Piano

Problematický film... Silný, to ano, skvěle zahraný, výborná kamera, skvělá hudba, silný příběh, propracovaná psychologie... Je tu ovšem malé neodbytné ale, které mě nutí dát pouze čtyři hvězdičky. Ten film je zkrátka nepravdivý. Přítomnost fotoaparátu v jedné scéně jej řadí kamsi do druhé poloviny 19. století, patrně spíše do jeho závěru. Konstrukce použitého piana, respektive spíše ještě klavichordu, je však staršího data, ovšem budiž... Hudba na toto piano hlavní hrdinkou provozovaná však v žádném případě nepatří do 19. století, nýbrž do druhé poloviny století dvacátého. Také zvuk jenž se z tohoto nástroje "line" patří modernímu nástroji s ocelovým rámem. Je to asi takový nesmysl, jako by při hře na hoboj zněl zvuk patřící dejme tomu saxofonu. I to bych snad překousl, přestože mi to vadí. Největší problém je však v tom, že v druhé polovině 19. století už rozhodně nepanovala natolik prudérní morálka, aby bylo možné, rozumné či běžné odklidit fenomenální pianistku na ostrov kdesi na konci světa proto, že má nemanželské dítě. Vyrobit drsnou atmosféru abychom mohli ždímat slzy mi tudíž připadá jednoduše nefér. Obávám se však, že tohle není jenom doják, nýbrž taky velmi umně napsaný "feministický pamflet". Uznávám ovšem, že jako historik umění nejsem nestranným pozorovatelem, a dále uznávám, že kdybych hodnotil film sám o sobě, bylo by to rozhodně pět hvězdiček... (19.09.2006)

Kolik musí žena obětovat, aby byla slyšet? Piano, symbol vyspělé společnosti, poskytuje Adě výsadu. V očích mužů se díky němu stává ženou z jiného, tajuplného světa, čímž je tradiční střet pohlaví obohacen o neméně směrodatný, antropologií lehce načichlý střet kultur. Zatímco Baines touží její svět blíže poznat, její manžel jej chce ovládnout, kolonizovat. Objemný hudební nástroj, který s sebou vláčí jako své břímě, pro protagonistku zároveň představuje možnost úniku do svého vnitřního světa. Díky Bainesovi sice postupně objevuje hudbu také mimo sféru vlastního hraní, zároveň se tím ale vzdaluje dceři, jejíž ztráta by pro ni představovala větší ránu než opuštění manžela. Jakkoli se rozhodne, samotnou ji nečeká štěstí, nanejvýš jen další bolest a ponížení. Ač tvoří jádro snímku klasický milostný trojúhelník a Ada v souladu s melodramatickými zákonitostmi působí jako magnet na veškeré utrpení, Jane Campion banální melodrama nenatočila. Nejzřetelněji se její feministické ohýbání pravidel žánru (mnohem zřetelněji například dává najevo, že muž se ženou nakládá jako s majetkem, s nímž může dle libosti handlovat), projeví nečekaným úhybným manévrem těsně před koncem. Z milostného příběhu o ženě, mužích a pianu se nakonec – s nemalými bolestmi – zrodí silná výpověď o emancipaci. Když si k silnému emocionálnímu zážitku a k herectví Holly Hunter, pro něž nemám slov, přimyslím překrásnou hudbu a kameru, zdá se být adekvátním hodnocení nejvyšší. Jenže v příliš mnoha scénách Piano nic jiného než onu hudbu a pěkné obrázky nenabízí a režisérčin koncept často dostává přednost před věrohodností v jednání postav. V tom je film melodramatický bezezbytku a bez podvratnosti. 80% Zajímavé komentáře: k212, ScarPoul, sidonka, mortak, Autenticita, Manesma (18.05.2018)

Film, který chce být moc krásný, ale ve výsledku pro mě zůstává opravdu krásnou jen hudba Michaela Nymana. Ale je to zvláštní. Zatím vždy, když jsem si zamiloval soundtrack před zhlédnutím samotného filmu, byl jsem nakonec i se samotným filmem velmi spokojen (Barbar Conan, Omen, Amélie nebo Hodný zlý a ošklivý). Teď to neplatí. Zde jsem nedokázal překlenout naprostý nezájem (z mé strany) o nepříjemné hlavní postavy, námět, který mi vyloženě nesednul (i když uznávám, že v subžánru trojúhleníkových romancí se jedná o zajímavější variaci) i použití hudby mě zklamalo (přílišný výskyt hlavního tématu a kruté střihy ostatních, dle mého, zajímavějších kompozic). Milosrdné hodnocení dávám kromě hudby (která na něm má lví podíl) za scény se sekerami, sympatickou Annu Paquin a samozřejmě, jak jinak, za sexy prdelky Harveyho Keitela a Sama Neilla. (22.11.2008)

Obsahuje spoilery ! ... Jaké to je býti němý? Jaké to je vstoupit do svazku manželského s úplně cizím člověkem? Jaké to je podvádět jej s jeho nejlepším přítelem? Nejspíš většina z nás něco podobného nezažije a Piano se nám alespoň pokouší dát odpovědi. Holly Hunter je ve své roli přesvědčivá, stejně jako všichni ostatní (obzvláště pak představitelka dcerky). Film se z poloviny točí okolo hudby, a tak zmiňovat se o její výjimečnosti je naprosto zbytečné. Příběh obsahuje spoustu silných momentů, které se mnou hnuly o trochu více, než jsem si byl schopen po přečtení komentářů připustit. Jak se nejspíš cítí osoba, která pro zisk jediné věci, která má v jejím životě alespoň nějaký smysl, musí překonat odpor, ponížení a okusit zakázané ovoce v podobě nemanželského sexu? Jak se musí cítit osoba, které tuto věc vezmete? Hlavní hrdinku to dohnalo až k sebevraždě, téměř. Za pět minut dvanáct uniká smrti, čímž se snímek liší od ostatních, podobně laděných. V tomto případě je happyend překvapením, a to překvapením příjemným. ... Obsahuje spoilery ! (15.10.2007)

čojaviem... kto je bez viny (že sa mu niekedy nepáčil nejaký všeobecne rešpektovaný a očividne skoro objektívne kvalitný film), nech hodí kameňom, ale aj keď je anna paquin rozkošne oprsklá, nafučaná slečinka, holly hunter je krásna (a nahá) a novozélandská príroda tu miestami vyzerá lepšie, než v pánovi prsteňov, je to buď príliš ženské (dokonca ja na mňa - a to pritom pride and prejudice joea wrighta mám rád), alebo neviem... lebo ma to veľmi nebavilo... bavilo ma pozerať sa na to, ale nebavilo ma to sledovať; (03.02.2013)