Piano

Australský klenot. Jednoduše silný film, v hereckých výkonech, výpravou, hudbou, scénářem a kamerou jakbysmet. Na Nový Zéland situované drama němé Angličanky Ady, jejíž život představují dvě věci – láska k pianu a malé dcerce. V divokém maorském kraji má začít znovu, s novým manželem, aby unikla viktoriánskému odsuzování kvůli nemanželskému dítěti. Ale právě piano se stává pojítkem vášnivé lásky k místnímu negramotnému osadníkovi. Účelový partner totiž o klavír nejeví zájem, zatímco pro Adu je jediným symbolem civilizace, a právě dcerka matčino tajemství vypustí mimo čtyři stěny domorodého přístřeší. Ona sice nemluví, ale ani pánové z nezkušenosti hovořit „neumí“. Oscary za scénář, v obou ženských kategoriích, Zlatá palma v Cannes 1994 za film i pro Holly Hunter, zcela zasloužený divácký zájem a překrásné klavírní sekvence, nasnímané v chladných barvách nehostinné země. Přesto jsem, když jsem tenhle kus viděl potřetí, přeci jenom čekal silnější emoce. (16.01.2006)

DVD/// Obsazení 4/10 Děj 3/10 Hudba 6/10 Efekty 3/10///+ Anna Paquin-její první role, sympatický Sam Neill, film trochu navodí skličující atmosféru, určitě závěrečné vyústění, nádherná hudba -ale není ji příliš, pomalí děj, skoro němí film, dlouhá stopáž, rozvleklost, nesympatická hlavní představitelka, film se zdramatizuje až ke konci/// V plusových a mínusových bodech jsem vypsal vše podstatné. Do tohoto filmu jsem vkládal velká očekávání, už podle vašeho hodnocení, ale nějak se dostavila jen nuda a to i přesto že se zde oběví malebné (a vlastně i nehostiné) prostředí doplněné překrásně lahodící hudbou. A přiznám se, že vždy když zazněla, navodila u mě příjemnou atmosféru, ...škoda jejího talentu (nebo snad prstu?).../// Celkem 42%/// (08.06.2006)

Nevím no,chyba je asi na mojí straně,ale tenhle film mě vážně nebavil.Čekal jsem,že to bude něco úžasného a ono asi bylo,jen mě to vůbec nechytlo,nudilo mě to a měl jsem po tomhle filmu dost blbou náladu.Nevím,možná to je dobře,ale já na tu depresi zrovna moc nejsem.Nebyla tam jediná postava,kterou bych si oblíbil a když tam žádná taková postava není,nemá u mě film moc šancí.A ty tři hvězdičky zachraňuje jenom krásná hudba,skvělý Sam Neill (mimochodem,Harvey Keitel mi vyloženě vadil) a krásné prostředí.Bohužel.55 % (05.02.2010)

Tak nějak nevím. Piano jsem chtěla zhlédnout již dlouho a nakonec to vypadá, že to bohužel bude jeden z těch filmů, od nichž jsem očekávala asi něco jiného. Obsazení je výborné, zejména Holly Hunter a Harvey Keitel excelují. O úžasné hudbě Michaela Nymana snad ani nemá smysl se více rozepisovat. Anna Paquin mě však nijak neuchvátila. Zřejmě je docela obtížné vyjadřovat se o hereckých schopnostech malého dítěte, ale musím říct, že výkon Anny mi na Oscara nepřišel. Zejména čin, jehož se dopustí v závěru filmu a zapříčiní tak, sice nevědomky, ale přece jen, sled docela krutých událostí, které následují, mi zajistil to, že její postavu, která mi už tak během celého filmu přišla jaksi nepříjemná, jsem v tu chvíli opravdu hodně neměla ráda. "Děcko blbé", pomyslila jsem si:) Přišlo mi, že se celý příběh v podstatě nikam příliš nevyvíjel, a až na klavírní scény a nahé scény Holly a Harveyho (mmm... dobré tělo má:), se tam toho příliš moc nedělo. Piano je vysoce kvalitním filmem, ale obsahově i emočně jsem toho čekala více. (12.06.2013)

Dokonalost. Na tomto filmu nelze najít jedinou šmouhu. Dokonalý v detailech, dokonalý po formální i obsahové stránce. Piáno se mi zarylo hluboko pod kůži již úvodních záběrem, staví na výborném scénáři, nepotřebuje šokující zvraty, ale ukazuje, jak velká síla je právě v detailech, každý dotek, každý pohled vypráví příběh a těch krásných metafor, kterých tady je. Excelentní herecké výkony, malá Anna Paquin je fantastická, obě herečky si svého Oscara bez debat zasloužily. A má snad cenu zmiňovat nádhernou hudbu? Ústřední skladba je snad jedna z nejpůsobivějších filmových skladeb vůbec, ta člověka chladného nechat nemůže, já bych tuto skladbu mohla poslouchat pořád dokola. Prostě další krásný a silný filmový zážitek. (23.06.2012)