Réžia:
Alejandro AmenábarKamera:
Javier AguirresarobeHudba:
Alejandro AmenábarHrajú:
Javier Bardem, Belén Rueda, Lola Dueñas, Mabel Rivera, Celso Bugallo, Clara Segura, Alberto Jiménez, Tamar Novas, Francesc Garrido, Josep Maria Pou (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ramón je již 30 let upoután na lůžko a jeho rodina se o něj stará. Jediný pohled na svět mu umožňuje pouze okno v jeho ložnici. Dívá se na moře, na které se často plavil a na kterém utrpěl úraz, který zkrátil jeho mládí. Od té doby má jediné přání - důstojně ukončit svůj život. Jeho svět je však převrácen naruby příchodem dvou žen: Julie, právničky, která mu pomáhá v jeho úsilí legálně ukončit svůj život; a Rose, žena z vesnice, která se ho snaží přesvědčit, že život za to stojí žít až do konce. Obě ženy jsou zaujaty Ramónovou poutavou osobností a jsou nuceny se samy sebe ptát po důvodech, které ovládaly jejich životy až potud. Ramón ví, že pouze jedna z nich, která ho skutečně miluje, mu pomůže podstoupit tu poslední cestu. Pravdivý životní příběh Španěla Ramona Sampedra, který 30 let vedl kampaň za právo na euthanasii a za právo na svou vlastní smrt.
Film byl na MFF v Benátkách oceněn stříbrným lvem a také Volpi cupem za herecký výkon hlavního představitele, získal i Oscara za nejlepší cizojazyčný film. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (307)
Mé první setkání s Javierem Bardemem, potažmo mé druhé setkání s Alejandrem Amenábarem dopadlo vysoko nad očekávání skvěle. Pomalé, dalo by se říci rodinné, komorné drama o eutanázii (jak bizarní slovní spojení), odehrávající se v přenádherném prostředí propršeného španělského venkova, doprovázeno magicky rytmickou hudbou, kterou má na svědomí osoba režiséra. Javier Bardem aspiruje (u mě) na herecký výkon roku a hlavně díky jeho umění se film stává tím nejlepším, co jsem poslední dobou viděl. Španělská filmografie je pro mě oblast neprobádaná, ale jestli jsou všechny jejich filmy alespoň z poloviny tak dobré jako Hlas moře, tak se mám na co těšit. ()
Film s hojným počtem silných scén - Ramón Sampedro vstává z postele, rozbíhá se, skáče z okna, letí - "Řekli mi, že jsi tady. Tak jsem přiletěl." - nebo chvíle, kdy se Ramónovo vyprávění prolíná s fotografiemi, jež si prohlíží Julie - nebo scéna, kdy rodina přihlíží Ramónovu odjezdu, s bolestným vědomím pravděpodobného cíle jeho cesty - nebo závěrečné setkání Julie s Gené - nebo... no, samozřejmě je toho více. A ačkoliv je tu a tam ve vyprávění cítit klišé, laciný sentiment se filmu úspěšně vyhýbá. Podle divákova názoru na euthanasii se může vyvíjet i jeho vztah k titulní postavě - film se totiž jasně nestaví ani na jednu stranu, nechává volné podněty k uvažování a minimálně v samém závěru nutí přemýšlet, jak bychom se rozhodovali na Ramónově místě. Silné téma, silný film. Výkony Javiera Bardema a Belén Ruedy jsou ohromující. ()
Nádhera! Táto ťahavá dráma si ma omotala, hltal som každé jedno slovo Ramóna, cítil s celou jeho rodinou a priateľmi a prežíval krásny filmový zážitok (i keď smutný). Hudba je nadpozemská a ak by som komponoval hudbu, mala by vyzerať presne takto. Množstvo silných momentov. Neubránil som sa ani slzám.......90% ()
Pána Amenábara si film od filmu cením stále viac a viac. Jeho režisérsky um sa nedá poprieť ani tými najtvrdšími kritkmi na celučičkom svete. __ Mar adentro vás obklopí silou dramatu, ktoré vyžaduje len jedno - pozornosť. Nemusíte pri ňom plakať, to vôbec nie. Osobne som nevyronil ani slzu. Nemusíte ani preciťovať nejaké tie "pseudo-intelektuálne" prežitky, ktoré iné dramata zaručene ponúkajú (s výnimkou scény letu). Musíte však bezprostredne, zaryto hľadieť a predovšetkým počúvať. Pardon, nechcel som to povedať práve týmto tónom. Vy nemusíte, vy budete. __ Po premietaní filmu na sebe pozorujem spotenú hlavu a kvapky stekajúce od krku smerom nadol. Ani stodvadsaťpäť minútová stopáž ma neodradila od toho, aby som bez akéhokoľvek pohybu (a tým myslím naozaj akéhokoľvek) pozoroval precízne natočený, sled udalostí. __ Možno sa teraz budem musieť opakovať, ale jednoducho považujem za potrebné pochváliť neuveriteľne-uveriteľný výkon hlavného predstaviteľa, Javiera Bardema. Tak isto aj prácu maskériek, ktoré v tej dobe ešte z tridsaťpäť ročného muža spravili starého tetraplegika bez nádeje na slobodný život. Když se utopíte, máte prý rychlou smrt. A sladkou. ..Měl jsem tenkrát umřít. __ Možno skutočný Ramón túžil po smrti, pretože veril v reinkarnáciu. Možno neveril v nič a jediná vec, nad ktorou deň čo deň premýšľal, bola číra tma. To všetko sú bohužiaľ len moje subjektívne dohady. Cez všetky možné i nemožné teórie však môžem vyrukovať s niečím, čo skrátka nejde spochybňovať. Každý, jednoducho každý človek, má svoj vlastný, jedinečný postoj k realite a k smrti. A nikto nemal právo presviedčať Ramóna o životnej kráse. Či už ľudia bez postihnutia alebo s postihnutím (príklad ste videli na farárovi). Nikto sa nemohol dokázať naplno vcítiť do jeho situácie. ()
Tématicky i zpracováním mimořádně silný, byť zneklidňující film. Tíživá tématika dobrovolného odchodu ze života je zachycena realisticky, bez laciného sentimentu, a přesto mimořádně emotivně. Výborný výkon Javiera Bardema v hlavní roli, ale i obě jeho ženské partnerky ve svých rolích excelují. Společensky závažný snímek, jakých se natočí málo. Celkový dojem: 95 %. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (14)
- Pár dní po smrti Ramóna Sampedra bola jeho blízka priateľka Ramona Maneiro zatknutá a obvinená za pomoc pri jeho samovražde. Neskôr bola ale prepustená z dôvodu nedostatku dôkazov. Žiadne ďalšie obvinenia v spojení s Ramónovou smrťou už neboli nikdy vznesené. (genetique)
- Původní španělský název „Mar Adentro“ se do angličtiny doslovně preložil jako „Out to Sea“, což však kolidovalo se stejnojmenným filmem Jacka Lemmona a Waltera Matthaua. Snímek tedy v USA nakonec běžel pod názvem „The Sea Inside“. (imro)
- Javier Bardem musel svou energii soustředit na výrazně namaskovaný obličej a vyjádřit vše potřebné jemnou mimikou. Ke všemu se současně musel vyrovnávat i s obtížným galicijským dialektem. (Michelle75)
Reklama