Oči čierne

Na rozdiel od niektorých tunajších komentárov, ja v pasivite a pomalosti nevidím takmer žiadne negatíva. Pomaly a dôkladne si vychutnávať na maximum radosti života, pospomínať svieže časy lások-nelások v objatí vína a cigar(-iet) a popritom si všeličo prifabulovať, veď plnokrvný príbeh vášní a citov sa tak dobre počúva. Prečo nie? Áno široká je ruská duša, skryje aj dušu dôkladných márnotratno-márnomyseľných lenivcov, zaujímajúcich sa len o pohodlie, komiku a grotesknosť situácie, naplnený bachor a príjemné laškovanie s opačným pohlavím. Michalkov to vystihol s typickou nostalgickou snovou noblesou, obsahujúcou jemnú, ale pritom prenikavú kritiku takéhoto spôsobu života. Ale zároveň trochu pochybujem, či sú tí, čo nadávajú na neschopnosť a nečinnosť hrdinov filmu naozaj presvedčení o tom, že celoživotné ustavičné naháňanie sa za majetkami, ideami, teóriami a kvantitami čohokoľvek ako škrečok v koliesku je vôbec nejakým spôsobom zmysluplné a k pocitu spokojnosti vedúce. (08.09.2012)

Měl jsem problém s kašírovaností a schématičností tohoto koprodukčního produktu. Nejživější - ale ne moc zábavné - mi dlouho přišly jen scény z Itálie - jako od Viscontiho. Michalkovův smysl pro úchvatné dryjáčnictví, jak jej znám z Příbuzenstva a Urgy, dostal příležitost až ve scénách z Ruska, ale tam mi je na konci přebili nepatřičně filmoví omdesátkově pouťáčtí cikáni v krajině nad ránem. Ty jsem fakt ne a nezbaštil. Koprodukčnost a filmový přeprodej národních artiklů mi už pak zpětně osvětlil i diskomfort z lázeňských scén prve: když se začne v díle uvažovat v povšechných charakteristikách (italská pěvkyně, lázeňský život, ruská duše), klepe na dveře nechtěný kýč. Krásných bylo první deset sekund tématu hudby. Krásná byla scéna po milostné noci s pláčem a také scéna v kurníku. Tím mi to končí. Končalovskij mi přijde jako lepší filmař. (07.01.2019)

Ani silná trojka Čechov-Michalkov-Mastroianni nezabránila tomu, aby som sa chvíľami netopil v záplave dialógov, ktoré nemali šancu ma zaujať. Oceniť môžem vykreslenie dobovej atmosféry, presvietené obrazy, ktoré mi pripomenuli Sladké hry minulého leta a postavu stvárnenú Marcellom Mastroiannim. Očakával som však viac. (11.10.2012)

Michalkov neměl na vybranou s obsazením hlavní role. Pro Rusko typickou postavu zbytečného člověka vytvářel Mastroianni po Itálii a vůbec po Evropě celý život. Stejně tak dámě pro klobouček do bahna v bílém obleku může nakráčet jedině Mastroianni, kdokoli jiný by zapomněl minimálně na přiložení květů. V nejvnímavějších lidských letech, tedy teenagerovských, mi ta scéna připadala jako vrchol romantiky. Věřil jsem, že je snem mnoha žen, aby jim někdo někdy v životě přinesl klobouček z bahna a zároveň je snem mnoha můžu, aby jim okolnosti, vítr a bahno daly příležitost takové gesto učinit. Vnímání romantiky se však vyvíjí, dnes už vím, že co je skutečně romantické, drtivá většina odsoudí jako psycho. (16.01.2011)

Po stránce formálního zpracování určitě vytříbená záležitost. Tohle je zralá a kvalitní filmařina, Michalkov tam má přesně to, co mít chce, a při výrobě filmu se tak sešly tři výrazné osobnosti. Jenže ať o tom uvažuji, jak chci, na víc jak 3* to nevytáhnu. Příliš mnoho Michalkova na úkor Čechova. Filmu schází větší spád, víc humorných situací, větší dramatičnost. Je to dlouhá melancholická procházka, byť je stále na co se dívat. Ale 3* vůbec nejsou málo a rozhodně nenaznačují, že snímek nestál za zkouknutí. Tak, jak už bylo v některých komentářích konstatováno, Oči černé v Michalkovově podání silně připomínají Felliniho tvorbu, především ta italská část. Michalkov je ale přece jen narozdíl od Felliniho méně manýristický. Celkový dojem: 65 %. (22.02.2014)