Sladká sloboda

Příjemný film, bohužel ale z kategorie těch, které v paměti příliš dlouho neutkví. Alan Alda v hlavní roli i na postu režiséra míří do vlastních řad, když si dělá legraci z povrchnosti, s jakou přistupují američtí filmaři k historickým faktům a reálným událostem. Bohužel smutná realita často i velmi výrazně převyšuje tu celkem krotkou satiru, která mohla být výrazně ostřejší i vtipnější. Slušně zahráno, ale jak říkám, je to celkem neškodná bezzubá záležitost, která nevyvolá u potrefených žádné podrážděné reakce. Celkový dojem: 60 %. (09.01.2012)

Tak kolem 70%. V podstatě lehká nezávazná komedie, kterou si napsal, zrežíroval a zahrál Alan Alda, k čemuž si přizval několik dalších hvězd, které věci dost prospěly. O rozporech mezi autory scénářů resp. jejich předloh a vandalismu režisérů už psal Karel Čapek, dané téma je zřejmě věčné a zřejmě i nevyčerpatelné. (09.12.2012)

Sice by si někdo mohl myslet, že si Alan Alda zavdal příliš velké sousto, když napsal scénář, režíroval i hrál hlavní roli, ale v tomto případě je to určitě výhoda, protože si to autor může udělat tak, jak si to sám představoval. Osobitý humor Aldy mi opravdu sedí, takže prostě musím chválit, protože to byl kouzelný filmeček. (04.05.2010)

Alda je oprávněně znám jako nevšední dramatický umělec ztělesňující svou Múzu jako obzvlášť moudrou a vzdělanou dámu, která své až nesnesitelně působící přednosti dokáže prohřívat a zlidšťovat až vichřičně uličnickým smyslem pro humor. Nemilosrdný glosátor odvrácených tváří soudobé americké skutečnosti si ve SVOBODĚ všímá povrchnosti a hlouposti továrny na sny v "Holých vodách", jak si mekku světového hraného filmu přejmenoval kdysi Jiří Voskovec. Nápaditý příběh nekonvenčního milostného čtverce z exteriérového natáčení látky z amerických dějin je zarámován do úsměvného nadhledu hned několika roztomile praštěných protagonistů. Neméně mile a vlastně až blízce působí i americké maloměsto, kterého se od našich poměrů zas tak moc neliší. Schopnost ukazovat velikány z jejich lidských vlastností a sdělovat až třaskavinové skutečnosti jako úsměvná pohlazení nikdy nevede u tohoto v soukromí příkladného muže ani v jeho herecké, ani v režisérské poloze k zpovrchňování tématu, obcházení nesnadných míst či zlehčování toho, co je méně lichotivé. Přidáme-li k tomuto ohňostroji kladů ještě schopnost sebeironie a až živočišnou potřebu vlastně neustálého sebeshazování, dotváříme tak anatomii formy i obsahu tohoto nezapomenutelného vědoucího úsměvu, jemuž opravdu nic lidského není cizí s jednou podmínkou - že to pobaví jak publikum, tak autora a aktéra. (15.06.2009)

Klasický boj autora knihy, lpějícího na charakterech a historických faktech s filmaři, upřednostňujícími efektnost a komerčnost, podle Alana Aldy. Ač se z plakátů může zdát, že půjde o řachandu, není to pravda. Jde o jemnou satiru na Hollywood a podbízivost jednoduchému (možná že nejen) americkému divákovi. Vše s lehkostí, nadsázkou a jemným inteligentním humorem. 85%. (11.04.2010)