Super prehnití

Super Prohnilí, jsou super. Všichni jsou zase zpátky, Zidi, Kaminka, Noiret, Lhermitte a plus to přibyli ještě dvě nové postavy. Přihlouplý mladý polda, a Morziniho dcera. Oba dvě nové postavy mě potěšili, byli zábavné, hodili se tam, a vůbec děj a celý film nekazili, naopak jej ještě zlepšili. Zvlášť ta mladá slečna, to bylo až nečekané. Byla dost hezká, sympatická, a nemusela tam mít žádnou ani akční, ani sexy scénu. Strašně mě to překvapilo tím, že i přesto že je to moderní rok 2003 a že oba dva hlavní představitelé dost zestárli, film nezestárnul vůbec, a udržel si svěžest a ducha předchozích dílů. Úplně si udržel odstup od jeho filmových vrstevníků. Bylo to zábavně zamotané, vtipné, svižné, ale ne uspěchané a dali tomu pěkný, lehce sentimentální, ale i přesto ironický závěr. Film co mě potěšil. (08.03.2013)

Poněkud rozpačité setkání se starými...v případě P. Noireta hodně straými známými. Aspoň první půle působila docela těžkopádně. Hodně pomohly nové postavy, mladá čerstvá krev a ano, občas zafungovala nostalgie. Jenže na tom se celovečerák postavit nedá. Navíc je ten příběh hodně přitažený za vlasy...sklouznutí všech postav ke zločinu... .  Scénář je velmi slabý. Kdybych byl jen o trochu víc nostalgiivzdorný, možná bych se tady rozepsal dost na to, abych v zápalu šlehl jen dvě hvězdy. Ale bylo by to zbytečně kruté a navíc se mi moc líbil závěr. (15.07.2024)

Včera jsem viděl jinou pozdní komedii s Philippem Noiretem v hl. roli Řidič a fantom (1996) a ačkoliv měla zde jen "modré" hodnocení, zcela původní svěží záležitost navazující na staré tradice ve francouzské komedii jsem ocenil mnohem víc, než volné pokračování konkrétního slavného filmu po téměř 20ti letech. Super prohnilé jsem spočátku vnímal jako zoufalý pokus, kde Claude Zidi již mele z posledního a jeho film působí až neuvěřitelně vyčpěle (výjimkou byla snad jen úvodní scéna s černohumorným prvkem v podobě kapek krve z policajtova nosa, které stříkají na zatčeného tělo i průkaz). Později se film rozjel docela slibným směrem, nicméně původní atmosféra už za ta léta dávno dozněla, Francis Lai se v některých motivech své hudby uchýlil přímo k technu a Zidi se po hodně nudném rozjezdu dopouští pak v závěrečné třetině pro změnu akčního děje plného velkých výbuchů, efektních (ale pocitově spíše rušivých) střihů a souběžné akce probíhající ve dvou scénách najednou na rozdělené obrazovce. Inu, proč ne... za ta léta se trendy v kinematografii změnily, přesto oceňuji, že Zidi coby tvůrce dokázal po tomhle rozpačitějším filmu již odejít z filmové scény včas. Tentokrát jsou už moje 3 hvězdičky již zcela na hraně, za některé chvilky, které mě rozesmály (ale nebylo jich moc) nebo vhodily do napětí (byť až spíše v druhé polovině), snad i za místy mile předvedenou nostalgii směrem k původnímu filmu je dávám. Byť už se zde dost tlačilo na pílu a tam, kde v roce 1984 se ještě něco s jistým společenským přesahem sdělovalo, tam se v roce 2003 stejní tvůrci zmohli už jen na divácky efektní kus s původním tématem zahnaným až do zcela neuvěřitelného extrému. 55% (26.09.2020)

Mně se tenhle třetí díl asi líbil nejvíc z celé trilogie. Rozhodně se po druhém, spíše trapném díle, který až příliš opakoval to, co se povedlo v prvním díle, jedná o posun trochu jinam, v příjemném duchu, s netrapným, spíše nostalgickým úsměvem, a i když by se zde pár kýčovitých a strnulých míst, které se nepovedně snažily vyznít vtipně, našlo, shledávám tuhle komedii za povedené rozloučení s Reném a Francoisem. (02.10.2017)

Hned na začátek musím ocenit tu úvodní jízdu kamery uličkama Montmartru s hudbou Francise Laie k tomu. Něco tak krásnýho musí prostě potěšit srdce každýho fanouška Prohnilích. Snad v každým záběru jsem viděl přítomnost, pokrok a moderní rozvoj Montmartru, ale současně jsem viděl Montmartre i tak, jako když se v něm poprvé před dvaceti lety ukázala jedna užasná dvojka "prohnilích" chlapů, Philippe Noiret + Thierry Lhermitte. Na to vlastně ani zapomenout nejde. Claude Zidi to moc dobře věděl a do třetího dílu se mu podařilo dostat tu lásku k těm oprýskaným barakům, malinkým uličkám plných pofiderních obchodníčků se vším možným i nemožným, zlodějíčku větších i menších, holek s živností na "lásku", ale hlavně dokázal, alespoň na chvíli vrátit chlapy, kteří jsou možná prohnilí, ale taky jsou okouzlující, zábavný a stále neskutečně sexy. Ano, jednou prohnilí, navždy prohnilí a z tohoto setrvalého stavu se v tomto případě raduje celé mé srdce. (26.12.2008)