Krycí název Oděsa
The Odessa File
Réžia:
Ronald NeameScenár:
Kenneth RossKamera:
Oswald MorrisHudba:
Andrew Lloyd WebberHrajú:
Jon Voight, Maximilian Schell, Maria Schell, Mary Tamm, Derek Jacobi, Klaus Löwitsch, Kurt Meisel, Hans Caninenberg, Gunnar Möller, Georg Marischka (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Novinár Peter Miller sa rozhodne pátrať po stopách kapitána SS Roschmanna. Jeho zločiny v koncentračnom tábore v lotyšskej Rige sú popísané v denníku, ktorý po sebe zanechal starší židovský muž, ktorý spáchal samovraždu. Pátranie ho privedie až do srdca tajnej organizácie ODESSA, ktorá bola vytvorená na ochranu bývalých nacistov, skrývajúcich sa po celom svete. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (57)
Snáď žiadna iná štátna ideológia neláka jej priaznivcov viac ako nacizmus. Teraz samozrejme nemyslím na náboženstvá, ktoré neboli primárne späté so štátom. Snáď v tom má prsty čierna mágia a okultizmus, ktoré výraznou mierou asistovali pri zrodení tejto temnoty z rádu najhlbších. Tam stačí spomenúť a mnohí sú v osídlach. Veď si len stačí pozrieť tv programy, koľko venujú týždenne priestoru nacistickej ideológie z rôznych uhlov. Alebo stačí letmý pohľad na vojnové filmy, koľko percent z nich sa venuje druhej svetovej. Jedným z nich je aj Krycí názov Odessa. Pátra po pohrobkoch Tretej ríše. Pozaliezaní v rôznych úradoch, polícii, novinách, štátnej správe i vedení veľkých firiem. Samozrejme, ich identita je zmenená. No myšlienka na totálne víťazstvo ich neopúšťa. Do boja s nimi sa dáva mladý novinár, pokúšajúci sa preniknúť do organizácie Odessa. Jej úlohou je niesť pochodeň Adolfovej ideológie. žurnalistove pohnútky však nie sú výsostne antifašistické. Pútavé a svižné dobrodružstvo medzi pohrobkami nacistov ponúka obdobné ladenie ako Schaffnerovi Chlapci z Brazílie. Tam chceli naklonovať vodcu, a Odessa sa tam spomína. Tu sa zase pokúšajú vyzmizíkovať Izrael. ()
V ramci zanru urcite povedene, dobra zapletka i provedeni, post-nazi organizace zlobi, novinar na zaklade deniku muze - zida muceneho v koncentraku, co pozdeji spachal sebevrazdu, vysetruje spiknuti a lovi valecne(ho) zlocince... Johna Voighta nemusim, tady je presvedcivy, dobre zahrane, film byl natocen podle predlohy F. Forsytha, tajna organizace a jeji prunik do vsech sfer spolecnosti - velmi dobre podano, celkove pusobive... ()
Agniezska Holland na jednej svojej prednáške povedala, že podľa nej druhá svetová vojna dodnes neskončila. KNO je film, kotrý dokazuje, že v roku 1963 tomu tak skutočne bolo. Námet je výborný, prepája nacizmus s novodobou krvavou históriou blízkeho východu, o čom sa tak nejak všeobecne nerozpráva. Scenár však už ponúka skôr jednoduchšie dialógy, zo scén nie je ani zďaleka vyťažené maximum, očakával som napínavejší film. Celý čas som premýšľal nad skutočnou motiváciou hlavnej postavy, ktorá je nakoniec vysvetlená pomerne prekvapivou a myslím, že vydarenou pointou. Flashbacky sú síce skoro vždy rozprávačskou barličkou, ale tu nám dávajú aspoň pocítiť poriadnu nenávisť voči hlavnému záporákovi. ()
Tak tohle bylo ovšem velice příjemné překvapení! Nečekal jsem, že Krycí název Oděsa mě dokáže zaujmout takovým způsobem, že se neubudu ani vteřinku nudit a budu s napětím očekávat, co přinesou následné minuty. Že je příběh založen na skutečných událostech jen podpořilo můj zájem o tohle už tak lákavé téma a podbarvilo i prožitek. ()
