Sbohem Dragon Inn

Ming-liang Tsai a jeho opäť statický. Má to ako všetky jeho filmy pomalí rukopis ktorý mi zatiaľ sadol iba pri Rebels of the Neon God. A po pravde ešte tu. Good Bye, Dragon Inn nemá nejako pevne stanovený príbeh, preto to nemusí každému sadnúť, skôr to zachytáva atmosféru starého kina ktoré prehráva boj s globalizáciou a digitalizáciou. Počas celého filmu sledujeme v kine hŕstku divákov ako sledujú Taiwanskú klasiku z roku 1967 Dragon Inn, ešte k tomu znudeného premietača a jednu postihnutú upratovačku. Zaujímavé je, že medzi návštevníkmi kina sú aj dve postavy so sledovaného filmu Dragon inn. a to, zostarnutý Chun Shih a Tien Miao. Od režiséra to bolo milé gesto, ktoré dodalo ešte väčšie čaro. Tak či onak. Pomalé tempo mi tu sadlo, atmosféra parádna.jeden z najlepších filmov tohto režiséra. (29.11.2018)

Ďalšia filmová lahodnosť. Všetky prvky Tsaiovho rukopisu dodržané, zároveň to ale funguje ako veľmi citlivý romantický príbeh, schovaný pod nánosmi všednosti. Krásna lyrickosť obrazov, hľadania, zúfania a odhodlania v najpomalších akciách dramatického deja. Najhoršie na tom je, že čím viacej Tsaiových filmov pozriem, tým mi dochádzajú slová ako ich opísať, alebo povzniesť. Kritizovať, zase raz nemám čo. (08.08.2014)

Pokud mohu soudit je na tom "Kino u Draka" na Tchajwanu podobně jako "Kino u Draka" v Brně, tedy "nadraka". Všiml jsme si ale, že i tak žije svým zatrpklým životem, lidi přicházejí v nezvyklou dobu, jiní se procházejí, jiní srkají kafe, invalidní žena zírá na hbitou samurajku, a další prostě jen obcují s duchy kina a filmu. Je to jakásí hra v dámu, při níže jsou tahy přesně určeny, avšak políčka šachovnice mají různou velikost a místy nelze ani určit, zda jsou bílá či černá. (24.07.2024)

Svébytná lyrika tohoto tichého díla se ve vás bude nezřetelně zpřítomňovat, jako byste četli jakousi nostalgickou báseň. Báseň, která vás přenese na hodinu a půl do zapadlého taipeiského kina, téměř opuštěného, kde se potemnělými chodbami šourá zchromlá uklízečka a kde neznámý mladík marně touží po mužském dotyku. Venku prší a tak snad i vy dáte zavděk tímto ošuntělým přístřeším. Zrovna dávají slavný čínský film, hlasy postav se nesou sálem, ale jejich ozvěna jakoby už byla z jiného času. Možná i lidé, které tu potkáte, jsou jen mlčenliví duchové. Ještě při odchodu věnujete dlouhý pohled vyprázdnivšímu se sálu, aby se vám navždy vtiskl do paměti, a pak už se jen zatáhne roleta a vše se nechá opuštěno noci, jejím neonům a vzpomínkám... (17.08.2008)

V dobe, kedy už multiplexy naplno prevzali vládu nad mysľami návštevníkov kín, ma Goodbye Dragon Inn nezaujal tak, ako mohol v dobe svojho vzniku. Vtedy by to bolo zrejme za plný počet. Našťastie to u nás nie je tak tragické, pretože niektoré kamenné kiná tu ostanú "navždy", avšak aká je súčasná situácia v Taiwane, netuším. Je to síce prevažne melancholické, ale s vkladom celkom vtipného humoru. No a pred týmto filmom som si myslel, že to najhoršie, čo ma môže v kine postretnúť, sú hovoriaci diváci. Ale tie holé vyložené nohy by boli zrejme horšie. 70% (12.07.2023)