Zabijem Nixona!

Docela solidní studie postavy, která začíná jako řadový občan a končí jako silně psychicky nestabilní jedinec. Vhodné pro lidi, kteří se zajímají o společensky kritická dramata - ti, kteří se zajímají o politiku, si také své najdou. Penn, jenž nesleze z plátna, je super, Jack Thompson v roli jeho šéfa za ním rozhodně nezaostává. Filmový Sam ale není skutečnému předobrazu fyzicky podobný a též dovysvětlit některé věci by neškodilo (např. proč si Marie takového losera jako je Sam, vzala za manžela)... Konec je zbytečně akční. K dokreslení atmosféry filmu pomáhají i dobové televizní záběry, zejména z Nixonových projevů. Celkově můžeme být rádi, že režisér svou několikaroční snahu o natočení tohoto filmu dotáhl do konce, pač jde o opravdu kvalitní kousek. (02.09.2005)

Snímek Zabiji Nixona je morální obhajobou člověka, který svůj neúspěch při plnění svého "amerického snu" psychicky neunesl. Tohle lidské drama tak stojí a padá s výkonem Seana Penna, ale to už tak v psychologických profilech bývá. A že je scénář nudný a nezajímavý? Kdyby měl Sam Bick život zajímavý a plný úžasných zážitků, tak by asi neudělal to, co nakonec udělal. Prostě filmy jako je tenhle jsou úplně o něčem jiném než o napětí a strhujícím ději. Jsou o hercích a režisérech. A v tomto případě dokázal jak Sean Penn, tak Niels Mueller, že jsou mistry ve svém oboru. Tři a půl. [červenec 2006] (07.07.2006)

Tento film mi ukázal dve veci. Za prvé, že sa v spoločnosti od sedemdesiatych rokov nič nezmenilo, stále sa môže považovať radový zamestnanec za novodobého otroka a za druhé, že americký sen nie je až tak americký, túžba po úspechu je celosvetová a pokiaľ na to nemáte povahu, tak sa Vám úspech vyhne. Rovnako, ako Samovi. Samozrejme, že dnes si už nemusíte nechať nadávať do negrov a nechať ohmatávať riť, ale aj to je diskutabilné. Zabijem Nixona je film o hereckom výkone Seana Penna a musím uznať, že sa do tejto úlohy maximálne vžil. Je potom škoda, že jeho výkon a rovnako aj film ostali viac menej nedocenené. Americký nezávislý film s trochu temnejšou atmosférou, na akú sme zvyknutí. No a pri pohľade na Penna v baloňáku som si spomenul na starý článok v Premiere, kde by si ho vedeli predstaviť v roli v celovečernom remaku Columba. (01.08.2013)

Odrátajte si Seana Penna a máte poctivú televíznu drámu na nedeľné popoludnie... Pokiaľ sa autorom aspoň čiastočne vydaril zámer natočiť autentické svedectvo ani nie tak o skutočných udalostiach, ako skôr o strmom a hlbokom páde hlavného aktéra (pre nedeľné popoludnie nie príliš vhodné) - môžu za to ďakovať iba a len herectvu Seana Penna, ktorý sa Samom Bickeom skrátka stal. Od najmenšieho, akoby náhodného cuknutia niektorým z mimických svalov, cez spôsob reči, držanie tela, gestikuláciu - no portrét na pohľadanie. Prehodnotím svoju TOP 5 v kategórii najobľúbenejší herec a vyhodím odtiaľ niektorú zo zahnívajúcich mŕtvol - Nicholsona alebo De Nira? (26.06.2006)

Další z řady snímků, který by se bez ústředního hrdiny propadl ve filmových dějinách. Dvojnásobný držitel Oscara Sean Penn (mimo jiné zarytý odpůrce politiky George Bushe) je beze zbytku úžasný, jeho široká paleta kreací jde kapku proti jeho obvyklým partům, nicméně nám svou minimalistickou cestu mumlajícího neurotika i atmosféru počátku 70. let minulého století a s tím spojenou aféru Wattergate, Nixona, hysterie, Vietnamu, rasismu vykreslil dokonale. Jeho Sam Bicke byl obyčejným Američanem, který snil o Cadillacu, vlastním byznysu a poctivém životě. Jenže byl zároveň i značně pravdomluvným, nejistým a přecitlivělým prodavačem, který neustále dokazuje manželce, která ho před časem opustila, že dokáže zatnout. Pro 90% svého okolí zřejmě působil jako zoufalý blázen, ale byl jedním z mnoha, který hodlal překračovat normy a hranice pánů ze shora. Zoufalý plán s revolverem a uneseným letadlem byl však nad jeho síly. Celé je to komponováno jako zpověď milovanému Leonardu Bernsteinovi, možno by si vyprávění zasloužilo větší spád a menší plochost, nicméně coby debut jde o nadprůměrné dílo. Naprosto fascinující Penn tu navíc zpětně všem pochybovačům dokazuje, že jeho nedávné upřednostnění akademiků před Billem Murraym (za kreaci ve Ztraceno v překladu) nebylo špatným krokem. Absolutně výteční byli oba, vítězem logicky mohl být jen jeden. (24.07.2009)