Meč spravodlivosti

Nemůžu si pomoct, ale mě se to líbilo. Ačkoliv mě možná mnozí budou kamenovat, ale Meč spravedlnosti ve mě částečně evokoval vzpomínku na Jméno růže. I zde jde o otázku fanatické víry a i zde se objevují záhadné mrtvoly. Co se filmařiny samotné týče, jedná se o čistý průměr, ale oslovilo mě samotné téma a moc se mi líbilo vyústění celého příběhu. A stejně tak se mi líbil Christopher Lambert. Zrovna tenhle film má podle mě nízké hodnocení jen proto, že v něm hraje tenhle nepříliš talentovaný herec. Nicméně já jsem spokojen. Šema Jisra´el! 70% (03.07.2012)

Jedná sa o zaujímavú kombináciu historickej drámy a mysterióznej zápletky, ktorá od druhej polky šliape poriadne na plyn a spolu s pár trilerovými prvkami sa stará o to, že príbeh utešene odsýpa. Akcia je síce iba z radu priemerných, ale pri tomto type filmov mi to až tak nevadí. Lambert sa na rolu hodí, aj keď som sa musel počas pozerania viackrát pýtať, prečo je jeho postava tak tupá - holduje alkoholu, pritom mala dovtedy usporiadaný život, profesný i ten súkromný a na zjavné veci prichádza až ako posledná. No ale aspoňže ostatné postavy sú už o inom a taktiež sú vcelku dobre obsadené. (01.06.2018)

Film je to pojaty ako moderna detektivka, ktora sa akurat odohrava v 15. storoci. Co k sebe vôbec nepasuje a vrcholom trapnosti je sialeny Lambertov vykon vdaka comu som mal pocit, ze sledujem nejaku parodiu. Je to skoda, lebo vyprava je slusna a v tych kulisach by sa dal natocit nejaky uplne ina lepsi film. Som ale rad, ze som to nemusel vidiet v kine, pretoze bez pretacania by som od nudy zdochol. 3/10. (05.07.2017)

Mám rád Christophera Lamberta a nestydim se za to. Můj vřelý vztah k němu započal už roku 1994, kdy jsem viděl Tarzana, pána opic a Highlandera 1 a stále trvá. A tak mne potěšilo, když jsem ve videopůjčovně zahlédl DVD s tímto filmem. Nejen proto, že už dlouho jsem s Chrisem nic neviděl, ale zároveň jsem byl rád, že ještě žije a stále hraje. Obal lákal na temné doby španělské inkvizice, zákeřnosti, intriky a zradu. A tak jsem neváhal a sáhl do peněženky. A ani toho moc nelituji. Lambert si stále udržuje své charizma a pokud upře svůj pohled do kamery, lze jen velebit jeho tupozrakost. Ale je mu padesát, což se nějak projevit muselo a v tomhle případě to odnesly souboje. Kde jsou ty doby, kdy máchal katanou a stínal hlavy oškliváků za zvuku Prince of the Universe. Jeho současná práce s mečem připomíná veslování - mááách, pauza, napínáme síly, mááách, pauza... Pomalé, nepřesné... být to realita, asi by moc dlouho nepřežil. Jak zde píší již jiní, film vypadá místy trochu jako televizní inscenace, herci jsou proměnlivých kvalit a často jsou nuceni vyslovovat stupidní repliky za účasti stupidních gest či pohybů. Naštěstí pak příjde Lambert, vrhne pohled do kamery a člověk přimhouří oko. Meč spravedlnosti je průměrný až podprůměrný film, ale u jeho sledování jsem netrpěl, příběh mne docela zaujal a ... je tam Lambert :), takže za tři. (03.08.2007)

Hlavní hrdina – ne hrdina, to ne – lépe – postava, mající na starost bezpečnost španělského města, pátrá, kdopak si to z něj tropí šprýmy: zohyzděné mrtvoly se objevují a opět mizí; patrně za tím vším bude nějaké to spiknutí. Jak jinak - postava vše rozřeší, a navíc si ještě jen tak mimochodem srovná své „milostné“ vztahy, vyjasní identitu … . Na straně jedné tedy běžný filmeček, který se dá sledovat „na jedno oko“, protože i když necháte otevřené obě oči, stejně si za chvíli z děje houbeles pamatujete. Snad jen to, že jde o film situovaný do Španělska 16. století, který se vedle dobrodružné a poměrně nepřehledné linky, věnuje událostem, spojeným se sjednocováním Španělského království po úspěšném zavržení reconquisty. Konkrétně sjednocování duchovnímu (odstranění náboženské diverzity), které pro židovské obyvatelstvo znamenalo požadavek konverze ke křesťanství nebo opuštění země. Ve filmu se objeví i španělská inkvizice, instituce do jejíž pravomoci spadali křesťané, a to včetně konvertitů (židovských, muslimských). Snímku je úplně jedno, že se časově situuje do přelomu 16. století, tedy do doby, kdy již měla španělská inkvizice své divoké začátky za sebou a její postupy nabyly standardu, který v rámci soudobé Evropy nebyl nijak výjimečně krutý, spíše naopak. A proč by mu to jedno být nemělo, je pohodlné držet se pop-kulturního pohledu na historii. Na straně druhé jde tedy o snímek, který je podobný snímkům „Storm a tajné psaní“, „Kenau: Bojovnice z Harlemu“, a svým způsobem i filmu „Jméno růže (postava Bernarda Gui), obdobně jako ony je poplatný tzv. „leyenda negra“, propagandistickému pohledu na katolické Španělsko, vytvořenému jeho nepřáteli - protestanty. V tomto konkrétním případě se démonizuje španělská inkvizice, jako symbol netolerance, fanatismu, krutosti a antisemitismu. A v tom je úspěšný, když tak čtu komentáře, srovnávající tehdejší Španělsko s nacistickým Německem nebo výkřiky typu, že je pro všechny jen jeden bůh, jen s jinými jmény (no možná ano, ale to je aplikace myšlení soudobého člověka, který nevěří absolutně v nic, na myšlení raně novověké společnosti). O španělské inkvizici existuje dokument ( BBC, 1994) „The Myth of the Spanish Inquisition“, který odhaluje nejhrubší propagandistické smyšlenky o katolickém Španělsku. (14.01.2021)