Zabijem Nixona!

.Americké psychologické drama, které vzniklo na základě skutečné události z 22.2. 1974 při pokusu o atentát....... Sofia Coppola, James Wan..a nyní Niels Mueller. Mají jedno společné.. Tato mladá a nová režisérská krev vstoupila do našich kin s jejich úspěšnými debuty. AORN neohromil jenom mne, ale všechny milovníky tohoto žánru. Sean Penn to rozbalil v plné parádě. Jeho Sam Bicke zde odhalil morální a charakterové vlastnosti do morku kosti. Právě toto zobrazení dává celému snímku rámec a směr. Do zorného dějového pole též vstupuje tehdejší americká politická situace, život v této společnosti a rozdíl mezi úspěšnými a těmi zbývajícími „odpadlíky“. Lubezkiho kamera je živá a rozhodně nenudí. Zaměřuje se na používání různých polodetailů a detailů, které vkusným a dobře načasovaným střihem působí líbivě a jednolitě. Hudební složka je s dějem mistrně zkloubena, lehké a nenásilné melodie vytvářejí působivý podtón, hluchá místa zde neexistují. Neznámé songy v lehkém pojetí až po klavírní beethovenovy etudy a v celku i Pražský symfonický orchestr. V každém případě má Mueller režijní budoucnost ještě před sebou a lze od něj očekávat další bonbónek. VÍCE O FILMU: V hlavní roli snímku Zabiji Nixona se představí jedinečný Sean Penn, na postu režiséra debutuje Niels Mueller, ve vedlejších rolích excelují Naomi Watts, Don Cheadle, Jack Thompson a v odstavci produkce najdeme jména světově známých filmařů Alfonse Cuaróna a Jorge Vergara. Světová premiéra filmu se odehrála na MFF v Cannes 2004. Zabiji Nixona je po Tajemné řece (2003) další výraznou rolí Seana Penna. Opět zde předvádí výkon hodný Oscara. Tentokráte představuje „průměrného“ muže, jehož největším problém je, že nedokáže dosáhnout vyššího postavení a respektu v oblastech, ve kterých se od mužů očekává bezchybný výkon. Doma i v práci je považován za neschopného Je ironií, že o příběhu Samuela Bickea, který v roce 1974 naplánoval únos letadla, aby s ním vletěl do Bílého domu a zabil Richarda Milhouse Nixona, víme tak málo. Pokud bylo Bickeovým cílem zanechat po sobě památku, opět zklamal. Není to však jen tím, že se mu nikdy nepodařilo přiblížit k prezidentovi. V záznamech o uskutečněných a plánovaných atentátech zůstává až téměř pod čarou a jeho příběh je převážně zastíněn aférou Watergate. Tato kapitola americké historie, která kulminovala jednáními Watergate, je první věcí, která přiměla Muellera napsat scénář. „Zaujalo mne, co někteří historikové zmiňují o tzv. „éře otřesu americkým systémem“,“ říká. „Autoři, které jsem četl, hovoří o období, které začíná roku 1963 prvním atentátem na prezidenta Kennedyho a končí roku 1974 Nixonovou rezignací, a označují ho za období, kdy Amerika ztratila svoji nevinnost. Jestli je to pravda, nebo ne, nevím, ale ta otázka mne zajímá.“ Protože se tato etapa amerických dějin vyznačovala obavami z atentátů na velké vůdce, vybral si Mueller za svého protagonistu pseudo-atentátníka. Dle svých slov chtěl Mueller zjistit, jak se člověk dostane od bodu (16.10.2005)

