Shortbus

Hedwig a Angry Inch mě nadchla, tady mě bohužel napadají jen samá rozmrzelá proč (kdo, co, s kým a jak bylo vcelku zřejmé), kterým vévodí PROČ si proboha někdo myslí, že explicitními sexuálními scénami v jednadvacátém století někoho šokuje (protože nic víc jsem tam fakt neobjevila a i jako čisté porno to za moc nestojí). Možná tak některé matky... jenže ta moje pracuje od mládí na psychiatrii a při nejlepší vůli mě nenapadá nic, co by ji ještě mohlo šokovat. Ale to jsem odbočila. Možná si JCM myslel, že tvoří, cituji, citlivou meditaci a úvahu nad světem postmoderní absolutní svobody, ale pro mé oči natočil mlýnek na maso, z kterého vypadávají karbanátky spatlané z kdovíčeho a smažené na oleji, který byl přepálený už před dvaceti lety, a bezděčně se tak zařadil mezi pokrytce, které se jeho snímek snaží (asi) kritizovat. (12.05.2011)

Open Your Mind. And Everything Else. Shortbus otevírá záběr na Sochu svobody a ve filmu samotném se to jenom hemží různými referencemi na svobodu, její chápání a relativizování po osudném 11.9. 2001, kdy majitel(ka) klubu, ve kterém se všichni hrdinové filmu scházejí, prohlásí při pohledu na orgie, že je to jako v šedesátých letech, jenom s méně nadějí. (Ovšem má oblíbená je otázka „Kdyby ses fotila na Ground Zero, usmívala by ses?“, položená domině, anebo zpívání hymny při homosexuálním skupinovém aktu.) Po pádu falických symbolů Ameriky (řeč je samozřejmě o „Dvojčatech“ – Two Towers) se toho hodně uvolnilo, sám Mitchell se vyjádřil, že rozhodně kvituje novou vlnu ve filmech, které se nebojí být sexuálně otevřené (zvlášť těch evropských), ale chybí mu v nich jakýkoliv humor, čehož chtěl dosáhnout. A jak tvrdí, a jak Roger Ebert, slavný zámořský kritik přitakává, Shortbus není film o sexu jako takovém, ale o lidech a jejich sexualitě._____ Nejblíže má Shortbus k filmům Tsai-Ming Lianga, hlavně Umíněným mrakům. Liang vypráví o lidech v dobách vedra a bez dostatku pitné vody, kteří jsou si vzájemně vzdáleni, mají problémy se svými vztahy a nedokážou spolu pořádně komunikovat, a to celé okořeňuje soft-porno a muzikálovými scénami. Jenže tam, kde Tsai-Ming Liang používá v rámci narativu muzikálové scény posunující film dál, tam Mitchell užívá sexu jako metafory obecně platných věcí o vztahu._____ Shortbus sice nemá tak opulentní vizuální stránku jako Mitchellův debut Hedwig and Angry Inch, ale je mnohem rafinovanější ve vyprávění a baví se diváci jak se zaujetím v popkultuře, hlavně ti obdivující Přátele a roli představující Jennifer Anistonovou, tak i ti se zaujetím v umění, kteří poznají obraz Jacksona Pollocka, v němž se rozplyne na začátku filmu sperma… nejen Michael Mann točí filmy jako Jackson Pollock. (10.01.2007)

„ ‚Uzel v sukni‘ rozkoš hledá, vlezla do Shortbusu, běda. Kdyby Omnibusem jela, desetkrát už by „to“ měla!" Věř, kdo chceš :-). LGBT v EPKP, Encyklopedickém Péčku s Kulervoucím Příběhem? Chápu, hluboké artové myšlenky vyžadují hluboké zásuny a šikovný scenárista se neobejde bez šikovné sebefelace, včetně sebeochutnávky. Já, starý hippísák, staré prase i starý liberál, v zásadě nemám nic proti. Nicméně, jak říkávaly už naše babičky: VŠEHO S MÍROU! Mraky zpocených lidiček, s jasnými instrukcemi od režiséra: Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno, kuř a bude ti kouřeno... to vše v desítkách detailních záběrů in natura? Opravdu zbytečně přetažená struna. Ochotné komparsistky, s bobrem i bez a naši komparsisti, s tvrdým či jen s žížalou, zodpovědně zasouvali, vysouvali či aspoň snaživě kvedlali. Ve výsledku se na velké hromadě po sobě váleli jak housky na krámě, až náš příběh natolik zalehli, že ho, už tak chudáčka chcípáčka, úplně udusili. Tři hvězdy nakonec jo, ale jsou jen a jen pro naši MUDr. Uzel v sukni, preorgasmickou sexuální terapeutku Sofii, z velice tradiční čínsko - kanadské rodiny (nikoli japonské, info pro uživa-tele Djkoma). Nakonec zjistila, že orgasmus není žádná Lochneska, opravdu existuje a dokonce se dá i ulovit! Čímž vyrazila pojistky v celém městě, i u nás v činžáku. Zavládla tma, nešla televize, takže... začaly vrzat postele a všechno dobře dopadlo. (25.06.2020)

Nemám nic proti buznám, ale když se vyskytnu v jejich blízkosti, tak si přeci jen pro sichr stoupnu šikovně zády ke zdi. Přeci jen jsem nádherný mladý sexy muž a nechci pokoušet štěstí. Snímek jaksi zapomíná v oficiálním textu distributora zmínit, že se soustředí na buzeranty a transky, kterých je ve filmu bohužel naprostá přemíra a totálně převažují "klasiku" - muže a ženu. Ovšem lze to v dnešní vychýlené době vůbec stále považovat za "klasiku"? Když už k vidění žena je, tak je to bohužel odporná rákosnice, která má problémy s vyvrcholením, a tak hledá pomoc v klubu vedeným otravnou transkou. Neuvěřitelně nechutná (ani nemohu napsat píčovina, protože tady se divákům před ksichtěm prohánějí spíše háďátka, mnohdy až k nepříjemnému pohledu na vyvrcholení). Snímek se snaží působit děsně úžasně, jako jakási sexuální výpověď současnosti, ale po celou dobu smrdí těžkým amatérismem, všichni herci jsou neskutečně nesympatičtí a vůbec vyznívá celkově jaksi do prázdna. Oceňuji, že tvůrci posunuli hranice tabu a explicitně ukazují úplně vše, i když v tomto případě by běžný divák některé "chuťovky" raději neviděl. Zásadním problémem je, že tvůrci uvízli někde mezi laciným softpornem a jakýmsi pokusem o sdělení. Bohužel ani v jedno ohledu to nebylo dotažené do konce, ba dokonce ani do bodu, kdy by film přestával být bezúčelovým. Takhle nějak to dopadá, když se tvůrci pokoušejí o víc, než kam sahají jejich síly. Lepší odpad. (21.10.2019)

"Shortbus...se tak nakonec stává bolestně trefným portrétem tápajících bytostí a svědectvím o křehkosti jejich duší. Jen je tu víc ztopořených penisů, než jsme v tomhle žánru zvyklí." - Vojtěch Rynda, cinemamagazine.cz. A za sebe jenom dodám, že v Shortbusu znalci identifikují Danielu Sea z L Wordu, její přítelkyni Bitch nebo JD Samson z Le Tigre. (27.09.2009)