Godzilla Minus One

Ak to fakt stálo len 15 miliónov dolárov, tak to vizuálne nevyzerá vôbec zle, ale že by som z toho bol uhranutý, to nie. Ono je síce pekné, že tvorcovia dej umiestnili do 4O. rokov 2O. storočia, ale to z toho automatiky ešte lepší film nerobí. Stvárnenie Godzilly ma na zadok si sadnúť neprinútilo. Miestami sa mi až vyložene nepáčilo. Tvorcovia sa snažili prísť so sympatickými, uveriteľnými, v dobrom „obyčajnými“ postavami, ale aj tak ma žiadna nechytila za srdce. Na mňa to pôsobilo pietnym dojmom, akoby sa Japonci snažili vziať svoje národné zlato a natočili o ňom čo najneškodnejší film tak, aby sa páčil každému, aby nikoho neurazil. Asi by ma viac bavilo, ak by to bolo komorné, ak by sme sledovali len plavbu pár chlapíkov na lodi, pretože akonáhle sa do toho následne začali pchať iné postavy a deštrukcie miest a veľkolepé zrážky vojnových lodí a kamikazde, paradoxne to stratilo na intenzite a padla tomu reťaz. Menej je niekedy viac. Uvedomujem si, ako absurdne toto tvrdenie môže vyzerať u pramatky všetkých veľkofilmov, ale ak sa tvorcovia chceli odlíšiť od konkurencie, mali z toho naozaj urobiť komorný film a nie toto. (21.06.2024)

Letos se mi zdá, že snad všechny filmy, kolem nichž propuká všeobecný hype, mi připadají přinejlepší mírně nadprůměrné. Japonská Godzilla je dalším takovým kouskem. Dokud se řeší komorní osudy jednotlivců v poválečném Japonsku a ještěrka je vidět jen ve vlnách, tak je to fajn. Jakmile ještěrka vystoupí na pevninu, Japonci dostanou příležitost používat své přepálené herectví a postavy začnou vymýšlet totálně zhůvěřilé plány, ač se nakonec ukáže, že stačí ještěrce (... no však uvidíte), tak to jde alespoň pro mě do kopru. Můžu ocenit, jak to vypadá vzhledem ke svému rozpočtu, ale nedokážu si to autenticky užít. (23.12.2023)

Viac pre fanúšikov päťdesiatkových scifíčok, a to nielen japonských, ako pre milovníkov posledných amerických Godzíll (od 1998...). Ide pomaly až o remake úplne prvej Godzilly, ktorá je stále pozerateľná, ale napríklad oproti trebárs Incredible Shrinking Man zostarla asi tak, ako trebárs War of the Worlds. Bonusom k deštruktívnym scénam sú niektoré dobové "maličkosti", ako nedostatok katapultov v lietadlách, na čom je potom aj logicky vypointované finále, či svojrázne odstraňovanie mín z pobrežných vôd. Vďaka istej schopnosti monštra sa dočkáme aj troch apokalyptických scén, pri ktorých skutočne zamrazí, predovšetkým pri útoku na mesto. A ako found footage tu máme okrem iných dobových záberov aj "odstránenie" atolu Bikini z povrchu zemského. (09.01.2024)

Bolo to veľmi dobré, ale po toľkých skvelých hodnoteniach som čakal niečo viac. Godzila v príbehu zasadenom do obdobia po druhej svetovej vojne, v ktorom hlavný hrdina bojuje s démonmi minulosti a PTSD, je niečo, čo americkej verzii rozhodne chýbalo. Ani japonská Godzilla sa však nevyhla tradičným klišé a jej eliminácia bola tak trochu americky vykalkulovana. Slušných 8/10. P. S. fakt nechápem tých 15 miliónov. Magic. (08.12.2023)

Jako kdyby Spielberg byl Japoncem… Fascinuje mě to spojení kompaktně rozvíjeného blockbusterového vyprávění s velmi lokálními tematickými a formálními tradicemi. V podstatě od druhé sekvence se to vyvíjí úplně jinak, než na základě klasické žánrové normy očekáváme, přičemž potenciální nedostatky (potažmo historické věci a události, jež bychom očekávali a chtěli vidět) se v průběhu vynahrazují prostřednictvím sci-fi elementu v podobě rozohněné atomové příšery. Ve zdevastovaném Japonsku nepadne ani zmínka o jaderných útocích, místo toho sledujeme nejprve velmi osobní trauma dané nehumánním východním kodexem cti a pohrdáním společnosti v případě jeho nedodržení. Zároveň s vykupitelskou a romantickou osobní linií se rýsuje také národní japonské trauma, jež názorně reprezentuje právě Godzilla – netvor z mořských hlubin, jehož vojáci nejprve mají za neporazitelnou nepřátelskou zbraň na sklonku války a který následně předvádí to, co ona neporazitelná bomba skutečně napáchala. Postupuje se přitom velmi hladce na úrovni významu i odhalování hrozby, jedno s druhým ostatně souvisí. Z národního se celkem nenápadně přelévá do nadnárodního makropříběhu, když postavy zmiňují napjaté vztahy mezi USA a Sověty a žijí ve strachu, že studená válka jim opět zdevastuje obnovovanou zemi. Stejně tak Godzilla nejprve napíná fyzické svaly, poté na vodě poprvé předvede svůj plný arzenál, zatím pouze na velmi určitém cíli, a posléze po procházce městem udeří formou strašáka, jehož se už tehdy obávalo nejen celé Japonsko. Efekty jsou krásné a často subjektivní inscenace z bázlivých podhledů nemá slabin. Zvlášť ve chvílích, kdy monstrum obklopuje prach a vznikají přímé vizuální asociace s Hirošimou a Nagasaki. Film skvěle graduje do kolektivního úsilí, přičemž hlavní hrdina se postupně mění z východního na západního a příběh reflektuje třeba motivy z Nolanova Dunkerku. Finální akt udeří ve stoprocentní účinnosti díky bravurně koncipovanému vývoji protagonisty, jehož milostná linie pohání k sebeobětování, zatímco celkový morální přechod k vyšší hodnotě lidského života jej katapultuje k západnímu spielbergovskému rozuzlení. Opět se ukázalo, že Godzilla je možná fajn klaďas, ale jako záporák prostě nemá konkurenci. Lidé musí zapojovat intelektuální maximum, ale střet s nezastavitelnou a nepochopitelnou silou je přesto nerovný a nejednoznačný. (08.05.2024)