Godzilla Minus One

Nikdy jsem neviděl jedinou Godzilu. Důvod, proč jsem si pustil tento nejnovější počin, se jmenuje Rjúnosuke Kamiki. Představte si, že by Tomáš Holý žil, vyrostl, bylo mu 30, stále by točil filmy, stále by ho to bavilo a stále by na sobě pracoval. Jak dobrý by mohl být? Tak toto je přesně Rjúnosuke - první roli dostal v pěti letech a za jeho seznam filmů a seriálů by se nemusel stydět ani herec na prahu padesátky. Postava zbabělého pilota, pro kterého válka neskončila, kterého budí ze spaní sny o mrtvých a který si přestává být jist, co je sen a co realita, je v jeho rukou dokonalá. Potěšili mě další velmi schopní herci, například Sakura Andó, která vystihla zprvu zahořklou a obviňující sousedku. Nemenší poklona však patří tvůrcům, kteří ke Godzille přistoupili archaicky, klasicky a japonsky a s nízkým rozpočtem vytvořili výborný film zasazený do traumatizované japonské společnosti po druhé světové válce. (14.06.2024)

Bolo to veľmi dobré, ale po toľkých skvelých hodnoteniach som čakal niečo viac. Godzila v príbehu zasadenom do obdobia po druhej svetovej vojne, v ktorom hlavný hrdina bojuje s démonmi minulosti a PTSD, je niečo, čo americkej verzii rozhodne chýbalo. Ani japonská Godzilla sa však nevyhla tradičným klišé a jej eliminácia bola tak trochu americky vykalkulovana. Slušných 8/10. P. S. fakt nechápem tých 15 miliónov. Magic. (08.12.2023)

Zajímavý návrat ke kořenům Godzilly v čistě japonském blockbusterovém kaiju stylu, a zároveň podvratná alegorie o válce a traumatech z jaderné hrozby, která adekvátně pracuje s rozpočtem v rámci meta-žánrových prvků katastrofického filmu. Tak akorát epický, a zároveň tak akorát komorní a skličující. (04.05.2024)

Godzilla-1.0 obsahuje jednu zásadní scénáristickou kvalitu, kerá film povyšuje přinejmenším nad všechny ostatní Godzilly, ale dost možná i další velké blockbustery letošního roku. Pokud byste si odmysleli titulní monstrum, ten film by pravděpodobně stále fungoval - emočně, jako sociální drama nebo prostě film o japonském vyrovnání se s traumatem druhé světové války. Tak moc dobré to je. A když se na těch pár okamžiků objeví Godzilla, je to už jen (naprosto drtivá) třešnička na dortu. Fantasticky dotažené scény destrukce - strach - trocha cynického humoru - dokořán otevřená pusa. A režisér Jamazaki se toho nebojí. Jeho Godzilla chvílemi působí jako člověk v gumovém obleku a skládá tak poctu nejstarším filmům série. A tak mě uprostřed jedné naprosto wow scény napadlo, jak můžu obdivovat například (letošní) Anatomii pádu a Godzillu -1.0 stejným způsobem? Kde je to rovnítko? Odpověď nemám. Ale asi po milionté jsem byl unešený láskou k filmu a ztemnělému sálu kina. (21.12.2023)

Bavilo mě, že film přináší krom klasického (a schématického) béčkového příběhu o radioaktivitou absurdně vytuněném monstru i zajímavé obrazy z těsně poválečného Japonska. A šťouraly možná (tak jako mne) zaujme i fakt, že několik prototypů kachního stíhacího letounu Šinden skutečně existovalo (pokud to tedy nevěděli už dřív, na rozdíl ode mne). Ale k nadprůměrnému hodnocení žádný zvláštní důvod nemám, i když happyend se povedl, to uznávám. (04.05.2024)