Na dotyk

Zajímavý film o 4 lidech a jejich 4 dotecích do sebe samých i jen tak "aby se neřeklo". Milostný gordický uzel se rozplétá mnohem hůř a nejde jen tak přetnout, cit zanechá v člověku vždy nějakou stopu a ta může být a nemusí příjemná...film našlapaný americkými celebritami by u mě na 4* nikdy neměl nárok, ale tenhle dostal k dobru i vynikající scénář a hudbu, která celkový dojem příjemně umocní. A vyšel z toho romantický film pro náročné, které se už nebaví dívat na ty prostoduché láskou přerůžovělé slátance. (20.04.2006)

„Kde je ta láska?“ Scény z partnerského života pro 21. století. Nichols se nijak nesnaží maskovat divadelní původ filmu, naopak jej zvolenou strukturou (několik dlouhých konverzačních bloků), dokonalým načasováním dialogů a klasickou hudbou zvýrazňuje. Teprve po setkání na výstavě začíná mezi dialogy jednotlivých párů prostříhávat a vzniká tak dojem, že jejich osudy jsou těsněji propletené a navzájem se ovlivňují do té míry, že kvůli druhým nemohou být spolu (stejnou funkci plní flashback s podepisováním rozvodových papírů, kterým je prokládán rozhovor Dana a Anny v divadle). Za odvážné rozhodnutí, přibližující film časosběrnému dokumentu, jenž zachycuje pouze zlomové momenty vztahů, považuji velké skoky v čase, o nichž jsme zpravidla zpravováni až ex post a jakoby mimochodem prostřednictvím dialogů (chodíme spolu čtyři měsíce, dali jsme se dohromady před rokem, opustil mě před třemi měsíci…). Oproti Bergmanovi ovšem nejde o žádné pečlivě nuancované psychologické drama, ale o vykonstruované melodrama plné chodících (arche)typů, „náhodných“ setkání a knižně znějících replik, u nějž jsem si po celou dobu nebyl jist, do jaké míry si svou vlastní přehnanost a nepřirozenost uvědomuje a v jakém rozsahu je přesvědčeno o tom, že obnažuje nelítostnou pravdu o lásce a vztazích nebo něco v tom smyslu. Mnoho scén, například hořký závěr, názorně dokládající, že i nejmilovanější osobu mnohdy skutečně poznáme až poté, co nás opustí (resp. až když je příliš pozdě), napovídá, že zjednodušená charakterizace postav byla způsobem, jak sdělit univerzální, skoro alegorický příběh, v němž se snadno najde každý, kdo někdy zažil onen ambivalentní pocit, kdy nevíte, zda chcete svou drahou polovičku zabít, nebo ošukat (jak zazní v posledním dialogu Dana a Larryho). Nějaké to poučení do života si z toho tedy dozajista odnést lze. Osobně jsou mi ovšem bližší filmy, které nepředstírají hloubku tam, kde žádná není. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Radko, Anderton, Triple H, andrii, Paldiny (22.02.2017)

Nebudu zastírat: na film byla (maximálně) vhodná nálada, před shlédnutím něco zažito, chuť nechat se dojmout a poučit se... a uvidět, že filmy jsou inspirovány skutečnými příběhy lidí. Připomenout si ten pocit, že někde tam venku je zákonitě někdo další, kdo se cítí stejně jako vy... Dneska to prostě nade mnou vyhrál neodbytný feeling, že si musím pustit něco, co dokáži ocenit. Po duševní stránce o po stránce vztahů. Něco inteligentního, kurevsky upřímného a dramatického. Jakkoliv divně to zní, vidět Closer před dvěma lety, byl by to pro mne jen další prázdný, přehnaný snímek o milostném čtyřúhelníku - [* RATED] aneb už vím, proč mají amíci věkovou hranici 21 let. Ve státech asi berou dospělost podle následujícího grafu: čím vícekrát zlomené srdce, tím vyspělejší člověk. Jo, život... VERY FUCKING SPECIAL THX to Botič. P.S. Kdo by to byl řekl, že se mi po x letech přestane hnusit Julia Roberts a začne se mi naopak líbit..? (06.12.2010)

Za mě zklamání. Nichols sice točí hezky a herci odevzdávají svým rolím maximum, ale scénáři jsem nevěřil skoro žádný pokus o hluboce dramatickou epiku nebo dějovou smyčku. Postavy plavou v oceánu dráždivé sexuální fantasy, ale obyčejný divák tak nějak postává na břehu a doufá, že mu alespoň ukápne slina nad nahatou královnou Padmé nebo Pretty Woman. K tomu ale bohužel nedojde, i když Natálka má velmi pokročilé striptýzové nadání... (16.08.2017)

Konverzační a psychologická lahůdka o nepříjemných tématech a pravdě... Pátrat? Šťourat? Rozdýchat? Nerozdýchat? Co je milovat a co je vlastnit? A co a jak dál? Mike Nichols šibalsky nedal odpověď ani rozhřešení... tenhle snímek určitě všichni "váhaví střelci" a nerozhodní včetně notorických depkařů odsoudí jako "kacířské dílo"... A Owenův výrok o rozpoložení a depkách J.Roberts a to, jak jej skvěle flákl přes celou obrazovku, chcete-li na plnou hubu... To mě dostalo... Jojo, cesta do vlastního já.... kam se leckdy hrabou horory... :-) (23.05.2005)