Vraždy podľa predlohy

První filmový scénář Ann Biderman, kterýžto námět vypadá slušně, ale při dvou hodinách ho zabíjí opravdu nelogické, nebo minimálně totálně pitomé chování policistů. Jak toho, který se vydá k houkajícímu alarmu ven, když má hlídat byt Helen Hudsonové, tak i následně inspektorky Monahanové. Mimochodem, alarm po chvíli slyšet není a polda pořád nikde. Zločinci to měli dost jednoduché. Vyšetřování se táhne a veškeré napětí se pořád točí kolem bytu soudní psycholožky. Vedle takových filmů jako Sběratel polibků či Sedm snímek s podobným námětem neobstojí. (20.09.2023)

Thriller o "serial killers" (to nie sú zabijáci seriálov ale masoví vrahovia), kde sa väčšina zúčastnených správa ako psychopati (tým nemám na mysli zrovna masového vraha po ktorom sa ide). Toto zráža film na kolená a len s prižmúrením oboch očí s dá ísť v hodnotení nad 50 %. Sigourney je nemastná neslaná, Hunter vyzerá smiešne a vôbec sú všetci policajti za tupcov a krajne nesympatickí. Dosť preceňovaný film. (01.12.2006)

Jak jsem se po tomto filmu klepala o prázdninách strachy, již ani ne po roce se divím, proč. Těžce uvěřitelný fakt, jak si kriminálník počíná a neustálé opakování fráze: "Ten vrah je chytrý!" z úst Signourey Weaver, závěrečná gradace v podobě oplzlého hovoru přes počítač a následovného "únosu", mne prostě již nějak nezajímají. (04.06.2010)

Začátek vypadal docela nadějně, ale postupně z toho vyleze spíš Béčkovej thriller. Navíc je to i divně obsazený. Já mám třeba Holly Hunter docela rád, ale tu její drsňáckou pózu jí fakt nejde uvěřit. To samý ten její kolega. Ten taky moc nevypadá jako detektiv z oddělení vražd. Spíš vypadá, že si sem omylem odskočil z nějaký romantický telenovely. A od Sigourney Weaver je taky člověk zvyklej spíš na to, že likviduje mimozemšťany, ale tady se celou dobu jenom tak zoufale tváří a hysterčí. Možná si měla Sigourney Weaver a Holly Hunter prohodit role a dopadlo by to třeba líp. 50% (31.12.2022)

A pak že je soumrak bílého heterosexuálního muže novým znakem současné filmové tvorby. Skoro čtvrtstoletí starý film a jediný normální muž v něm je gay. Zbytek jsou vraždící sadističtí psychopati, žárliví troubové s hubou plnou blbých keců (Patton) a nebo plaší nosiči koblih, kteří se odmítají k ženským sexuálním tužbám postavit čelem (Mulroney). Prostoru pro ženské hrdinky tak naplno využily panikou atakovaná S.Weaver, která dýchajíc do papírového pytlíku vyjmenovává americké prezidenty a H.Hunter dovedně otravující publikum svou protivnou inspektorkou. Vše probíhá v sinusoidě zbytečně natahovaných scén a opatrného dávkování adrenalinu do diváckých žil, než přijde konec, při kterém ani nemusíte být členem jednotky PreKrim z Minority Report, abyste věděli, že se jistá postava zvetí a v poslední možné vteřině stiskne spoušť. Amiel rozhodně není Fincher, ale kdo z nás je, že ano.. (05.12.2019)