Marat - Sade

Nemám ty školní poučky moc ráda, ale jedna taková fráze, která praví, že je "zábavnější o filmu číst / diskutovat / nebo se ho učit, než se na něj dívat" na Marata se Sadem zcela jistě platí bezvýhradně. Neb je to otravnost velkolepá a dráždivá nikoli formou a aktuálním apelem a paralelou s dneškem. CineFest 2018, ozvěny. (28.05.2018)

Filmová hra či hraný film založený na výborné předloze Petera Weisse, jednoho z mých sklutečně oblíbených autorů. Poct, kterých se dostalo božskému Markýzi je bezpočet. Uveďme jestě alespoň dvě z merzních leteráráních pólů, vyznačujících se spíše přijetím než odmítnutím: Jan Vodňanský a jeho písnička "Markýz de Sade" se závěrem "Psát a žít / žít a psát / hříšně snít / zajisté / Blázniví milenci / přátelé … sadisté". A postmoderní analýza Pierra Klossiwského "Sade můj bližní". Spíše než perverze (která není opakem morálky) ani praxe krutosti (co se později, ne příliš oprávněně, prosadilo pod označením sadismus), nejsou tak zajímavé jako začlenění Sadova myšlení do filosofického proudu Francouzské revoluce. K tomu ne příš výzmamná, ale zajímavá pasáž z Klossowského (překlad Josef Fulka): "Špatné svědomí zhýralého libertina představuje v rámci Sadova díla přechodné duševní rozpoložení mezi stavem Sociálního člověk a ateistickým vědomím Filosofa přírody.. Jeho chování vykazuje současně negativní prvky, které se ... bude okoušet odstranit a pozitivní prvky, které umožní tento mezistav překonata dospět k ateistické a asociální filosofii Přírody a morálce ustavičného návratu." Tento "pohyb" mi v lecčem připomíná přesun od La Mettrieho k Nietzschemu. (05.02.2020)

Silný snímek, který je takovým soudem Sadeho a Marata o tom kdo měl pravdu. Sade vede sbor z ústavu pro choromyslné. Hra v jejich poddání je opravdu úchvatná a syrová. Občas do ní vstoupí cenzor v podobě pravděpodobně ředitele ústavu. Dialogy jsou opravdu výborné, herci jsou svou zvláštností jedineční a klidně bych na takové divadelní představení zašel. Jen by to chtělo méně hudby, která mě občas spíše překážela a možná jednoduší poddání myšlenek divákovi(hlavně titulky se blbě četli :)). (26.07.2006)

"Všichni jsme normální a chceme svobodu !!" Nenapadá mě žádný další film, který by si poradil s předobrazem v divadelní hře tak mistrovským způsobem, jako se to právě zde povedlo Britu Peteru Brookovi.. Doslova skvostně zahrané, famózně zrežírované !! Jedinečné !! Znepokojivý a v několika vrstvách dramatický Přelet nad Maratovým hnízdem.. (12.11.2015)

Jedinečný troufalý počin geniálního Petera Brooka, jímž svým způsobem teoreticky i prakticky vrcholí filmové i dějinné tázání a reflexe možností dosahování (a definování) osobní, vzájemné i společenské ne/svobody a práva na soukromé i společenské "štěstí" uvnitř mocenského systému. Filmovo-divadelní dialog dvou velkých politicko-filosofických historických osobností inscenovaný Sadem po Maratově smrti za pomoci několika režimu nebezpečných postav-pacientů-herců uklizených kde jinde než v blázinci (Foucaoultovy Dějiny šílenství) o věčné otázce po povaze, teoretické dosažitelnosti a praktické realizovatelnosti lidské - a hlavně mezilidské - svobody, o možnostech, záměrech a cílech revoluce i osobní revolty, její ryzosti i zneužitelnosti, o chiméře revoluční proměny společenského uspořádání v takové, v němž by svoboda byla stavem, jehož může dosáhnout mezi – a dokonce spolu s – ostatními každý jedinec ku prospěchu, nikoli na úkor celku i sebe. Burcující, rozněcující, drásající dílo, ať už v téhle vyostřené debatě o tom, zda druzí představují potenciál naší větší svobody a vzrušujícího smyslu k sebeuskutečnění, dourčení a dovršení, anebo naopak peklo nemožnosti jakékoli základní svobody vůbec v tom krátkém čase, stresu a chaosu prakticky dosáhnout, o tom, zda revoluce a revolta je cestou naděje, anebo beznaděje, o tom, zda většina musí vždycky představovat tupou masu nevědomosti a podvolení se, zastáváte jakoukoli pozici. Dílo, které navíc v každé minutě skrze sebe samo i prakticky dokazuje spirálovitě stále lépe a přesněji, šíleněji, zároveň pravdivost obou postojů. Zvedne se vám tep a vaše potřeba něco zásadního vykonat ať už pro sebe, nebo i pro druhé, ať už s nimi, nebo naopak bez nich, vzroste aspoň na chvíli k nepříčetnosti. Tenhle vrchol festivalu jsme se zarudlýma očima, po všech silných prožitcích posledních dvou dní, odložili na nejbližší možný termín, až zase nabereme trochu víc sil a energie nechat se rozervat. *~ (24.01.2022)