Super prehnití

Mně se tenhle třetí díl asi líbil nejvíc z celé trilogie. Rozhodně se po druhém, spíše trapném díle, který až příliš opakoval to, co se povedlo v prvním díle, jedná o posun trochu jinam, v příjemném duchu, s netrapným, spíše nostalgickým úsměvem, a i když by se zde pár kýčovitých a strnulých míst, které se nepovedně snažily vyznít vtipně, našlo, shledávám tuhle komedii za povedené rozloučení s Reném a Francoisem. (02.10.2017)

Již dvojka mě lehce vytrhla z poměrně pozitívních pocitů z jedničky a hned se začátkem trojky mi teprve došlo, že atmosféra původních Prohnilích je prostě pryč. Protože doba se mění, herci stárnou.....A ve své době prvotřídní autor komedií Claude Zidi jakoby přestával mít svůj film pod kontrolou. Rychlé střihy v některých scénách fakt nebyl dobrý nápad a zvýšená agresivita už vůbec ne. A až téměř techno hudba (která nemá s podmanivým bluesovým motivem z jedničky nic společného) už vůbec. Naštěstí i přes výše zmíněné neduhy mě první půle celkem bavila a překonala dvojku. Protože se tady prakticky pořád něco dělo a i když zápletka s domnělým úmrtím není nikterak originální, zde mě dokázala poměrně zabavit a film se mi sem tam přehoupl i do lehkého nadprůměru, sledovalo se to docela pěkně- Druhá polovina s vyloupením banky už měla některé naznačené mouchy a pokusy o megalomanské pojetí přes dvojí kameru a několik explozi ničemu moc nepomohly. Navíc se mi ti  prohnili zdali fakt už jako moc prohnili a už se celkem těším až uvidím Noireta v nějaké jiné roli. Ale možná fakt alespoň v něčem  zábavnější pokračování  než unylá dvojka a možná je dobře, že to neskončilo u ni a když už se muselo pokračovat, zkusil Zidi alespoň trochu zariskovat a posunout po nudě z roku 89 naší dvojici do 21.století. (24.09.2020)

Devatenáct let od snímku ´Prohnilí´ (1984) a třináct let od volného pokračování ´Prohnilí proti prohnilým´ (1990) se režisér a scénárista Claude Zidi vrhnul na třetí film poukazující na další životní etudy Reného Boironda a Françoise Lesbucheho. Vpodstatě vlivem tak dlouhého časového odstupu je nám dána možnost se podívat, jak si v životě oba dál počínají. A hned na začátku se dozvídáme, že se v jejich charakterech nezměnilo vůbec nic. Postavení každého z nich se však za tu dobu výrazně posunulo a tak je René v důchodu a François šéfem, který dostává za parťáka nováčka, stážistu Juliena, který do toho všeho svým způsobem přináší mladistvou svěžest. No, a všichni tři se očekávaně ocitnou v kolotoči událostí, které my diváci už moc dobře známe. Ano, originalitou se snímek zrovna nepyšní, ale vlivem vstupu třetí postavy to přeci jen má o něco jiný ráz. Děj je plný zvratů, úsměvných situací, Vše je podmiňováno nostalgickou atmosférou prvního snímku a ční z toho určitá zralost hlavní dvojice, což vůbec není na škodu. Snad i na to byl kladen důraz, což mohla být i tvůrčí myšlenka Claude Zidiho. Takže nic proti ničemu. Právě z onoho nostalgického hlediska snímek svou nezměněnou atmosférou pobavit ještě dokáže, ale pro jistotu raději z toho nic převratného neočekávat. (11.10.2020)

Už předchozí druhý díl Prohnilých ztratil něco z energie prvního skvělého filmu, ale pořád to byla víc než dobrá zábava. Škoda, že se totéž nedá říct o posledním dílu velmi volné trilogie. Ten už hraje jenom na nostalgickou vlnu a nemá nic nového (a překvapivě ani nic osvědčeného) čím by zaujal. V nostalgii se vyloženě utápí přes 3/4 stopáže, aby se pak unaveně doplazil do konce. Kam se poděly všechny vtipné scénky? Tohle je pouze neispirativní odvar obou starších klasik s názvem Prohnilí. 2,5* (15.06.2014)

Super Prohnilí, jsou super. Všichni jsou zase zpátky, Zidi, Kaminka, Noiret, Lhermitte a plus to přibyli ještě dvě nové postavy. Přihlouplý mladý polda, a Morziniho dcera. Oba dvě nové postavy mě potěšili, byli zábavné, hodili se tam, a vůbec děj a celý film nekazili, naopak jej ještě zlepšili. Zvlášť ta mladá slečna, to bylo až nečekané. Byla dost hezká, sympatická, a nemusela tam mít žádnou ani akční, ani sexy scénu. Strašně mě to překvapilo tím, že i přesto že je to moderní rok 2003 a že oba dva hlavní představitelé dost zestárli, film nezestárnul vůbec, a udržel si svěžest a ducha předchozích dílů. Úplně si udržel odstup od jeho filmových vrstevníků. Bylo to zábavně zamotané, vtipné, svižné, ale ne uspěchané a dali tomu pěkný, lehce sentimentální, ale i přesto ironický závěr. Film co mě potěšil. (08.03.2013)