Mastičkár

Pred pár rokmi som začal ráno čítať knihu Mastičkár a neodložil som ju, dokedy som ju nedočítal niekedy v noci. Prežíval som na konci niečo podobné, čomu sa hovorí katarzia. Inými slovami som plakal. Niečo podobné sa mi stalo aj po pozretí tohoto krásneho filmu a solídnej adaptácie románu. Dá sa povedať, že veľmi podobne som si predstavoval svet knihy v realite filmu. Ja viem, že postavy sú čiernobiele a tie "zlé" musia najskôr precitnúť, aby sa z nich stali tie "dobré". Ťažko hovoriť o psychologickom filme, celkom naivne sa prehráva, ale kúzlo tohoto filmu je niekde úplne inde. Je to taká naivná, ale krásna viera v ľudskosť a v nájdení svojho šťastia na svete. Pokiaľ s tým má niekto problém, tak to chápem, ale koľkokrát sa mi po filme stane, že som dokonale dojatý.... (04.01.2014)

Poláci mě ani tentokrát nezklamali, jejich tvorbu postupně objevuji a zatím stále velmi dobrý. Příběh chirurga, který ztrátou paměti přijde o vše a protlouká se životem bez zázemí, bez rodiny, bez peněz, mě rozhodně nenechal chladnou. A ač to místy asociuje červenou knihovnu (setkání s dcerou či dceřin románek), vůbec mi to nevadilo, decentní způsob podání a pěkné zpracování všechny připomínky zametá pod koberec. Bylo mi potěšením. (28.09.2019)

Pochopitelně, je to trošku červená knihovna, ale krásná a nechybí dramatické chvíle. Příběh chirurga, který po přepadení ztratí paměť a potom obdivuje svými dovednostmi ve svém oboru, ač mu to přináší mnohé potíže a nakonec vězení, byl spojen s láskou jeho dcery k mladému hraběti. Aniž tuší, že jde o jeho dceru, zachrání jí život - a všechno skončí jako v pohádce. Asi b to nebylo pět hvězdiček, kdyby mi nevhrkly do očí na konci slzičky štěstí. (02.01.2019)

Přestože režisér Jerzy Hoffman se proslavil spíše epicko-historickými příběhy, ve kterých uměl vždy dobře navodit výrazně historickou filmovou řeč. O to více se dá říci, že mě mile tímto filmem překvapil. Poeticky naladěné duše to spíše ocení. Film dovede vtáhnout živostí, smutkem, lyrikou a nezaměnitelným příběhem podobenství obrazu lásky a spravedlnosti, v němž čas rychle běží a je jak stvořen pro potěchu duše. Co víc dodat? Stojí jistě za úvahu, čím že tak cukrkandlová romance osloví a zanechá cosi, co nelze do detailu popsat. Kdo ví, možná krásnou souhrou skvělých polských herců nebo pečlivě vybranou tvorbou exteriérů či dobovými reáliemi. Nejspíše to ale bude přímočarou poetikou prodchnutou obsahem krásně lidských věcí. (30.10.2017)

Nejsem člověk romantický, ale jsem (asi jako většina z nás) člověk sentimentální; a právě "Znachor" (polštináři nechť poradí, co se všechno za tímto slovem skrývá, mastičkář asi není ten nejtrefnější překlad - šlo především o chirurga) je film určený sentimentálnímu diváku. Zápletky ano, místy až hrozící smrtí, ale vyústění šťastné ve všech ohledech. Vyprávění Tadeusze Dołęgy-Mostowicze (1898—1939) převedl Jerzy Hoffman do řeči pohybujících se obrázků s naprostou suverenitou, nepodcenil vůbec nic: vedení herců (důstojnost, věrohodnost), autentičnost prostředí, dokonce i hudba je pro mě přijatelná. První filmové zpracování Znachora pochází z roku 1937 v režii Michala Waszyńského - slovo remake by tu bylo nepřípadné (jako ostatně skoro vždy). (18.02.2014)