírovat ničí komentáře, jen chci říci jak je krásné, když film o touze po smrti dokáže v lidech probudit tolik citu. Ne, nebudu tady psát elaboráty na téma eutanázie, jen chci říci, že na zachování své vlastní lidské důstojnosti by měl mít právo každý z nás. A jak že zhodnotím tenhle film ? Řekl jsem přece na začátku, že jsem měl slzy na krajíčku. Může mít film o životě a umírání lepší zhodnocení než divákovi emoce ? (24.07.2008)