Bournov mýtus

Bournův mýtus je film, který již víc než jednu dekádu natolik miluji a natolik jsem toužil jeho dynamice definitivně přijít na kloub, že i po stu a jednom zhlédnutí jsem se pustil do několikaměsíční práce na jeho analýze okénko po okénku a záběr po záběru. Výsledkem je studie Bournův mýtus: akční film pohybu, v níž je rozbor samotného snímku zarámováný do výkladu o proměnách (moderního) akčního filmu (s. 51-55, 87-91). Kromě vysvětlení rozmanitého množství filmařských taktik tohoto působivého díla v článku najdete i pasáž o výstavbě slavné automobilové honičky v Moskvě (s. 81-84). ___ (Jo a strašně moc se těším na letošní pokračování. ;)) (16.01.2016)

Nejjednodušší návod, jak se vrátit v královském stylu. Zdravě překombinovaná hierarchie protivníků, ještě chladnější přístup a záplava strhující a formálně rozcuchané akce, která se stala měřítkem pro každý další akčňák, který si vypůjčil ruční kameru. Pro příběh je největším plusem určitě chladnokrevné duo Urban - Roden jako protiklad k mojí favoritce Pamele Landy. To, že srdeční tep okamžitě zařadí vyšší stupeň jen se Jason objeví na ulici, mě nikdy nepřestane udivovat. (23.05.2005)

Dvojka získala o mnoho talentovanějšího a chytřejšího režiséra, ale zároveň tratila kus ze své zajímavosti, ostatně to je u pokračovaní jev zcela běžný. A přestože to nebyl takový napínák a bývalí zloduchové měli toho víc do sebe, tak je to hlavně ta syrová atmosféra šedé a nevýrazné Evropy, která mě zcela uchvátila. A už vůbec nehledě na to, že Matt Damon jako agent prahnoucí po pomstě byl jednoduše dokonalý. Závěrečné pokání bylo už jenom stvrzenkou za výborným akčním zážitkem, a to si v tomto žánru příliš nelibuji. (07.02.2008)

I kdyby ve filmu nebylo nic jiného, než část odehrávajíc se v Moskvě a úžasný konec, tak by to bylo výborné dílo, ale on je úžasný skoro celý, promyšlený, výborně natočený, zahraný (u mě vede Karl Urban jako neskutečně chladný zabiják) a ohromně napínavý. Jeden z nejlepších thrillerů, jaký se mi zatím dostal pod ruce. (12.09.2008)

Greengrass to pochopil lépe než Liman. Takže jediné, v čem jeho autentický Bourne ztrácí, je choreografie jedné rvačky, jinak to, co v předchozím díle vypadalo jako přešlapování mezi dynamickým a drsným thrillerem a učesanou špiónkou ala MI je nahrazeno Paulovým typickým švihem a dokumentárním maelströmem obrazů. Výsledkem je Bourne, který kromě identity nachází především integritu, chybějící charisma se objevuje tam, kde se Bourne-člověk a Bourne-voják stávají jedním tělem a jednou osobností. Damon jakoby přišel postavě plně na chuť, a tak má Bourne jak ostré lokty, tak lidské rysy, aniž by si to nějak odporovalo. Skvostné automobilové honičky, napětí i v poklidných scénách, mnohem civilnější pojetí a samozřejmě 24karátová závěrečná moskevská naháněčka. Vytkl bych jen velkolepé gesto humanity ve finále, které je trochu přehnané, a občas předvídatelnost a dírky v logice. Ale jinak mě Jason Bourne začíná získávat na svou stranu. (14.02.2008)