Zaujímavý thriller od režiséra Ronalda Neameho, tvorcu legendárneho Dobrodružstva Poseidonu, ale kameňom úrazu je jeho spracovanie, kde by sa hodil režisér ako je Pollack, či Frankenheimer, lebo Ronald nie je podľa mňa dobrá voľba. A taktiež predstaviteľ Petra Millera Jon Voight, ktorý hrá nemeckého novinára, ktorý dostane chrobáka do hlavy, aby sa zaplietol s organizáciou ODESSA. Možno výmena herca a režiséra by tejto látke viac prospela ? Nechajme analýzy analýzami, prejdem k deju. Peter Miller cestuje v nemeckom Hamburgu v aute, je večer, je akurát významný deň, 22. novembra 1963, Peter sa dozvedá o atentáte na J.F Kennedyho v rádiu... Je smutný. Začuje hukot sanitky, ktorá smeruje k domu, kde sa istý pán otrávil plynom, a k tomu dobrovoľne. Volal sa Salomon Tauber, bol cez vojnu medzi kopec nemeckými židmi, ktorých eskortovali do koncentráku v lotyšskej Rige, kde tomu velil istý kapitán SS Eduard Roschmann. Salomon zanechal po sebe istý denník, kde zdokumentoval postavy a zverstvá v koncentráku spolu s esesákom Rochmannom. Peter sa dostane k tomuto denníku a začne v tejto veci pátrať, aj sa tajne infiltruje do organizácie Odessa, čo sú zločinci za druhej svetovej vojny, ktorí zdrhli, a teraz používajú novú identitu. Ako sa Peter postupne obšmieta okolo prípadu, začnú sa oň zaujímať osoby, ktorým prekáža. Zaobstarajú profesionálneho vraha, ktorý sa má postarať o Petra. Ale Peter nie je školák, ktorý by nevedel, ako to chodí vo svete, tak si začne dávať pozor, aby sa nakoniec dostal k Roschmannovi zoči - voči, a to je najlepšia pasáž filmu + čierno - biele flasbacky esesáka Roschmanna v koncentráku, inak viac - menej dobre spracovaný film, ale lepší režisér + herec by z toho vykresal ešte o niečo viac, takto je to niekde v strede, čo neurazí, ani nenadchne, ale proste niečo tomu chýba, možno väčší zápal ? PS : Škoda, že Maximilian Schell nebol v snímku častejšie, lebo ako esesák Roschmann naháňa hrôzu, a to len na konci + v flasbackoch ! ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (4)
- Po přijetí románu „Den pro Šakala“, řekl autorovi knižní filmové předlohy Fredericku Forsythovi jeho vydavatel: „Pohrávám si s myšlenkou, že bych vám nabídl smlouvu na další tři romány. Máte nějaké náměty?“ „Mám jich spoustu.“ „Dvě synopse, obě po stránce, do pátečního odpoledne.“ „V pátek jsem předložil dva náměty, jeden z nich o tajemné organizaci bývalých nacistů, kteří si vzájemně pomáhají, chrání se a varují, aby nikdo z nich nebyl zadržen lovci válečných zločinců.“ „Nejdřív nacisté.“ Tehdy Forsyth netušil, že jeho vydavatel byl Žid, který měl jako mladý důstojník vyslýchat Heinricha Himmlera, než zajatec spolkl kapsli s kyanidem. (BoXBe)
- Když Frederick Forsyth potřeboval pro napsáni románu „Spis ODESSA“ detaily, byl odkázán na Simona Wiesenthala, který představoval studnici informací pro lovce nacistů. Upozornil Forsytha, že mu může věnovat 20 minut; jeho archiv nakonec procházeli několik dní. Zápletka se měla točit kolem muže, který si změní jméno a zmizí přímo v srdci Německa s pomocí stejně utajených přátel. Herr Wiesenthal konstatoval, že volba bude obtížná ne proto, že jich je málo, ale kvůli tomu, že jich jsou tisíce. (BoXBe)
- V roce 1975 jeden Argentinec sledoval španělskou verzi ve špinavém kině na pobřeží jižně od Buenos Aires, když vtom si uvědomil, že Eduard Roschmann, který byl natolik přesvědčený, že mu nic nehrozí a vrátil se ke svému jménu, bydlí v jeho ulici. A tak ho udal. Skutečný Eduard Roschmann tak byl díky exitenci tohoto filmu zatčen, ale následně propuštěn místním soudcem a prchal k paraguayským hranicím. Na přívozu uprostřed řeky jej stihl infarkt. Na paraguayském břehu odmítli tělo přijmout. Cestu do Argentiny a zpátky absolvoval čtyřikrát, než začal zapáchat. Identitu mrtvoly nakonec potvrdili dva detektivové z Vídně a tělo leží v neoznačeném hrobě na štěrkovém břehu vedle řeky. (BoXBe)
Reklama