Mastičkár

Filmovy skvost a nadherny pribeh, plny dejovych zvratu. Nakonec vse dobre dopadne, maloktery divak by si vsak v tomto pripade pral jiny konec. Mastickar ma velke kouzlo a spousta silnych scen- postaveni mladeho muze na nohy je nezapomenutelny filmovy zazitek. Slusne vykreslene postavy, vyborna atmosfera, hudba. Film s vyssim poslanim, ktery nema slabinu. A jako tresnicka na dortu je nadherna Anna Dymna. Polska kinematografie je strasne nedocenena, minimalne u nas. (30.08.2015)

Tento príbeh je ako rozprávka a páčil sa mi, napriek tomu, že práca chirurgov mi je nepríjemná, obzvlášť som mal nepríjemné pocity pri lámaní kostí nôh, či operácii hlavy, ale našťastie to skončilo ako skončilo. Viem ospravedlniť isté dobové reči, svojim spôsobom je dobré, že sa snažia byť podobné, no toto mi prišlo v mnohých dialógoch také hrané, inokedy zas naivné a inokedy mi tam zas chýbali nejaké rady a tipy, keď už je to film o Mastičkárovi, prípadne záver som čakal s nejakým vyvrcholením obhájenia slobôd so zodpovednosťou a nie tak, ako to dopadlo a to aj prvá polovica sa mi zdala slabšia a tak nechápem ako to kedysi mohli ešte rozdeliť. Každopádne zaujímavý film a myslím, že je to to lepšie z poľskej kinematografie, navyše ten odkaz filmu je ozaj silný. (05.04.2015)

Tento krásný poetický film mi trochu připomínal díla Claude Berriho nebo Daniela Auteuila na motivy románů Marcela Pagnola (Jean od Floretty, Manon od pramene, Studnařova dcera). Silný příběh o nespravedlnosti a pokoře mě dojal. Přestože obsah vypadá místy trochu kýčovitě, v tomto filmu mi to nevadilo, protože jsem mohla hlavního hrdinu za jeho chování obdivovat. Taky jsem si uvědomila, že vlastně stačí jen krůček k tomu, aby člověk skončil otrhaný a bosý někde pod mostem ... Film doporučuji zejména romantickým duším. (04.01.2014)

Lehce mysteriózní námět se ve druhém díle transformoval do červené knihovny. 1)  Nechápal jsem a dosud nechápu, jak je možné, že si člověk po úraze může pamatovat jazyk a různé dovednosti (zde třeba léčebné postupy včetně náročné operace), ale přitom zcela zapomene, kdo je on sám. Letmé prozkoumání mě poučilo o sémantické a epizodické paměti, k níž patří i paměť autobiografická. Teď sice něco málo vím, ale pořád to nechápu._____ 2)  Spoiler. Navíc jsem celou dobu měl dojem, že to na nás pan profesor jen hraje. Jeho oduševnělý pohled do dálky jakoby naznačoval, že on ví a že ví, že my také víme, jen s ním prostě budeme držet basu a nic nepovíme. Jak je to v knize, netuším, ale z filmu jsem si tento pocit odnesl._____ 3)  Zaujali mě bardzo ładny 25letý Artur Barciś (chromý mlynářův syn Wasylko) a 26letý Tomasz Stockinger (zamilovaný šlechtický syn Leszek). (31.08.2021)

Poláci mě ani tentokrát nezklamali, jejich tvorbu postupně objevuji a zatím stále velmi dobrý. Příběh chirurga, který ztrátou paměti přijde o vše a protlouká se životem bez zázemí, bez rodiny, bez peněz, mě rozhodně nenechal chladnou. A ač to místy asociuje červenou knihovnu (setkání s dcerou či dceřin románek), vůbec mi to nevadilo, decentní způsob podání a pěkné zpracování všechny připomínky zametá pod koberec. Bylo mi potěšením. (28.09.2019)