Réžia:
Paul HaggisKamera:
J. Michael MuroHudba:
Mark IshamHrajú:
Sandra Bullock, Don Cheadle, Matt Dillon, Jennifer Esposito, William Fichtner, Brendan Fraser, Terrence Howard, Ludacris, Thandiwe Newton, Ryan Phillippe (viac)Obsahy(1)
V bojovej zóne intolerancie nie je nikto v bezpečí. A nikto nie je imúnny voči zúrivosti, ktorá vyvoláva násilie a mení životy. Gazdiná z Brentwoodu a jej manžel, okresný prokurátor. Perzský majiteľ obchodu. Dvaja detektívi, ktorí sú milencami. Riaditeľ televízie a jeho manželka. Mexický zámočník. Dvaja zlodeji áut, policajný nováčik a kórejský pár v strednom veku. Všetci žijú v Los Angeles a počas nasledujúcich 36-tich hodín sa ich cesty pretnú... Pestrá mozaiku osudov ľudí z rôznych etnických skupín, ktorých rozdeľuje nedôvera, strach, bigotnosť i rasové predsudky, sa odohráva počas celkom obyčajného decembrového dňa v uliciach Los Angeles, kde tisíce ľudí prežívajú svoje všedné každodenné starosti. Mladý policajt Ryan zastupuje v meste zákon. Svoju frustráciu si však vybíja šikanovaním černochov. Jeho mladému parťákovi Tommymu sa jeho prejavy rasizmu nepáčia, ale nikdy nezasiahne. Obeťou Ryanovho besnenia sa stane aj bohatý černošský režisér Cameron so svojou manželkou Christine. Všetci obyvatelia mesta sa snažia prežiť vo svete plnom nedôvery, rasistických predsudkov, zloby a strachu. Daniel sa snaží upokojiť svoju malú vystrašenú dcérku príbehom o neviditeľnom nepriestrelnom plášti, ktorý jej oblečie, aby bola v bezpečí. Tommy dostane radu, aby stiahol sťažnosť na Ryana a radšej si našiel iný dôvod prečo sa chce nechať preložiť. Cabot žiada detektíva Grahama, aby urovnal prípad zastreleného policajta, pretože je pred voľbami a on potrebuje hlasy černošskej komunity... (TV JOJ)
(viac)Recenzie (1 249)
Povedený film s dobrými herci, skvělou hudbou a některými opravdu překvapivými momenty (scéna s vybouraným autem a pár dalších). Bohužel však z filmu trčí až nechutná samoúčelnost co se týká zobrazování rasismu, která film nepěkně sráží. Slabší 4* ()
Viděno 1 + 1/4 filmu + 20. 1. 2010 - 95% ()
Mimořádně vydařený kaleidoskop příběhů. Jejich propojení mě zarazilo do křesla a sotva film skončil, musela jsem si jej pustit znovu. Parádní filmařina! Scéna s neviditelným pláštěm je šílená... ()
To že je Paul Haggis vyborným scenáristom potvrdil už pri filme Million Dollar Baby a pri filme Crash dokazuje že je aj skvelý režisér. Herci bez výnimky podávajú skvelé výkony, dokonca aj Brandon Fraser hrá obstojne a Sandra Bullock po trapasoch tipu Miss Congeniality dokazuje že ešte nepatrí do starého železa. Za zmienku stojí aj výborná hudba. 8/10 ()
Film, ze kterého mi ještě teď běhá mráz po zádech. Jak jde o rasismus, tak mě to vždycky sebere. A když se k tomu zvolí dobrá hudba, podpoří to dobré herecké výkony a neskutečné dějové zvraty, tak mě to zarazí do sedadla a pak už jen slyším, jak mi bije nahlas srdce. Tento film prostě musíte vidět !!! ()
Tak jsem rasista nebo nejsem? Tahle otázka mě napadla po shlédnutí filmu Crash, který asi nemohl vzniknout jinde než v Americe. Jinde by člověk takovou směsici bělochů, černochů, hispánců, Korejců, Číňanů, Peršanů a nevím čeho ještě pohledal. Mimo jiné se mi dostalo varování, jak snadno se může z mírného dobráka stát vrah a z parchanta nevinná oběť, a že není radno odporovat policistům, když mě zastaví v autě. Nádobí z myčky si vyndávám sama, takže nehrozí, že by se mojí nejlepší kámoškou stala moje posluhovačka. Nezapomenutelné hlášky: „Ty ses nejvíc přiblížil podstatě černošství, když ses díval na Cosby show“. ---- „Můj otec je z Portorika, moje matka z El Salvatoru. Ani jedno z toho není Mexiko“. ---- „Myslí, že jsme Arabové. Od kdy je Peršan Arabem?“ ---- „Potřebujeme fotku, na které dávám černochovi medaili.“... „Je to Iráčan. Jmenuje se Saddám Kháhul“ „Tak to je výborný, budu dávat medaili Iráčanovi jménem Saddám. Měl bych vám asi zvýšit plat.“ ---- „Koičingu!!!! Koičingu!!!!“ „Ticho! Můžete mluvit anglicky?“ „Já mluvím anglicky, ty krávo pitomá. Můj manžel se jmenuje Koičingu.“ ---- „Ty chceš koupit Číňany? “ „Nebuď blbej, to jsou Thajci nebo Kambodžani. Úplně jiný šikmooký“. ()