Na první pohled by se mohlo zdát, že Sam Bicke je jen prosťáček, který chtěl zabít Nixona. Pravda ovšem je, že Sam chtěl pouze jediné - žít svůj americký sen, aniž by se musel ponižovat v práci či okrádat zákazníky. Jenže to mu trochu nevyšlo - v práci dal výpověď s tím, že založí vlastní firmu, ale banka mu odmítla půjčit. A aby toho nebylo ještě málo, jeho žena se s ním už definitivně rozešla. Proto Sam zaměří svou pozornost na Nixona, který je v televizi téměř nepřetržitě a lže národu do očí. A něco v něm mu řekne, že tento člověk by měl přestat lhát a jedinou metodou, jak toho docílit, bude zabít ho. ________ Jedna věc je jasná - tohle je one man show Seana Penna, který si roli Sama vystřihl opravdu přesvědčivě a právě díky němu tento film mírně nadhodnocuju (protože místy se snímek dost táhne). Z ostatních mě potěšila účast Naomi (s černými vlasy jí to sluší, ale blond je blond :-)) a Dona. Jinak tohle řadím určitě k tomu lepšímu, co zatím ČT 2 V rámci filmového léta nabídla. Slušných 80 %. (16.08.2010)

Scénář: Niels Mueller, Kevin Kennedy .. Kruté životní drama, nelehké jak sám život. Samuel J. Bicke je neschopný looser, smolař zkrátka nicotné zrnko v písku. Rozpadlo se mu manželství, pracuje, ale nechápe a nesouhlasí s tamními principy a neustále sní o vlastním malém naplnění pověstného amerického snu. Jenže přes všechnu snahu stále nic nepřichází a pod mediální masáží ze skandálu Watergate se v psychickém vypětí rozhodne pro velký čin. ___ Musím pochválit dotaženou snahu scénáristy a režiséra Nielse Muellera. Příběh inspirovaný skutečnou událostí je zpracován opravdu zajímavě a při jeho sledování jsem si jen a jen liboval. Obrovskou zásluhu na tom má silné herecké obsazení v jehož čele září po všech stránkách bezchybný Sean Penn. Díky němu je dvouletý pohled na životní trauma a psychologický úpadek hlavní postavy celistvý, poctivý a reálný. S mnoha jeho duševními monology se, bohužel, dá stále více než jen souhlasit... (08.04.2006)

Další z řady snímků, který by se bez ústředního hrdiny propadl ve filmových dějinách. Dvojnásobný držitel Oscara Sean Penn (mimo jiné zarytý odpůrce politiky George Bushe) je beze zbytku úžasný, jeho široká paleta kreací jde kapku proti jeho obvyklým partům, nicméně nám svou minimalistickou cestu mumlajícího neurotika i atmosféru počátku 70. let minulého století a s tím spojenou aféru Wattergate, Nixona, hysterie, Vietnamu, rasismu vykreslil dokonale. Jeho Sam Bicke byl obyčejným Američanem, který snil o Cadillacu, vlastním byznysu a poctivém životě. Jenže byl zároveň i značně pravdomluvným, nejistým a přecitlivělým prodavačem, který neustále dokazuje manželce, která ho před časem opustila, že dokáže zatnout. Pro 90% svého okolí zřejmě působil jako zoufalý blázen, ale byl jedním z mnoha, který hodlal překračovat normy a hranice pánů ze shora. Zoufalý plán s revolverem a uneseným letadlem byl však nad jeho síly. Celé je to komponováno jako zpověď milovanému Leonardu Bernsteinovi, možno by si vyprávění zasloužilo větší spád a menší plochost, nicméně coby debut jde o nadprůměrné dílo. Naprosto fascinující Penn tu navíc zpětně všem pochybovačům dokazuje, že jeho nedávné upřednostnění akademiků před Billem Murraym (za kreaci ve Ztraceno v překladu) nebylo špatným krokem. Absolutně výteční byli oba, vítězem logicky mohl být jen jeden. (24.07.2009)

The Assassination of Richard Nixon jednoznačně stojí na výborném Seanu Pennovi. Jeho roli mu prostě věříte a soucítíte s ním. Bohužel ale ani on nezmůže nic s faktem, že u filmu se divák chvílemi nudí a čeká hlavně na moment, kdy "to" příjde. Což výsledný dojem sráží, a to je škoda, protože více vypjatých scén nebo nějaká další zápletka by mohla udělat snímek zajímavějším. Lepší, leč jen 3*. (20.08.2010)