Osada

Pro mě osobně dost netradiční film. Filmy pana Shyamalana neznám, nemohu tedy srovnávat. Z věcí, které mi více vadily, bych zmínil snad jen 2, a to, že jsem postižení Bryce Dallas Howardové příliš nevěřil a také to, že dost pochybuji, že po několika bodných ranách nožem by snad ještě mohl Joaquin Phoenix žít. On the other hand, hudba a atmosféra tyto chyby vyrovnaly. Hodnotím 3* a rozhodně doporučuji zhlédnout a vytvořit si vlastní názor. (23.02.2008)

Neviem prečo, alebo v čom je chyba, no mne sa Osada nesmierne páčila. Spočiatku úplne obyčajne tajomný príbeh, neskôr prídu na rad desivé strašiaky, nepochopiteľné javy a všetko sa to vyrieši magisterskou pointou, ktorou Shyamalan opäť nesklamal a len som zízal, keď Ivy vyliezla z lesa. A ak to bude v jeho filmoch pokračovať ďalej, tak ďakujem pekne, no len aby mu tie nápady nevyfučali. Navyše ma veľmi očarila Bryce, nielen herectvom, ale aj nevinnou krásou. Páčia sa mi aj Shyamalanove minirole a ani tentokrát si jednu nemohol odpustiť. 80%. (17.05.2006)

Scénář: M. Night Shyamalan .. Tento film jsem viděl už při jeho premiéře v kině, ale hvězdičkové hodnocení ke komentáři přidávám až dnes, dva roky poté (také proto, že jsem na něj pozapomněl:-)). __ Jedná se o velice působivý film. Ani jsem nemohl po filmu komunikovat s přítelkyní, jen jsem seděl a přemýšlel. Bylo o čem. Ano, vzalo mne to a to hodně! Shy mne sice táák nenadchl jako třeba Šestým Smyslem nebo Znamením, ale spokojenost byla i tak. Kamera, hudba, režie povedená jako vždy a hlavně mistrná thrillerová atmosféra! K tomu příběh o strachu z neznámého, o lásce, o odvaze .. jen opakuji, byl a jsem s tímto filmem spokojen. 75%. (10.10.2004)

Rozporuplně přijímaný Shyamalanův film o lásce a strachu ze známého, u kterého si na sebe autor svými trademark pointami upletl bič už dávno před první klapkou. Ta rozporuplnost pramení z rozpoložení, v jakém jej sledujete, z míry otevření vašeho srdce a taky v hledání odpovědí na to, jaká je fyzická i abstraktní podoba "Those we do not speak of" ve světě kolem nás. Zní to jako klišé, ale Vesnice je jako na první pohled nepříliš pohledná holka, které vás však něčím zaujme a až po několika setkáních poznáte blíže její duši, poznáte, čím to tehdá bylo.. „I´m back, Lucius..“ (23.11.2009)

Jaksi naočkován všeobecnou skepsí, která zchvátila i tábor režisérových věrných, jsem se Vesnici prvoplánově vyhýbal, kudy jsem chodil. A dnes vím, že to byla chyba, neboť je to první Shyalamanův film, který má opravdu něco do sebe, tedy něco více než jen výtečné technické provedení a pointy, které po prvním odhalení omrzí. Pointa Vesnice je tušitelná od první chvíle, stejně jako je patrná snaha indického čaroděje postavit svůj film spíše jako psychologickou studii než lekací thriller. Zajímavá hra s náznaky, barvami, charaktery, náznakovost, úsečnost, místy personalizovaný vypravěč, to vše dodává Vesnici nádech poutavosti a vytváří atmosféru, která není strašidelná, spíše napjatá a tajemná. Uzavřená společnost "spravedlivých" skutečně působí podivně, jednotlivé charaktery jsou posunuté, narušené, nezvyklé. Jejich interakci pak Shyalaman trefuje tu skvěle (výtečná milostná scéna Lucius / Ivy), tu hůře (zbytečně škrobené dialogy "starších"). Občas zaskřípe scénář, to když se chápe příliš velkých slov tam, kde by stačilo mlčet. Shyalamanův boj o nový výraz, který by se oprostil od tradičních klišé je úporný a i díky závěru úspěšný. Nelze ale říci, že stoprocentně přesvědčivý, spíš rozkolísaný a nevyrovnaný. Ale musím znovu opakovat, mezi Shyalamonovým lahůdkářstvím pro masy a Vesnicí je nadějný rozdíl. Snad se ho pan režisér nezalekne. (31.10.2005)