Hnüs

Akademicky bych kariéru Mötley Crüe označil jako bouřivou nebo kontroverzní. Ale kdo viděl The Dirt už ví, že to byly naprostý hovada. Ovšem ta chemie, která byla mezi herci, vede k výbornému filmu. Nechyběly emocemi nabité scény, ani srandovní prasárny všeho druhu. Jo a dámy feministky, radši si pusťte něco jinýho. (18.06.2019)

Ja som vlastne hľadal film, u ktorého sa nenáročne pobavím a príbeh glam-metalovej kapely sa ponúkol akosi samo sebou. Výslovne sa pritom tvorcovia pokúsili vyhnúť pátosu a sentimentu, čo sa im do značnej miery podarilo, otázkou zostáva, či táto úlitba tempu a súdržnosti bola na prospech veci všeobecne. Že a ako ústrední protagonisti prežili, myslím si, totiž akosi stráca na hĺbke a zásadnosti oznámení. Výprava bola bez debát skvelá a štýl nevkusne striekal podľa môjho. O niečo horšie to bolo s hereckými výkonmi, príkladne ale rola Tommyho Lee a Vince Neila boli bez problémov uveriteľné. Ak sa na film chystáte kvôli Pamele, alebo Nikkimu Sixx, vyhľadajte skôr iné diela. Asi som sa na toto nemal dívať po Bohemian Rhapsody (2018). (21.11.2019)

Tahle kapela mě totálně minula, protože v době jejího vzniku jsem se vydal na cestu Depeche Mode & spol. Film o ní jsem dnes ale naštěstí viděl. Je to perfektní jízda! Doplním si po ní i tu mezeru v hudebním vzdělání. Jinak velká poklona stvořiteli, poskládat nás tak, abychom přežili to, co kluci z Mötley Crüe, to chce vážně fištróna. (26.01.2020)

Své velkolepé biografie se dočkali i Mötley Crüe. A stejně jako kapela má tenhle film největší šťávu v momentech, kdy dochází na sex, drogy a rock'n'roll. Jakmile ovšem dojde na lámání chleba, The Dirt se nemůže zbavit pocitu umělosti, vykonstruovanosti a zbytečné přímočarosti. Pro fanoušky asi povinnost, pro ostatní jen trochu ostřejší verze klasického rockového portrétu z ranku jako třeba The Runaways. (29.03.2019)

O co lepší je bezstarostná našlapaná úvodní polovina "fuck life, fuck us, fuck everybody", o to horší je sentimentální druhá, kdy nastává jakože krutá srážka s realitou života na dluh. Dokud má jackassácký Tremaine točit nevázané eskapády prolamující čtvrtou stěnu v alkoholickém drogovém sexuálním rauši, tak to energicky šlape jedna báseň. Jakmile má v útržcích pokrýt s vážnou tváří (a pod producentským přísným okem kapely samotné) bezmála dekádu osobních tragédií bez jasného cíle nad rámec "dieselovské rodiny", tak se mu to rozpadá pod rukama. Což je škoda, protože zpočátku to šlape neskutečně dobře. Každopádně hned několik scén (především "den na turné" a opalovačka s Ozzákem) má na rozdíl od filmu samotného parametry nezapomenutelnosti, kdy za deset dvacet let budete vzpomínat, ty vole, taková ta scéna, co si ji živě vybavuju, z jakého jen je filmu? (08.10.2020)