Vraždy podľa predlohy

Víte co je zoufale nudné? Vrah kterej nemá žádné své nápady tak vraždí podle ostatních. No jako že mám padouchy rád tak pan Kopírák byl pro mě tak megatrapnej že jsem se těšil ať už ho někdo konečně sejme. Sigourney hrála pošahanou psycholožku tak bravurně až jsem z ní šílel že je fakt na pěst a pak tu máme Holly která je cajk a fandíte aspoň jí a jejímu parťákovi. Každopádně pan Kopírák je sice trapnej ale blbej úplně nebyl takže je tak nějak stále krok (rozumějte mrtvolu) před naší svatou trojicí. Atmosféru tento film pro mě nějak neměl což mu také uškodilo v celkovém hodnocení..no prostě když máte být napnutí tak zjistíte že mimoděk u filmu čtete komix což by se stávat nemělo. Amiel natočil pěknej film ale nedokázal mě vtáhnout do děje. Sorry snad příště ale každopádně koukatelné to je a určitě si to své fanoušky najde já mrknu zas tak za rok. (05.02.2013)

Psycholožka Helen Hudsonová (Sigourney Weaver) se tak dlouho zabývala analýzou sériových vrahů, až si na ni jeden z nich došlápl. To ji natolik vyděsí, že se sama začíná potýkat s psychickou poruchou, spočívající v chorobném strachu z opuštění svého bytu. I když se svojí prací dávno nezabývá, série podivných vražd ji donutí přispět svými znalostmi policistce M.J. Monahan (Holly Hunter) a jejímu parťákovi v pátrání. Navíc se zdá, že onen vrah neustále mění svůj styl - a že jen Helen Hudsonová je schopna předpovědět, kdy a jak znovu udeří... Pamatuji se, že když jsem film viděl před lety poprvé, tak mně docela děsil - z dnešního pohledu zjišťuji, že mne asi neděsil film jako takový, ale šílená ženská v podání Sigourney Weaver. Film jako takový je zbytečně dlouhý, zbytečně komplikovaný a některé částí "zápletky" jsem dvakrát nepobral (proč by se měl kolega policistky zabouchnout právě do této ženské, nevím). Samotný závěr už byl vůbec postavený na hlavu, a v té chvilce jsem začal fandit vrahovi, ať se jich konečně zbaví a můžu jít spát... (01.02.2004)

V roce 1995 přišly hned dvě odpovědi na MLČENÍ JEHŇÁTEK a sice neméně parádní instantní klasika SEDM a pak VRAŽDY PODLE PŘEDLOHY, slušný serial killer thriller, ale bez Fincherovy stylovosti. Tak si říkám, jestli Sigourney Weaver v roli traumatizované agorafobické specialistky na sériové vrahy taky nepokukovala po Oscarovi, každopádně film si svým suverénním výkonem krade pro sebe mrňavá a roztomilá fízlyně Holly Hunter, do které jsem se tu nevyhnutelně zamiloval stejně jako chudák Will Patton. (28.09.2011)

První filmový scénář Ann Biderman, kterýžto námět vypadá slušně, ale při dvou hodinách ho zabíjí opravdu nelogické, nebo minimálně totálně pitomé chování policistů. Jak toho, který se vydá k houkajícímu alarmu ven, když má hlídat byt Helen Hudsonové, tak i následně inspektorky Monahanové. Mimochodem, alarm po chvíli slyšet není a polda pořád nikde. Zločinci to měli dost jednoduché. Vyšetřování se táhne a veškeré napětí se pořád točí kolem bytu soudní psycholožky. Vedle takových filmů jako Sběratel polibků či Sedm snímek s podobným námětem neobstojí. (20.09.2023)

Copycat mě vždy hodně bavil; jednak mi nepřipadá hloupý, jednak má interesantní herecké obsazení. A propós, při pohledu na Harryho Connicka Jr. (mj. uhlazeného swingového zpěváka) mě vždy přepadají asociace, jaké by to asi bylo, kdyby si Ondřej Havelka zahrál sériového vraha (a nechal si kvůli roli vytrhat pár zubů...). (06.02.2010)