105 % alibi

Je to malý zázrak, že režisér Vladimír Čech mohl natočit v roce 1959, tedy v ponuré dekádě 50. let, kterou umělecky odráží monolit schematické tvorby, skutečnou detektivku založenou na prosté podstatě politicky nemotivovaného kriminálního činu, byť mírná ideologická motivace by se v třídním původu pachatele přece jen našla. Přesto je s podivem, že tvůrci nemuseli do příběhu implantovat západní protistátní centrály vysílající přes hranice diverzanty a jiné protistátní živly, jelikož ostatní filmy tohoto žánru se jimi jen hemží. První ze série detektivek s kapitánem Tůmou (v podání intelektuálně vyznívajícího Karla Högera) a poručíkem Líbalem (představovaného bodrým Josefem Bekem) je zajímavá jak svým hereckým obsazením, tak i fungující linkou dějové osy, především ale se znalostí dobového kontextu coby možnost nahlédnout do filmovým pásem zakonzervované ,,reality" temné doby - je krátce po československé měnové reformě, celou společnost svírá tuhý totalitní režim, situace je opravdu neutěšená ekonomicky, sociálně i politicky...toužení po získání losu a výhře auta je velmi pochopitelná motivace... (07.04.2013)

Veľmi fajn veľmi stará kriminálka. Zaujala ma od samého začiatku až do konca. Nie že by som pri nej nedýchal, ale prelievanie podozrivých a dôkazov zo strany na stranu a ponechanie diváka v neistote, aj keď uz niečo tuší, bolo zvládnuté výborne. Teda zaokrúhlim nahor. –––– Tak nám zabili Ferdinanda, pane Batista. (01.11.2023)

Tak nám zabili Ferdinanda [Zelinku]. Jak uvedl např. Chřástal, tvůrci ještě zjevně nevědí, že pojmou dvě volná pokračování v rozvernějším tónu, se skleněnou čtvrtou stěnou (1951) či jako parodii na cinema verité (1965). 105% sice už občas zajiskří ironií, většinou jde ale o chřestění řetězy buržoazních nešvarů, vedoucích ke smrtelným hříchům. Manka, závist, loterie věcných cen, rejdy v RaJ, mimomanželské píchačky, víkendové rekreační objekty, ulévání se z práce pro kolektiv, palčivý chtíč (po Škodě 440). Marnost skalních budovatelů lakonicky shrnuje Líbal Josefa Beka: Všichni jsme Češi. V celkem chytré detektivce se spoustou podezřelých "Čechů", v puncovaně proletářském prostředí Hradce Králové excelují uvědomělí soudruzi kpt. Tůma s npor. Líbalem. Prvního jmenovaný nehřeší vůbec (v intencích socialistické i křesťaské morálky), dokonce soucítí s pachateli, a ten druhý se zmůže pouze na kladením sugestivních otázek podezřelým, v rozporu se socialistickou kriminalistikou, jak podotýká světec č.1. (Odpustíme mu, neboť šikanuje reakčního provozního tří stravovacích podniků.) Přestože takto bez kazu, vypadají Höger s Bekem, že v každém okamžiku propadnou společně / vzájemně sodomii, což s ohledem na vztah ke společenskému zřízení nelze. Soudružka sekretářka, o níž probíhá ve druhém plánu soudružsky gentlemanský souboj, jiskření ještě umocňuje - jeden si umí představit, jak o sebe mezi jejími masitými stehny v dialektickém kmitání třou Líbal a Tůma penisy. S bezprecedentní chemií mezi hlavními protagonisty nemohou soupeřit podezřelí Lackovič a Vinklář, ale Vladimír "Kici" Menšík jako sólo ortodoxní hetero-chlívák ano: Dnes je čvrtek. / Zejtra pátek, šiju šiju si kabátek, to je Erben, nebo co? Ďábel. (14.02.2021)

O režiséru Vl. Čechovi jsem dosud neměl valného mínění, tímto filmem si mě však zcela získal. Asi budu za kacíře, ale kam se hrabou Hříšní lidé i s radou Vacátkem. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl českou kriminálku, která by této mohla konkurovat. Především nebývá samozřejmostí, že logika zločinu ani logika vyšetřování v žádném bodě nekulhá. 105% alibi má však ještě daleko silnější zbraně. Naprosto odzbrojující Högerův kpt. Tůma, jemuž Bek coby npr. Líbal skvěle sekunduje. Lackovič s Vinklářem brilantní. Vrah je jenom jeden, ale čisté svědomí nemá nikdo. Psychologická přesvědčivost všech možných podezřelých a hlavně výslechy patří k tomu zdaleka nejlepšímu, co znám. Odhlížím ovšem od toho, že jde samozřejmě o neautentickou fikci, pokud budeme srovnávat s dobovou realitou. Nicméně ani stopa po soudružské propagandě. Rok 1959. Mezidobí. Gottwaldovský teror se už přehnal, do pražského jara daleko. Zřejmě ta správná doba, kdy mohly dostávat prostor neangažovaná psychologie, ryze soukromé problémy, ryze soukromé zločiny. Arciže na pozadí fabrik a v rámci socialisticky zestátněné společnosti. Také v této době ulice a restaurace nějak vypadají, lidé se nějak strojí. Je příjemné to vidět. Nebyla to ostatně tak zlá doba, když mohlo u výslechu v policejní kanceláři zaznít: - Smím si zakouřit? - Ano, samozřejmě. To už by dnes asi nešlo. SPOILER Ani skutečnost, že vrah je z prostředí „buržoazních přežitků“, tady nevadí. Příležitost pro kavárenský band. A jediná diverze, totiž roztomile pokleslé zápaďácké časopisy ve stole pana vedoucího – prostě nádhera. (18.08.2011)

Na konci temných 50. let se objevila tato výborná česká detektivka. A mě napadá jediné - stal se zázrak. Žádní imperialisté, žádní protistátní živlové, žádní záškodníci. Pouze zloděj a vrah. Co se stalo? Soudruzi se tak opili, že při schvalovačce nevěděli co činili? Ale k filmu. Jedná se o povedenou klasickou detektivku s Karlem Högerem a Josefem Beckem v titulních rolích. Jejich postavy jsou ukázkou literárních vyšetřovatelů, kteří s důvtipem a detektivní všímavostí jdou po stopách zločinu. Nejdříve jsme svědky událostí vedoucí k vraždě. Známe všechny aktéry podezřelých a snažíme se spolu s vyšetřovateli vypátrat onoho padoucha. Klasika žanru má stále své kouzlo a to i dnes po tolika letech. (13.11.2014)