Crash

Od snímku Crash jsem toho čekal hodně, ale že nakonec dostanu ještě více, to bych nikdy netušil. Příběh samotný je velice křehký, vlastně se jedná o mozaiku osudů několika postav, které to nemají v životě nijak lehké, jakou jsme mohli pozorovat například ve filmu Magnolia. Další vadou na kráse by se mohlo zdát až přílišné množství náhod, ale dle mého názoru se jedná o scénáristův úmysl, ve kterém se nám snaží ukázat, že zázraky - neviditelný plášť - (ne tedy náhody) se opravdu dějí. Co je však nejsilnější stránkou snímku? Proč je tak silně emotivní? Odpověď bych se nesnažil vypátrat mezi řádky, právě naopak, podíval bych se na něj z výšky a vybral ty nejvyšší vrcholky. Je to jeho lidskost a uvěřitelnost. Tvůrci nám ukazují nelehké příběhy lidí, se kterými se můžeme dokonce i sjednotit, příběhy o jejichž nepravděpodobnosti můžeme polemizovat. Nikdo to nemá v životě lehké, ale zároveň se nejspíš nikomu nezjeví anděl, který mu nabídne pomocnou ruku, avšak zázrak, v tomto filmu zobrazený velice věrohodně, se klidně stát může. Skvělé napsané charaktery postav však nemohou fungovat sami o sobě. Režisér ale vybral báječné herce (zde je nutné podotknout, že v tomto snímku nikdo nehraje špatně, herecké výkony jsou buďto výborné nebo velice nadprůměrné), kteří dali psaným hrdinům tu nejlepší tvář, jakou si jen mohli přát. Nakonec mohu jen zvolat: "Bravo Paule..." (26.12.2005)

Od známého jsem slyšel, že je to "detektivka", no, zmást jsem se nenechal :-) Jde o ten typ snímku, který popisuje problémy "zevnitř", ale nepůsobí stylem, že hází špínu. Objevuje se zde způsob "lehké ruky", což znamená, že vše plyne velice přirozeně a nemáte pocit nějaké křeče či zjednodušených charakterů. Vše se pozná až v mezních situacích. UŽ JSI NAŠEL SVÉHO BRATRA? (19.10.2005)

Filmu strašně ubližuje tak obrovskej počet lidí v kombinaci s malým prostorem, který každý v příběhu dostane. Naštěstí celým filmem protýká téma rasismu, xenofobie, úcty k člověku a lidskému životu vůbec, který dělá z filmu velmi koukatelnou záležitost. Z obrovské porce náhod a propojovaných osudů jednotlivých hrdinů občas z ničeho nic vystřelí neuvěřitelně silná scéna, při té s holčičkou moje srdce nadskočilo až do krku.Celkově si však myslím, že geniální myšlenka se utopila v nadbytečnosti. (21.10.2007)

Možno najúprimnejšia (a najsebakritickejšia) filmová výpoveď o problémoch vlastnej krajiny. Zrejme preto, že Paul Haggis je citlivý Kanaďan a tak dokáže reflektovať prostredie, v ktorom žije čoby expat, lepšie než ten, kto sa v ňom narodil. Film, dramaticky spájajúci životné cesty niekoľkých protagonistov, má globálnejšiu optiku než napríklad 21 gramov, sleduje z väčšej diaľky viacej osudov a nespája ich tak silným motívom, no i tak ide o emocionálne silnú jazdu s množstvom silných momentov, ktoré utkvejú v pamäti. Nikoho nesúdi, postavy nerozdeľuje na dobré a zlé, ale ich zobrazuje čoby cilitlivé bytosti, ovládané zlými silami. "Myslíš si, že vieš, kto si?" (29.09.2005)

Haggis misty zbytecne moc tlaci na pilu a snazi se do kazdyho zaberu nacpat nejakej nazor na rasismus, ale jinak se jedna o jedno z nejlepsich dramat, co jsem kdy videl. Tak za prve scenar. Az na vyse zminenou vytku je skvele propracovanej, dokaze upoutat od zacatku filmu az do konce a ty vsechny drobny osudy se tu uzasne prolinaj, sice je tech nahod krapet moc, ale to nevadi, jedna se prece o film. Za druhe herecke vykony. I kdyz tu hrajou jak hvezdy, tak mene znami herci, vsichni do posledniho predvadej fakt skvely vykony, tezko ucit ty nejlepsi, ale pro me to byl asi Matt Dillon. Ted uz zbejva jen pochvalit super kameru, slusnou hudbu a taky rezii, timhle se Haggis fakt vytah. Skvelej film. (15.01.2007)