Trpím několika předsudky - mimo jiné k filmům o rasismu, o kterých si myslím, na základě předchozích zkušeností, že mě vytočí a rovněž k Sandře Bullock a Mattu Dillonovi, o kterých si myslím, na základě předchozích zkušeností, že mě jejich herecký projev nemůže uspokojit. Tyto předsudky jsou, počínajíc včerejším večerem, překonány, a jsem tomu ráda, neboť se jednalo o filmový zážitek, v pravém slova smyslu. A je mi celkem jedno, že se snímek mohl klidně jmenovat "Svět je malý a o náhody v něm není nouze", důležitá je podstata, kterou se nám snaží sdělit - o tom, jak těžce zvládáme život a když se nedaří, je třeba najít hromosvod, kam svedeme své splíny a hněvy a jedním z nich je právě rasismus, kdy si vybíjíme zlost na příslušnících rozdílných etnik, kteří za to nemohou, ale jen v přímém kontextu, v nepřímém ano, jelikož oni sami, ale především jejich (i naši) předci tvořili tuto společnost, která určovala pravidla a dala vzniku rasové nesnášenlivosti, a tak se to stále více zamotává a připomíná píseň o psovi, co jitrničku ukrad - však víte, tu, co se zpívá pořád dokola... a když se svět pokouší nasadit léčbu, vznikne vedlejší účinek - rasismus naruby. Bravurně natočené zobrazení ostrými, obousečnými zbraněmi o tom, jak hluboko jsou zasazeny kořeny rasismu a jak je lze zpřetrhat individuálně, podle toho, kolik soudnosti a dobra je v každém z nás. ()
Geniální proměna charakterů. Každá postava má jasně daný smysl života a na konci musí každý přehodnotit svoje zásady. Crash je naprosto obyčejný a to z něj dělá neobyčejný film! ()
Vlastně vcelku obyčejné příběhy obyčejných lidí (čti typických amíků všech tří ras), které jsou ale podány celkem kvalitním režisérským rukopisem a zajímavá práce a styl vyprávění dělají z Crash poutavý snímek, který dokáže chytit a nepustit. Pointa je jediná a celkem jednoduchá, příběh zde víceméně není, ale áčková herecká sestava a režisérův jasný cíl ukázat divákovi běžný americký den spolu s jasně stanovenými pravidly mezi bílými a černými dělají z filmu příjemně strávenou dvouhodinku, u které se divák místy i opotí. ()
já nemám moc rád mozaikovité filmy. je to vždycky veliké umění natočit to tak, aby z toho vyšel kompaktní příběh a tady se to imho úplně na 100% nepovedlo. souhlasím s tím, co zde napsal kolega Prubner, je trochu taková agitka proti rasizmu s černobílými postavami. ()
Paul Haggis umí, to se musí přiznat, ale rezonance Crashe nedosahuje údernosti, kterou vládne třeba mexický mág Ińárritu. Crash je drama z několika silnými momenty a kvalita hereckých výkonů vyčuhuje, odkud byste to spíše nečekali (Bullock, Dillon). Haggis měl více přitlačit na pilu a z látky vymáčknout více dramatičnosti, potom by výsledná katarzní smyčka vystřelila tento snímek do pětihvězdného nebe. ()
Rasizmus v najrôznejších podobách je hlavným motívom filmu a jeho provokatívnosť a odvaha je obdivuhodná. Nesúdi, len nám v celej nahote predkladá akí v skutočnosti sme. ()
