Hukkle

Taký ten neškodný artík, ktorý zabaví, neurazí, nenadchne a nič užitočné nepovie. Malomestská symfónia od veľmi talentovaného režiséra, ktorý sa bystro a poeticky vyjadruje obrazom aby o pár rokov neskôr natočil masterpiece akým bola Taxidermia. Škoda len, že ma to celkom nudilo. Takže za hodnotu filmu a originalitu tak 4* a za pôžitok zo sledovania 2* :) (25.12.2015)

Pálfiho filmový debut je v lecčem ještě mnohem odvážnější než pozdější Taxidermia, protože ještě nepracuje s tak explicitními extrémy a monstrozitami. Ačkoli se ve filmu objevují náznaky nějakého vyšetřování, je šestasedmdesátiminutový film víceméně parametrickou narací. Celý na různých rovinách aplikuje model permanentní metonymické návaznosti, kaskádovitě seskládané od největšího detailu k největšímu celku, přičemž primární rovinou není lidská společnost, ale „mikrokosmický“ život zvířat a rostlin, od kterého se vždy přes řadu dalších metonymií dopracuje k makrocelku, ve kterém je člověk postaven do pozice jen jednu součásti systému. Například: zajíc - zajíc v poli - kombajn sklízející obilí - kombajn zpracovávající obilí - obilí v továrně - výroba mouky - nasypávání mouky stroji do prodejních pytlíků - převoz pytlíků do obchodů - nákup pytlíku s moukou - využití při pečení moučníku - upečený moučník. Film rytmizuje vyprávění opakovaným zařazováním škytajícího staříka před domem, který vytváří ale jen velmi zdánlivou a de facto klamavou představu o časové ose, protože v průběhu filmu sledujeme bezpočet časosběrných sekvencí zachycujících mnohem rozsáhlejší časová období (např. růst rostlin). Metonymické série zachycující rozsáhlé procesy tak postupně beze slov a bez důrazu na konkrétní postavy odhalují fungování života v maďarské vesnici, přičemž ve své stylizovanosti (důraz na zvukovou rovinu, absence nediegetické hudby) dokonale využívají co nejhladších přechodů mezi sekvencemi. Čím dál vynalézavější „graphic match“ předěly, časosběrné natáčení nebo rentgenové záběry dělají z Pálfiho filmu neotřelou parametrickou podívanou, ve které čas funguje tak specifickým způsobem, že když do extrémně zpomalené vesnice vletí stíhačka, je „donucena“ se časovým nárokům přizpůsobit. Rámování filmu do náznaku kriminálního příběhu o podivných úmrtích, které na konci vyústí do čiré absurdity, nakonec jen potvrzuje výjimečnost Pálfiho debutu. (22.04.2007)

Tak jistě si to své diváky najde. Ale podobným experimentům už jsem nějak odrostl. Smysl pro detail je vytříbený, a to až tak, že začne časem být vlezlý. Stejně jako škytající děda. Stíhačka asi měla znamenat, co moderní doba činí s rázovitým venkovem - vše poboří, stropy se rozpadají... Jsou zde asi dvě vtipné scény, ale celkově by nápad vystačil tak na dvacet minut, a stačilo by. Víceméně nahodilý sled obrazů z vesnice můžete mít také, stačí sednout na autobus a nechat se odvézt mimo město. A věřte, že nic poetického na tom neshledáte. Prostě každý řeší to své. (01.02.2013)

Škyt je - jestli jsem ho správně pochopil - pohledem na vesnický život, který si plyne svým pomalým, někdo by řekl i rutinním, ale zato krásným tempem. Právě ale tenhle venkovský život ničí uspěchaná moderní doba, což symbolizuje ta stíhačka a její následky. Přesto policista (asi po škytajícím dědovi nejhlavnější postava?) tak nějak pochopí to venkovské kouzlo a v závěru se do něj vrací, protože takové místo už možná dlouho existovat nebude (což symbolizuje závěr). Vší té pomalosti je přizpůsobena i skvělá kamera a ten fakt, že se tam vůbec nemluví (i když pár banální dialogů ze života by tomu prospělo). Ok, kdyby Pálfi natočil film jenom o tomhle, byl bych spokojený a v nějaké jiné náladě by to na mě možná působilo podmanivě a snad i poeticky, takhle jsem se bohužel hlavně nudil. Jenže co nechápu je ta přidaná krimi zápletka. Vůbec mi do toho všeho nezapadala. Jestli měla mít nějakou hloubku, to nevím a jestli to měl být nějaký absurdní vtip (viz závěr), tak mi do nálady děje vůbec neseděl. Nebo to tam Pálfi dal jenom proto, aby se tam něco dělo? Nebo že někteří obyvatelé vesnice mají skryté úmysly? Ať je to jak je to, moc mi tam prostě neseděla. Ale když tohle pominu, jedná se o celkem zajímavý film s dobrou myšlenkou, kterému ale k dokonalosti chybí nějaká větší poutavost. Ale jak říkám, ta tam možná je, akorát já na to nekoukal v té správné náladě. Silné 3* (02.06.2020)

Pálfiho režíjní debut byl inspirován novinovým článkem, informujícím o sérii vražd na maďarském venkově. Kdo by ale čekal detektivní příběh, bude zklamán - film má mnohem blíže k přírodovědnému dokumentu. V observačním modu natočené nezúčastněné pozorování života v ospalé maďarské vísce, každonenní úkony jednotlivých obyvatel a časté průstřihy na svět zvířecí říše, kde je smrt brána jako přirozená samozřejmost koloběhu života, kdyby tedy nebyla v pár případech jaksi předčasná. Kamera je okatě estetizovaná, často rámuje ve velkých detailech a jejím prostřednictvím si Pálfi dovolí hned několik střihových metaforických žertů, podtrhujících celkové absurdní vyznění snímku. Škoda jen přílišné doslovnosti v závěrečné písni. Škyt. (07.01.2012)