Dokonalé dni

Film, který dokonale shrnuje synopse. Nic víc, nic míň. Náhled do života chlápka, který žije skromně, ale neskutečně šťastně. A i když se kolem něj nedějí vždy šťastné události, nakonec si stejně cestu zpět ke štěstí najde. A mně to neskutečně sedlo! Pro jednou jsem se nemusel hnát za nabušeným dějem plným zvratů, ale užívat si spolu s hrdinou všední maličkosti. S hezkými vizuály a zajímavě vmixovanou západní hudbou, která částečně propojovala dvě jinak odlišné kultury. (25.05.2024)

Upratovač toaliet žije nudným spôsobom života a tak sa rozhodne si ho po prvý raz okoreniť pivom a cigaretami. Lenže toto príde po sto minútach a dovtedy sa nudíme spolu s hlavným hrdinom. Zas a znova, je to divácky odpudivý film, pre ustrelených artových fanatikov, doslova odstrašujúci príklad pre všetkých, ktorí nemajú radi alternatívu (a ak by kvôli tejto projekcii náhodou zavítali do Lumieru, už ich tam do smrti nikto nedostane). Zo začiatku to pôsobilo ako ASMR video, keď jedinými ozvučením boli ruchy počas upratovania záchodov. Ako sa zvykne v týchto kruhoch pateticky hovoriť, dej je oslavou každodennosti. Až na to, že dej tu je v stopových množstvách. O hlavnom hridnovi sa dozvedáme, že žije samotárskym spôsobom života, nekomunikuje so svojou sestrou, je askét a má zamestnanie, ktoré je hlboko pod jeho intelektuálne možnosti. Za celý čas sa však nedozvieme, prečo je tomu tak. Akurát sa hrdina na záver rozplače. Jedinou dobrou scénou bolo chytanie tieňov, no po nej už film skončil. Keď už tu oslavujeme tú každodennosť (čo ja z duše neznášam), tak aspoňže to je každodennosť japonská - ten dokumentaristický vhľad do života v Japonsku je jediným hodnotným poznaním, ktoré si z projekcie odnášam. Bol to deň otvorenia Lumieru po pol druha roku od vyhorenia a dokonalým spôsobom mi ho film znechutil. (07.02.2024)

První hodinu mě to dost štvalo a chtěl jsem, aby Hirajama našel ráno na záchodcích zohavenou mrtvolu, aby piškvorky na dálku byla nějaká důmyslná špionážní šifra nebo aby se rozjel náznak romance mezi hlavním hrdinou a provozovatelkou bistra. Pak jsem si uvědomil, že do příběhu japonského uklízeče tokijských toalet Wenders přesně otiskl můj současný životní stav, že otázka: "Ty opravdu uklízíš na záchodcích?" je ozvěnou otázky: "Ty opravdu učíš na základní škole?", a doufal jsem, že Hirajama na konci nespáchá sebevraždu. K těm zmínkám o Jarmuschově Patersenovi bych přidal ještě Smoke, kde se H. Keitel také snaží každý den zachytit na fotografii neopakovatelnost okamžiku. (23.07.2024)

Rozhodne jeden z tých diváckejších Wendersových filmov, pričom voči tým menej diváckym nemám rozhodne vôbec nič. Napriek rozvoľnenejšej štruktúre a viac než len čiastočnému využitiu prvkov ázijského minimalizmu ide o film, kedy sa síce nedeje na prvý pohľad nič osudne prevratného pre hlavného hrdinu, ale ide len o prvý pohľad a tých udalostí ovplyvňujúcich jeho vnímanie vlastného života je v sujete viacero. Samotár Hirajama sa v podstate proti svojej vôli musí učiť komunikovať s okolím, milovať život a celkom mu to časom pôjde. O tomto pokroku tento príjemno-smutný film je, či už riešite pišvorky s neznámym na véckach alebo vás navštívi málo pravdepodobný dôležitý človek vášho predošlého života. (02.05.2024)

Nádherný film. Netuším, jak je to udělané. Dokonalé dny jsou většinu času spíše němým filmem. Sem tam sice někdo něco řekne, nebo se rozezní velmi trefně vybraná písnička, ale jinak je nám vše předáváno čistě vizuálně. A ono to funguje stokrát lépe, než kdyby použili slova. Je to film o radosti ze života. O muži, který na první pohled nemá prakticky nic, ale když ho pozorujete dostatečně dlouho, zjistíte, že má vše. A je mnohem šťastnější než všichni ti zbohatlíci okolo. Tohle je film mého gusta. Udělat depresivní a ponurý snímek je relativně snadné. Ale udělat snímek, který vám vylepší den pouhým záběrem na obyčejný strom… to je teprve to filmové umění. A já jsem neskutečně vděčný, že jsem toho mohl být svědkem. 9/10 (08.07.2024)