Osada

Rozporuplně přijímaný Shyamalanův film o lásce a strachu ze známého, u kterého si na sebe autor svými trademark pointami upletl bič už dávno před první klapkou. Ta rozporuplnost pramení z rozpoložení, v jakém jej sledujete, z míry otevření vašeho srdce a taky v hledání odpovědí na to, jaká je fyzická i abstraktní podoba "Those we do not speak of" ve světě kolem nás. Zní to jako klišé, ale Vesnice je jako na první pohled nepříliš pohledná holka, které vás však něčím zaujme a až po několika setkáních poznáte blíže její duši, poznáte, čím to tehdá bylo.. „I´m back, Lucius..“ (23.11.2009)

Kdysi se panu režisérovi podařilo uvařit pěkně kvalitní silnou kávu. Kdysi! Od té doby ale zalévá stále tentýž lógr, takže výsledek už není ani o kafi ani o čisté H2O. Jo, kamera, hudba, OK, ale je to stejné jako navlíknout do modelu haute couture někoho neforemného a nudného a čekat, že z něj bude oslnivá bytost. (11.05.2005)

Podle mě není tenhle fiml až tak střašný, jak se někde psalo, ale ani tak výborný, jak se psalo jinde... Je rozhodně jiný, než předchozí Shyamalanovy filmy, většina věcí (kromě jedné) mi byla jasná chvíli předtím, než byly ve filmu vyřešené, ale i tak jde o zajímavé nápady. Bohužel místy nejsou tyto nápady dotaženy do perfektního konce. Herecké výkony mě zas tak moc nenadchly (kromě Bryce Dallas Howardové, která je opravdu skvělá). K čemu ale nemůžu mít žádné výhrady je stylizace, kamera, hudba (James Newton Howard - v podstatě melodická hudba, krásné smyčce a jen místy napínavé "skoroticho" nebo ruchy - fantasticky odvedená práce) a vůbec atmosféra filmu. Tohle dílko rozhodně stojí za shlédnutí, protože je natolik zvláštní, že se těžko dá dopředu určit, jestli se vám bude líbit nebo ne. (23.04.2005)

Jaksi naočkován všeobecnou skepsí, která zchvátila i tábor režisérových věrných, jsem se Vesnici prvoplánově vyhýbal, kudy jsem chodil. A dnes vím, že to byla chyba, neboť je to první Shyalamanův film, který má opravdu něco do sebe, tedy něco více než jen výtečné technické provedení a pointy, které po prvním odhalení omrzí. Pointa Vesnice je tušitelná od první chvíle, stejně jako je patrná snaha indického čaroděje postavit svůj film spíše jako psychologickou studii než lekací thriller. Zajímavá hra s náznaky, barvami, charaktery, náznakovost, úsečnost, místy personalizovaný vypravěč, to vše dodává Vesnici nádech poutavosti a vytváří atmosféru, která není strašidelná, spíše napjatá a tajemná. Uzavřená společnost "spravedlivých" skutečně působí podivně, jednotlivé charaktery jsou posunuté, narušené, nezvyklé. Jejich interakci pak Shyalaman trefuje tu skvěle (výtečná milostná scéna Lucius / Ivy), tu hůře (zbytečně škrobené dialogy "starších"). Občas zaskřípe scénář, to když se chápe příliš velkých slov tam, kde by stačilo mlčet. Shyalamanův boj o nový výraz, který by se oprostil od tradičních klišé je úporný a i díky závěru úspěšný. Nelze ale říci, že stoprocentně přesvědčivý, spíš rozkolísaný a nevyrovnaný. Ale musím znovu opakovat, mezi Shyalamonovým lahůdkářstvím pro masy a Vesnicí je nadějný rozdíl. Snad se ho pan režisér nezalekne. (31.10.2005)

Shyamalan si na sebe sám upletl nelítostný bič. Teď ale pozná jak chutná jeho mylně vzývaná genialita (hlavně v případě "pouze" nadprůměrných Znamení a Šestého smyslu) z druhé strany. Vesnici čeká odevšad nelítostná kritika. Podle mého názoru neprávem, protože přes všechny technické nedostatky (tragická kamera Rogera Deakinse, nefunkční zvuky) natočil Shyamalan zajímavý film. velká škoda, že v podstatě komorní, posmutnělé drama je prodáváno jako další Shyamalanovský thriller se šokující pointou - jako takový totiž ani trochu nefunguje. Neděsí a pointa vypadá jak špatný vtip. Na druhou stranu, ve chvíli, kdy se na toto škoující odhalení pokusíte podívat z "druhé strany", jako na ústřední motiv celého filmu, získají dosud malátné postavy životnost, prázdný příběh se zpětně naplní nečekaným obsahem a rázem je o čem přemýšlet (a u čeho se bavit, tak jak o tom ve svém komentáři mluví Gimli). Samozřejmě že nic neobhájí nudnou první polovinu, leckdy nejistou režii Shyamalana a fakt, že se Vesnice vydává za něco čím není. Ale nemá cenu ji absolutně zatracovat, když se leccos zajímavého i podnětného mezi jejími obyvateli skrývá. Přinejmenším něžná hudba Johna Newtona Howarda. (09.08.2004)