Hranice života

Dokonale psychadelické, vizuálně lehce destruktivní a specificky ohromně zajímavé. Postupem děje jsem byla tímto mixem jakoby omámena a přestala vnímat jeho jistou slabost, co se týče samotného příběhu a jeho rozvíjení. Ten pro mě neměl žádné vrcholové, šokující či podobné momenty. Spíše jakoby lehce a snově plynul kupředu. Opojena tímto filmovým lsd jsem přestala vnímat fakty, jako, že nerozumím, co se vlastně děje a proč. Začal mě ovíjet svými představami a iluzemi a já se pod jejich vlivem začala rozplývat. Závěr byl perfektní tečkou za tímto rozpolceným filmem, který jsem, stejně jako jeho konec, ne zcela úplně pochopila. A právě to, se mi na některých, podobně laděných snímcích líbí. Ryan Gosling opět dokonalý a spolu s Ewanem skvěle zapadli do "schizoidní" dvojky:) (09.04.2011)

Forster si zobral kúsok Lyncha, kúsok Aronovského, pridal veľa vlastného a dal vzniknúť vskutku zaujímavemu (príbeh) trilleru, ktorý si nielen svojím temným, snovým spracovaním vyslúžil piatu hviezdu a punc výnimočnosti. P.S. A Forsterove mystifikácie (keď už chcete s Lynchom zrovnavať) ma bavia oveľa viac. Asi niesom ten správny cinefil, ktorý pri čajíku, v cigaretovom opare a pri slabom svetle, s intelektuálmi mudruje o neexisujúcich kľučoch k dielu. Lynch pre blbých. (11.08.2006)

McGregor a Gosling predvádzajú slušné výkony, no mám pocit, akoby ich snaha vyšla na prázdno, pretože to tajomno, ktoré by tu malo hrať hlavnú úlohu, nie je také strhujúce ako si tvorcovia určite želali. Divák je tu pomerne dlho mimo, možno až pridlho, čo ma s vláčnym tempom pomaly začalo rozčuľovať. Celý čas sa nám režisér snaží nahovoriť, že sledujeme niečo výnimočné, ale jeho rukopis je neistý, jednotvárny a hlavne bez akejkoľvek gradácie deja. Chýbajú scény, alebo aspoň jedna, ktorá by vás chytila pod krk a nepustila. N.Watts si určite zaslúžila väčší priestor, aspoň som si to želal, pretože film som chcel vidieť hlavne kvôli nej. M. Forster nedokázal udržať kontrolu nad tajomnosťou a hraním sa na umenie, pretože pomedzi prsty mu ušlo to podstatné - vyrozprávať príbeh. 60%. (17.11.2011)

Mám rád nejen režiséra Forstera, ale i Naomi Watts a Ryana Goslinga, přesto přiznávám, že se mi příběh drolil mezi prsty. Formálně ozvláštněná Hranice života nabízí další počin z řady „pěkně se v tom babrejte a namáhejte své mozkové závity“. Opět se přiznám, zdaleka ne všechno mi bylo jasné!! Atmosféra nervozity, odosobněný svět s podivnými postavami, studené barvy a do toho všeho jeden newyorský psychiatr, který prožívá nevšední pouť, kterou odstartuje zpráva od jednoho pacienta, že se za několik málo dnů hodlá zabít!! Pouť na téma reality a snu.. Nějaké uchopitelné vodítko ale zcela chybí, divák se ho dočká až v závěrečných pasážích – pokud k nim doklopýtá!! Vizuálně zdařilý thriller přesto zůstává někde na půli cesty.. s ohledem na režiséra a obsazení je to bohužel s povzdechem!! (25.08.2006)

Začínám přicházet na chuť filmům Emana McGregora, jehož poslední filmy mě zaujaly, jak BIG FISH, THE ISLAND a teď STAY. Ale k filmu, který je opravdu zamotaný jak časově tak dějově. Hlavní hrdinové nemůžou rozeznat co je skutečné a co ne, vás film stáhne sebou a nevíte to také, trápí vás to a štourá v hlavě. Čekáte na další a další scénu, která je vám podávána jako jedna indicie za druhou a vy se to snažíte spolu s doktorem Samem dát dohromady. Zjistíte, že čas neplyne tak jak by měl a některé věci se opakují, některé dny se opakují, stejně tak lidi které Sam potká. Nevíte co je pravda a co skutečnost, jste z toho zamotaní a doufáte, že se vše vysvětlí. Ale máte na to čas do soboty do půlnoci ( toho filmového ). Tím jste stresováni a nedokážete se koncentrovat, všechny scény berete jedním dechem a vůbec, zapomenete na všechny vaše problémy, zapomenete že se díváte na film. Konec mě ale ještě více zamotal, vrátil se prakticky na začátek filmu, takže vše začíná nanovo, ale úplně jinak, takže život poběží dál, ale zcela jinak pro všechny kteří se motali kolem bouračky …. (06.11.2006)