Tlmočníčka

Celkem nuda, žádný extra hercký výkony, Sean Penn neukáže svoje vostrý tetování a Kidman se neslíkne, takže jediný čim tenhle film může zaujmout je příběh a ten je průměrnej a dá se docela rychle odhadnout a nemá tak dobrou pointu, aby to mohlo být dlouhý přes dvě hodiny, takže to občas nudí a akce která by to mohla zachránit je tam taky pomálu, ale zase nemůžu říct že by to byl nějakej brak, spíš průměrnej film s vynikajícím hereckým zastoupením (01.06.2005)

Povoláním Silvie je tlumočit a tlumočení je „hra se slovíčky“. Kdo, ale vlastně je. ona? Jeden vyslechnutý rozhovor a poodhaluje se minulost a. současnost, ta najednou se na sebe vrší drobné i překotné události, kterým není možné zabránit, aby se staly.Už za to zmatené dusno v autobuse, to je za 5*. Tajemná atmosféra a herecký koncert. (12.06.2005)

Vůbec netuším, co ten film chtěl říct. Jako vážně - afričtí revolucionáři že se stávají sami tyrany? To se přece ví. Dokonce ani tolik oslavovaný Nelson Mandela nebyl jiný. Že při všech těch nesmyslných bojích o moc a podporu ze zahraničí umírají nevinní lidé? To se také ví. Co se neví, co se s tím dá dělat. Možná přestat Afriku zcela dotovat. Ale o tom tenhle film není. Tváří se jako politický thriller, přitom je průhledný jak papír proti slunci, nic nového nepřináší, napětí už vůbec ne, chemie mezi Kidmanovou a Pennem nefunguje a hlava afrického státu vydává svůj životopis v angličtině a k celé situaci se nakonec vlastně nijak neprojeví. Takže film o ničem a napínavý mi rovněž nepřišel. (01.12.2019)

Ďalší z pohľadov na genocídu, tentokrát prostredníctvom prežitku jednotlivca – pohľad na problémy Afriky bez nej, viacmenej postrádajúci zábery na mŕtve telá a vraždenie, však nič neuberajú z dramatična. Podstatou je slabosť – mocných aj tých, čo trpia. Bezmoc riešiteľov i bezzubosť veľkých spoločenstiev stojí oproti ich okázalosti. Krehkosť Nicol iba zvýrazňuje tento fakt. Nie nedôležitou súčasťou doplňujúcou politický príbeh sú osobné príbehy hlavných postáv. Spolu tvoria vyvážený snímok v ktorom sa chvíle napätia striedajú s uvoľňujúcim pokojom a vznikajúcou blízkosťou. Medzi riadkami sa skrýva to, čo Hotel Rwanda kričal nahlas – mierotvorné organizácie sú iba lesklé mydlové bubliny. V skutočnosti je každý SÁM! (25.02.2006)

Velmi dobré výkony Nicole Kidman a Seana Penna filmu velice pomáhají. V tomto politickém thrilleru je několik různých linií, vše je vyprávěno v celkem poklidném tempu - tak nějak příjemně po staru (Pollack si nejspíš vzpomněl na své Tři dny Kondora z roku 1975). Příjemná je i hudba Jamese Newtona Howarda, samozřejmě se v ní objevují africké motivy, nejvíce se mi hudba ve spojení s obrazem líbila při příjezdu Zuwanieho do New Yorku. Hlavní problém je, že vrchol filmu je asi v polovině (ano ta výborná scéna v autobuse), naproti tomu závěr, kdyby vše mělo gradovat, je poněkud natahovaný a tak nějak "do ztracena". (06.07.2005)