Život pod vodou

Komedie? Dobrodružný? Fantasy? Ale ne, ani jedno z toho tenhle film není. Vlastně se nedá zařadit do žádného z dosud známých žánrů, takže jsem nucen pro něj vymyslet svou vlastní kategorii - psychomatlanina. Prostě tady došlo ke vzájemnému nepochopení. Jeden z nás dvou (já vs. film) je totiž úplně blbej - a obávám se, že já to nejsem. Slyšel jsem na tento barevný paskvil pozitivní ohlasy z mnoha stran a obávám se po jeho shlédnutí, že s lidstvem je to horší, než jsem tušil. Dát tomuto filmu více než dvě hvězdičky, musel bych si urazit obě ruce. Zasmál jsem se jednou jedinkrát, taková to byla náramná bžunda. Dobrodružné filmy si představuju jinak, než jako pozvolné oťukávání "otce" a "syna" (uvozovky jsou záměrně), prokládané spoustou stupidních řečí a rádobybalením těhotné ženské. A fantasy? Viděli jste Pána prstenů? Hloupá otázka, že? Tak to je fantasy. Ale tohle ne - leda tak fantasmagorie, plynoucí z toho, že ve filmu se vyskytují asi tak v 90% zvířata, která jsou endemická, a to tak, že existují jen na jediném místě na světě - na filmovém plátně. Jejich funkci v tomhle blábolu jsem samozřejmě taky tak úplně nepochopil - to bude asi stářím... No nic, už ruce pryč od tohohle filmu, snad budu mít příště více štěstí při výběru... (10.04.2006)

„Je to jistě nějaký ohrožený druh. Bylo by pro jeho zabití nějaké vědecké zdůvodnění?“ – „Pomsta.“ Život pod vodou mi opravdu dost připomínal předchozí Andersonův snímek, se kterým jsem měl tu čest, a to Takovou zvláštní rodinku. Znovu to byl dost divný, v lecčem originální film s kvalitním hereckým obsazením (tentokrát jsem si skvělého Billa užil dosytnosti, zvláštně v županu „přebírajícího kontrolu“ nad lodí) a zvláštním typem humoru, kterého zde bylo o něco méně, ale o to více to režisér doháněl fantazií, hravostí a střídáním žánrů. Bohužel se však postupem času stejně jako u výše jmenovaného dostavovala chvilková nuda a čím dál víc hrálo na vážnější notu (i když se snahou o jakési smířlivé vyznění), a to mi příliš nesedlo. S hodnocením to tak vidím stejně jako u Takové normální rodinky, tedy znovu průměrně, takže snad příště pane Andersone. „To je poprvé, co přede mnou Eleanor brečí. Tedy mimo to, když strčila ruku do lodního rumpálu.“ (01.03.2015)

Taká neobyčajná rozprávka o tom, ako Steve Zissou hľadal jaguárovitého žraloka aj sám seba. Z filmov Wesa Andersona mám vždy trochu rozporuplné pocity, ale vždy mi je po nich - tak príjemne... Wes podpisuje svoje dielka uhrančivou atmosférou a pozvoľna plynúcim dejom. Scenár je podčiarknutý vynikajúcimi hereckými výkonmi a zaujímavými dialógmi. Vďaka nebesiam, že úloha Jane sa po toľkých horúcich kandidátkach ušla práve Cate Blanchett - je nádherná a sladká (a o to krajšia a prirodzenejšia, že bola skutočne tehotná). Anjelica je skvelá cynická beštia so srdcom na pravom mieste, Willem komický plačko s maskou tvrďasa, Owen je proste gentleman a sympaťák, Jeff je dokonalý snob a Bill je jednoducho božský – všetky hnusné mužské vlastnosti pokope a predsa kus duše v tele :-) Všetci zahrali perfektne! Niektoré vetičky som síce nepochopila, ale čiastočne môžu byť na vine aj veľmi biedne titulky, ktoré často tvrdili v porovnaní s angličtinou niečo úplne iné, prípadne pravý opak - a ja rozumiem síce dobre, no nie som rodený Američan. Život pod vodou je veľmi fajn zážitok, ktorý si treba v kľude vychutnať. A čerešničkou na torte sú trikové zábery a fantaskné tvory, ktoré sa priam chvália svojou neprirodzenosťou - taký krásne nostalgický Zemanovský štýl. (08.09.2005)

Po technické stránce nemám co namítnout. Naopak se mi nesmírně líbila kamera i hudba. Co se ovšem týče obsahu, tak jsem byl nefalšovaně zhnusen, protože něco tak extrémně odporného a především nudného se běžně nevidí. Film je samozřejmě klasická Andersonovka s množstvím divných postav, ale zatím jsem od něj viděl snímky, které měly alespoň malý potenciál vtáhnout diváka do děje. V případě tohoto filmu jsem měl pocit, že se snímek naopak vehementně snaží diváky z děje vypudit. Děje se totiž úplné hovno a děje se to vy vysoce infantilním stylu. Nezasmál jsem se během stopáže ani jednou. Nic proti bizarnosti a šílenosti, ale když už se o to autor pokouší, ať to alespoň dotáhne na maximum. Zde mi to celé přišlo ušité trošku horkou jehlou a výsledek na mě vůbec nezapůsobil. Jednu hvězdu za originalitu, které bylo Andersonovi naděleno do vínku opravdu hodně. (04.05.2019)

Před Andersonem nezbývá než smeknout, protože tenhle podivný slepenec pseudo-dokumentu, ifantilního dobrodružného déčka a komorního dramatu dokázal udržet pohromadě vskutku s lehkostí mistra. Velice k tomu napomáhá hudba, zejména postmoderně dráždivé překopávky Davida Bowieho do portugalštiny a komorního písničkářství, které mají díky pravidelný prostřihům na muzicírujícího Seu Jorge zvláštní rytmizující dopad na celkově trochu nevyrovnané tempo filmu. Nepominutelným specifikem „Života pod vodou“ je stylizovaná kamera, zejména pak kompozice obrazů, které často připomínají pečlivým naaranžováním postav před objektivem skupinové fotky z deníku cestovatele (nebo výjevy z dětských her na hrdiny – jak vidno, nemá to k sobě daleko). Hlavním tahounem snímku jsou však bezesporu herecké výkony (musela by mi ruka uhnít, kdybych nezmínil fenomenálního Willema Dafoe a zejména Billa Murrayho, který je na pomyslném vrcholu sil!), díky nimž člověk překoná závrať zmatení v úvodních částech filmu a s trochou štěstí si do bizardního akvária Steva Zissoua cestičku najde... Riziko, že mu v hlubinách dojde kyslík, tu je stále přítomné, ale navzdory tomu stojí tenhle snímek za sázku do divácké loterie. (19.03.2005)