Mastičkár

Pochopitelně, je to trošku červená knihovna, ale krásná a nechybí dramatické chvíle. Příběh chirurga, který po přepadení ztratí paměť a potom obdivuje svými dovednostmi ve svém oboru, ač mu to přináší mnohé potíže a nakonec vězení, byl spojen s láskou jeho dcery k mladému hraběti. Aniž tuší, že jde o jeho dceru, zachrání jí život - a všechno skončí jako v pohádce. Asi b to nebylo pět hvězdiček, kdyby mi nevhrkly do očí na konci slzičky štěstí. (02.01.2019)

Lehce mysteriózní námět se ve druhém díle transformoval do červené knihovny. 1)  Nechápal jsem a dosud nechápu, jak je možné, že si člověk po úraze může pamatovat jazyk a různé dovednosti (zde třeba léčebné postupy včetně náročné operace), ale přitom zcela zapomene, kdo je on sám. Letmé prozkoumání mě poučilo o sémantické a epizodické paměti, k níž patří i paměť autobiografická. Teď sice něco málo vím, ale pořád to nechápu._____ 2)  Spoiler. Navíc jsem celou dobu měl dojem, že to na nás pan profesor jen hraje. Jeho oduševnělý pohled do dálky jakoby naznačoval, že on ví a že ví, že my také víme, jen s ním prostě budeme držet basu a nic nepovíme. Jak je to v knize, netuším, ale z filmu jsem si tento pocit odnesl._____ 3)  Zaujali mě bardzo ładny 25letý Artur Barciś (chromý mlynářův syn Wasylko) a 26letý Tomasz Stockinger (zamilovaný šlechtický syn Leszek). (31.08.2021)

Pred pár rokmi som začal ráno čítať knihu Mastičkár a neodložil som ju, dokedy som ju nedočítal niekedy v noci. Prežíval som na konci niečo podobné, čomu sa hovorí katarzia. Inými slovami som plakal. Niečo podobné sa mi stalo aj po pozretí tohoto krásneho filmu a solídnej adaptácie románu. Dá sa povedať, že veľmi podobne som si predstavoval svet knihy v realite filmu. Ja viem, že postavy sú čiernobiele a tie "zlé" musia najskôr precitnúť, aby sa z nich stali tie "dobré". Ťažko hovoriť o psychologickom filme, celkom naivne sa prehráva, ale kúzlo tohoto filmu je niekde úplne inde. Je to taká naivná, ale krásna viera v ľudskosť a v nájdení svojho šťastia na svete. Pokiaľ s tým má niekto problém, tak to chápem, ale koľkokrát sa mi po filme stane, že som dokonale dojatý.... (04.01.2014)

Přiznám se, že film mi léta unikal, lépe řečeno jsem o jeho existenci (i jeho knižní předlohy) neměl ani tušení. O to to včera bylo větší překvapení a jednalo se opravdu o hodně silný a emotivní zážitek. Vypointovaný příběh, který se klidně mohl stát (hranice mezi úspěchem a neúspěchem a existencí a "neexistencí" je opravdu velice úzká), výborné herecké výkony, nádherná Anna Dymna (na těch více než 30, co jí tehdy bylo opravdu nevypadala), zajímavé exteriéry i hudba a hodně velice emotivních scén. Ty ale do silného příběhu patřily a nenechaly diváka ani na chvíli vydechnout či se od příběhu odpoutat. Přesto, že jsem byl do příběhu plně vtažen, několikrát jsem se přistihnul, že se mi "asocioval" Jean Valjean, při některých vesnických scénách zase tak trošku "Želary". Ten název filmu mne zpočátku trochu zmátl, dovedl bych si představit trošku jiný a výstižnější překlad. V té polské kinematografii (a kultuře obecně) je opravdu hodně drahokamů a tento k nim (podle mého názoru) určitě patří. Při mnoha dalších asociacích se mi vybavil i film "Bohové", ale chirurg/mastičkář (Wilczur/Kasiba) zdaleka tolik nehulil :-) (29.12.2017)

Velmi sugestivní film, o příběhu doktora,který ztratí paměť a později se stvá mastičkářem ( řekl bych spíš ranhojičem) (škoda,že jsem ho neviděl v orginálním znění) . No to léčení probíhalo jak ve středověku (a asi i v roce 81, kdy byl film natočen to nebylo o moc lepší na vesnicích, něco si pamatuju). Jeden z nejlepších polských dramat...90% (23.12.2015)