Mozaika složená z příběhů několika postav. Všechny se nějakým způsobem dotýkají otázek rasismu, obtíží přistěhovalců při uplatnění se ve společnosti, vztahů mezi bělochy a černochy Crash se snaží toto ohromné množství témat shrnout do jednoho děje. Vznikla tak koláž se dvěma perfektně vygradovanými vypjatými momenty (scéna s holčičkou bránící tatínka před výstřelem, a hlavně záchrana Thandie Newton z havarovaného auta!), která (krom šlechetného tématu) nenabízí nic moc chvályhodného. Film nejvíc připomíná Soderbergův Traffic (místo drog se řeší černoši) , jen znatelně kýčovitější a předvídatelnější. Mnohé postavy tu zdaleka nedostanou potřebný prostor (Fraser, Bullocková), takže jejich pozdější vývoj je buď trapně patetický (Bullocková objímající hispánskou služku), nebo nudně bezradný (manžel Thandie Newton u hořícího auta). Je tu také několik zbytečných míst, například závěrečná „písničková“ scéna jako by se marně snažila propojit všechny příběhy po vzoru Magnolie. Crash nabízí neoriginální koncepci příběhu, podbízivě aktuální téma, ale i kvalitní herecké výkony (Cheadle, Dillon) a dva skvěle vyhrocené momenty. Je pro mě nepochopitelné, že tento film získal Oscara za nejlepší film, když byla tak vysoká konkurence (Zkrocená hora, Mnichov, nenominovaná Pýcha a předsudek). Vnímám to jako přesně takovou politiku jakou ve filmu vede Fraserův „hrdina“ – ukaž, že se kamarádíš s černochy – stoupne tak tvůj kredit. ()
Obsahově je téma ničím nové, ale formálně jde o mimořádný majstrštyk. Téma složitosti problematiky zátěžových situací, (stres, frustrace, deprivace, konflikt) které jsou pohonem spontánních emocí člověka, zejména lásky a nenávisti. Ne každý má štěstí na harmonický vývoj, ne každý je silná osobnost. Ale všichni mají možnost léčby, jen je třeba chtít. Někdo přímo v rodině, (poplašné náboje u Peršanů) jiný přes odborníky. Stovky empiricky verifikovaných životních mouder není třeba citovat, př. za všechny: "Čiň jiným tak, jak bys chtěl, aby oni činili tobě!" Předsudky, rasismus, hostilita, jsou již jen vedlejším produktem logického procesu ve smyslu exploze. Jedna z mála pozitivních věcí, které člověk stvořil a na co může být pyšný, je hudba. Viz úchvatný soundtrack. ()
Souhlasim s některejma komentářema. Zdálo se mi to totiž taky celý nevěrohodný, až příliš náhodný. Celej konec mi přišel jako velký klišé. Zklamání. Podle mě hodně přehodnocený. ()
Film jsem už několikrát viděl a myslím, že ho ještě několikrát uvidím, protože mě baví. Atmosféra i příběh jsou fajn, nejvíc mě ale dostávají postavy. Žádná není jen černá nebo bílá (míním tím charakter), scénárista všem přidělil pořádný mix vlastností a pro mě na tom celý snímek stojí. Když se tak nad tím zamyslím, podobný film už by asi dneska neprošel; všechno se tu sice točí kolem rasových předsudků, ale ti jediní, na jejichž životech záleží, z toho nevycházejí jako naprostí klaďasové a tady je zakopaný pes. Nebyla tu sice nouze o emočně vypjaté scény, ale rozhodně jsem neměl pocit, že se mi někdo snaží znásilnit mozek, aby ze mě vymáčkl nějakou tu oční vláhu. I po několikeré repríze se tak můžu hrdě hlásit ke svému starému hodnocení. ()
Sofistikovaný test, koľko kilogramov gýču zvládne jeden celovečerný film alebo prachsprostý gýč hrajúci sa na umenie? Nemám doriešené, ale akosi ma nič neláka si to ujasňovať. Radšej zostanem niekde medzi, pár pozitív som si odniesol - napríklad poznanie, že Sandra dokáže aj hrať. Inak ale film, ktorý ak by dostal 11 cien Emmy, niet čo namietať, (hoci len) oscarové drámy, by ale mohli mať iné kvality. ()
Líbivý film, to je vidět i na hodnocení, ale paradoxně si myslím, že z pěti nominovaných filmů (a viděl jsem všechny) je asi nejslabší. Je to film pro masového diváka, nepřekonává dokonalou Magnolii (z které trošku čerpá). Film má několik opravdu silných scén, z kterých se tají dech (nejlepší je linie Matta Dillona - zachraňování z auta). Takže dobrá filmařina, která ale postrádá originalitu a výš jak nad 70% nepůjdu. ()
Tenhle film vzal spoustu moderních ingrediencí (proplétahjící se osudy dosud neznámých lidí, rasismus a předsudky) a postavil z nich film, který není špatný (má rozhodně velmi dobrá místa), ale také není ničím příliš nový. ()
Reklama