Piano

Asi nejsilnější filmové dílo, které kdy bylo natočeno o ženském údělu v patriarchálním světě... Jane Campion už nikdy nenatočila tak vynikající (a slovy jen těžko vystihnutelný) film... Film, který popisuje ženskou duši...a nemluví o ní ani tak svým (byť převelice silným) příběhem, ale především hudbou... V případě Piana skutečně nelze nezmínit emocionálně strhující a v pravém smyslu toho slova KRÁSNOU hudbu Michaela Nymana... K čemu tu Jane Campion vlastně odkazuje? Je v obecném povědomí, že Platón ve svém hierarchickém systému idejí na jeho samý vrchol dosadil právě ideu hudby... Hudební složka jako emotikon filmového snímku. Piano - hudební nástroj - symbol - atribut - nádherný a hluboký film... (20.11.2006)

Prvotřídně zahrané a zrežírované. Hrdiny Piana nemusíte mít rádi (oni jsou každý něčím zvláštní), což je možná lepší, protože charaktery mohou jednat překvapivě nebo i nesympaticky (ale vždy se dají pochopit). Jako sonda do života společnosti na upršeném Novém Zélandu a na konci 19. století je to však perfektní. Plus samozřejmě hraje OHROMNOU roli, že režírovala žena a vtiskla vyprávění ženskou optiku. ■ P.S. Přežil jsem pohled na nahého Harvey Keitela :). (28.07.2022)

Tento film mi príde ako taká hra na diváka. Od začiatku teda úvodných titulkov tu máme načrtnuté postavy matky s dcérou. Dozvedáme sa že Ada ide na nový zéland kde ju čaká manžel. Ide tam. Čaká na pláži. Muž príde a jedinú vec ktorú má rada nechá na pláži. Potom sa pred nami rozvíja hutná dráma , plná túžob, intríg, zmyselností a erotického náboja, ktoré pôsobia depresívne a preto hodnoverne. Už dlho som nemal pocit že sledujem skutočne dokonalý film. Campion najednoduchšie scény podáva s takou precíznosťou že vyrážajú dych. Pokus o znásilnenie, odseknutie prstov, prvé milovanie. Každopádne to bol jeden veľký zážitok, ktorý bol podfarbený klavírnou hyamovou hudbou. Herecké výkony je zbytočné komentovať, všetci podávajú neskutočne presvedčivé výkony a vyzdvihnúť toho alebo toho by nemalo zmysel pretože všetci hrajú dokonalo a držia príbeh po kope. Lenže potom príde niečo neočakávané. happyend. V depresívnom filme. A to zrazilo filmu jednu hviezdičku. Nech je tento film akokoľvek dokonalý po všetkých možných stránkach práve tento koniec pre mňa znamenal najväčšiu podpásovku a najväčšie sklamanie. Pretože ako som podotkol film sa niesol v realistickom štýle a ten koniec je akoby z iného filmu a je to tam vidieť takže sa nakoniec žiadny ošiaľ alebo masterpeace nekoná. Je to skvelé ale aspoň si uvedomíte ako na konci záleží. tu to nevyšlo a to ma mrzí lebo to malo skutočne dobrý potenciál. (13.08.2008)

Přestože je tento film oděn do překrásného hudebního kostýmu, ozdoben desítkami esteticky bezchybných záběrů a geniálně zahrán, nedaří se mu zakrýt plytkost celého příběhu. Snímek je potěchou pro oči, uši ale již ne tolik pro mozek. Pod vší tou krásou a oduševnělostí se zkrývá obyčejný příběh milostného trojúhelníku, ale žádné velké drama. V závěru jsem se neubránil dojmu, že je film valstně o ničem. Nebo možná o něčem so umí vnímat pouze ženy? Nicméně kamera je tak moc krásná, hudba dojemná a Holly Hunter bezchybná, že se daří tyto nedostatky maskovat. (04.08.2008)

Výjimečný milostný příběh. Propracovaný psychologický film a silné erotické drama. Zvláštní snímek o moci hudby a vášně. Natočeno neuvěřitelně vytříbeně, s překrásnou hudbou Michaela Nymana a umělecky výborně stylizovanou kamerou Stuarta Dryburgha, dokonalou jak v detailech, tak ve velkoryse pojatých celcích. Asi nejlepší snímek natočený v devadesátých letech, který jsem viděl. (27.08.2006)