Lolita

Tohle je velkolepá podívaná. Jeden z mála filmů, který předčil knihu. Kniha mě zoufale nebavila, ale film, režírovaný mým největším oblíbencem, je neuvěřitelný. Strašně mě oslovil, vším, co v něm lze najít, dějově však především opět tím, že milujete hrozně moc někoho, komu jste v podstatě ukradený (hodně dobře to pan Irons zahrál, má můj obdiv). Předně hudba, ta je přenádherná, krásně film podbarvuje a mně osobně se tedy nikdy neoposlouchá. Pak režie, Adrian Lyne je prostě machr, je to bůh a jak už jsem u něj psala, má úžasný cit pro detail, pro maličkosti, které díky němu nejsou maličkostmi, ale získávají nový rozměr a nakonec, samozřejmě, co se týká erotického napětí, scén svádění, erotického dusna, tak tam je bezkonkurenční. Ale nebylo by to všechno bez proklatě vzrušující Dominique Swain, bez ní by Lolita nebyla Lolitou, na kterou nezapomenete. Humbert: Don't touch me; I'll die if you touch me. Rok 2023 a Doplnění po shlédnutí dokumentu “Lolita, nepochopená fantazie”: Svůj komentář k filmu nezměním, ale ke knize se musím vrátit, četla jsem ji jako hodně mladá a uniklo mi její skutečné sdělení. Asi by bylo namístě brát knihu a film jako dvě zcela odlišná díla a tak k nim i přistupovat. Prozřela jsem, sice pozdě, ale prozřela. Knihu jsem pochopila špatně a zdá se, že nejen já. Nebo na to musí být člověk moudřejší. Když to uvedl na pravou míru sám Nabokov, tak není o čem přemýšlet. (18.01.2015)

Bohužel jsem zatím Nabokovu knihu nečetl, nicméně vlemi mne zajímá už proto, že její dřívější filmové zpracování od Kubricka se od toho Lynova podstatně liší. Nikoliv dějem, ale celkovou náladou a charaktery postav. A přestože hlas většiny mluví jinak, Lynova verze se mi líbila nesrovnatelně více. Dominique Swain je úžasnou, živoucí a strhující Lolitou a pro Jeremyho Ironse je Humbert snad životní rolí. Emotivní režie a pěkná kamera podtrhují hluboký filmový zážitek. (14.08.2007)

Rozhodne se nejedna o spatnej film, ale kuli par vecem to proste na vyssi hodnoceni neni. Za prve reziser. Lyne sice neni spatnej reziser, ale Kubrick je proste Kubrick. Za druhe, Kubrickovu Lolitu jsem videl pred timhle filmem. Navic nad Kubrickovo Lolitou se da primhourit oko, ze je z roku 1962 a tudiz je to skandalni tak, jak asi nejvic slo, ale to co stacilo v roce 62 uz v roce 1997 proste nestaci. Film ma pribeh prakticky stejnej, jakoby tvurci vzali puvodni scenar a jen sem dali novy herce. To je dalsi problem, jakkoliv je Irons skvelej herec a tuhle roli perfektne zvlad, proste to neni James Mason, to samy plati o Frankovi Langellovi, ten proste neni Sellers. Ale Dominique Swain musim pochvalit. Navic je Kubrickuv film v ramci moznosti sviznej, obcas vtipnej a obcas napinavej a oproti tomu je tahle verze obcas zbytecne roztahana a obcas protivna. Ale jak rikam, za to, ze film nedostane vetsi hodnoceni, muze jen to srovnani s puvodni verzi, jinak to skutecne neni spatnej film. (09.02.2007)

Počas uplynulých štyroch dní som videl štyri filmy a žiadnemu z nich, vrátane tohto, som nemohol dať viac, ako dve hviezdičky. Nabokovovu predlohu som nečítal , pretože som k tomu nenašiel pádny dôvod. Videl som však Fincherov pokus o jej sfilmovanie. Fincher je natoľko zručný režisér, že výraznejšiemu úspechu bránila vtedajšia prudérna spoločnosť. Naivne som predpokladal, že Lyneov o 35 rokov neskorší pokus bude úspešnejší. No nebol, lebo tentokrát úspechu nebránila prudérnosť, ale nemohúcnosť režiséra, ktorý okrem iného nedokázal ani ukočírovať prehrávanie oboch hercov v hlavných úlohách. A tak z celého filmu ostala kvalitná iba Morriconeho hudba, ale kvôli nej predsa nebolo potrebné nakrúcať film. (04.11.2022)

S určitým odstupem od setkání s první adaptací jsem si udělala čas na nové zpracování Lolity. A toto mi skutečně vyhovuje lépe. 40. léta jsou zobrazena velmi autenticky (obdobně skvěle jako později v On the Road), i onen klíčový prolog z 20. let působí velmi přirozeně. Detaily jsou místy až geniální, například výběr časopisů a komiksů, které si Lolita a její milenec pročítají. Lolita je sama o sobě velmi živá, skutečná a sexy, ne tak umělá a afektovaná jako byla před lety Sue Lyon. Jeremy Irons je skvělý, místy až bezbranný ve své zamilovanosti a tvrdý a zlý ve scénách s dospělými. Jen je obrovská škoda, že hodně scén s Melanií Griffith bylo vystřiženo, přeci jenom výsledný film je až příliš sevřený a jakoby se odehrával jen mezi hlavní dvojicí. Scény s Lolitinou matkou, tak jak byly původně natočeny, pomáhaly příběh ukotvit v realitě a jejich redukce posunula celek ke snovějšímu vyznění. (26.10.2019)