Volanie mora

Další působivé existencionální drama z takřka bezedné truhly filmových lahůdek španělské kinematografie. Tenhle film vám nedá žádnou konktrétní odpověď. Jen vás nechá v klidu hloubat, přemýšlet a soucítit s hlavním hrdinou, který dokáže, i přes své pevné odhodlání ukončit svůj život, dávat lidem novou chuť do života. Líbí se mi, že pohled na tak citlivé téma, jakým je eutanazie, je podán nenásilně, srozumitelně a hlavně z pohledu obou stran. A ani u mě se to nakonec neobešlo bez několika slz. 75% (22.07.2008)

Hlas moře si hraje na odvážný film navzdory skutečnosti, že s jeho vyzněním dnes souhlasí každý, snad kromě Henryka Laholy. Amenábar to moc dobře ví, ale snaží se divákům vnutit, že je tomu přesně naopak. Divák pak nabývá pocitu, že jako jeden z mála sdílí ten správný pohled na věc a není omezený na rozdíl od těch, kteří jsou proti(reálně proti není skoro nikdo). Tohle podlézání ze strany filmu samozřejmě diváci a porotci budou chtít filmu nějak oplatit. Stačilo, aby režisér řekl do novin "jsem samozřejmě pro" a nedělal 30 let po Francově smrti ramena touhle nicneříkající trapošinou s pitvořícím se Bardemem, který má vše na háku, všechny přeargumentuje, všem se vysměje, vše chápe, jen to skákání do vody mu moc nejde. Nicméně festivalová poptávka si žádá takováto plochá přepapouškování nejrozšířenějších módních "názorů", takže nebýt Amenábara stejně by to natočil někdo jiný a vlastně by to vypadalo s ohledem na nulový tvůrčí vklad režiséra totožně. (16.06.2011)

Nádherný film. Citlivý přístup k látce zaručuje divákovi možnost uplatnění vlastního postoje k dané problematice. Budete respektovat Ramónovo přání zemřít, nebo v něm uvidíte slabého člověka, který se neumí vypořádat se svým osudem a žít alespoň tak, jak mu jeho stav umožňuje. Já osobně, jako zastánce euthanasie a práva absolutní svobody co se týče nakládání se svým životem, bych řekl, ať skončí, když si to přeje, ale v jeho situaci bych takové rozhodnutí určitě neučinil. Někteří lidé jsou na tom mnohem hůř. (03.07.2009)

J. Bardem je v úlohe staršieho pána , ktorý ochrnul po skoku do vody veľmi presvedčivý. Zvlášť musím pochváliť maskérov, ktorí mu plešatú hlavu urobili tak dokonale, že je od pravej na nerozoznanie. Je to iba detail, ale faktu, že sa film odohráva 28 rokov „po“, veľmi pomáha. Film je prevažne konverzačný, ale nenudil som sa, pretože sa preberajú otázky života, smrti a eutanázie. Rovnako ako smútiaca rodina som mal pocit, že by mal ostať s nimi, zvlášť pre jeho bystrú myseľ a úsmev, ktorý občas vedel rozdať, i keď tvrdí, že je to v skutočnosti plač. Je ale väzňom svojho tela,nemá to jednoduché a preto som rešpektoval jeho rozhodnutie i film ako taký. 80%. .... (05.02.2012)

Pojmout otázku eutanázie (navíc podle skutečného případu) jako námět na melodrama je docela zajímavý nápad. Amenábar jeho podobu bohužel vybrousil do takové dokonalosti, že jsem začal přemýšlet, jak asi tenhle příběh vypadal ve skutečnosti – myslím, že ve filmu ze skutečné reality mnoho nezůstalo. A to je také moje jediná výtka, protože po formální stránce (scénář, režie, kamera, hudba...) nemůžu filmu vytknout naprosto nic a vynikajících hereckých výkonů je tu celá řada (zdaleka ne jen ten Bardemův). (17.03.2005)