Jedeme na teambuilding

Když korporátní zaměstnanec Jakuba Prachaře zažije namísto povýšení degradaci v podobě přeložení do podřadného call centra, které je navíc separováno od zbytku firmy v nevábných suterénních prostorech, jedinou cestou, jak se dostat zpět na výsluní a nedopustit zánik call centra, je vyhrát prestižní firemní pohár. Jenže rok co rok si významnou trofej odváží tým Slováků, kteří mají neporazitelnou pověst. O to hůř, že degradovaný vedoucí má se svým týmem lemplů jen mizivou šanci na úspěch. Po vážnějším několikaminutovém úvodu dostane komedie obrátky a nebude se šetřit ani vulgarismy. Ty tvoří podstatnou část dění a až dorazíme na místo konání soutěže, tak se se svými alkoholickými opary přiřítí tým Brňáků. Čtvrtým účastníkem klání je tým lepých děvčat z Teplic. Už samotná soutěž je natolik příšerná, že ji nelze brát vážně, a každý se musí divit, že tohle představuje pro firmy nějakou relevanci. Nejdůležitější jsou pro tento film herci. Jejich výběr je trefný. Výrazně na sebe strhává pozornost Vojtěch Kotek, který je nositelem jména Michal David, z čehož pramení i nějaký ten vtip i následné snové setkání se skutečným zpěvákem. Pobaví i další, Anna Polívková, Robin Ferro nebo Roman Blumaier. Kdo rád vymodelované poprsí, soustředí se na Justýnu Zedníkovou. Závěrečný dojezd už začal vtipy tak nějak drmolit dokola a film začal ztrácet na své zábavnosti. Vtipnost se dostavila, herecká sestava byla urputně komediální a Zuzana Marianková si coby režisérka držela svůj neotřelý komediální styl. 7/10 (30.03.2024)

Nejsem v pozici, abych mohl říct, že šlo o ztrátu času, protože jsem měl tušení hraničící s jistotou, jak bude celá záležitost vypadat. Od současných českých komedií už opravdu mnoho neočekávám a koprodukce to prostě nezachrání. Jako obvykle byl i v tomto případě nejslabším článkem scénář, který hnal často věci do trapnosti, a i když uznávám, že jsem se občas i pousmál, po většinu času jsem se cítil dost nepříjemně. Na jednu stranu mohu pochválit slušné obsazení, na tu druhou to občas vypadalo, že tvůrci na svou snahu poněkud rezignovali už v průběhu castingu; když začnou místo hereček obsazovat modelíny, asi jim o výsledek příliš nejde. Jo, jo, film měl i své světlejší momenty, přesto jsem ho ale z větší části protrpěl, a hvězdičku jsem mu připlácl jen za Vojtěcha Kotka (kterého jinak příliš nemusím), jenž byl ve své roli sádrového ježka skvělý a za závěrečné věnování, z kterého mi bylo trochu smutno. / Poučení: Ženy by se neměly příliš podobat svým otcům, není to pro ně ideální. (28.03.2024)

Podobnému druhu komedií se většinou vyhýbám. Je to sprosté, víceméně tupé a je to veskrze plagiát tuctové zámořské tvorby. Ale vzdor tomu všemu mi to celkem sedlo. Je tu slušné množství momentů, které dokáží rozesmát, problém jsem neměl ani s herci a nakonec je tu fakt, že sám dělám v korporátu a kluci z Brna mi připomněli naše teambuildingy. Nic k čemu bych záměrně vracel, ale jestli na to narazím v TV, program nejspíš nepřepnu. 60% (01.04.2024)

Slunce, seno, teambuilding. To zbabělý dementi před filmem vnímám jako výraz největšího pohrdání všem, kdo tomu dají lepší hodnocení, než odpad! Dopadlo by to stejně i bez nápovědy. P.S.: Osobně jsem se kdysi přesvědčil o tom, že si Anna Polívková zakládá na vlastní důstojnosti. Má na ni ale ještě nárok? (28.03.2024)

Takovahle komedie se v cesky kinematografii vidi malokdy. Nejen, ze to je ciste komedie a neresi se tu nejaky dramata a vztahy, ale dokonce tu ani neni Langmajer nebo Hrebickova. Na tohle jsem se fakt tesil a nejsem zklamanej, dvouhodinova vymastena jizda s partou dementu, kde neustale padaj nejaky hlasky nebo fory a film snad nema hluchy misto. Kvalita foru je samozrejme promenliva, ale ty povedeny prevladaj. Herecky obsazeni je taky super, i kdyz vsichni tak nejak prehravaj, tak je to vlastne uplne jedno. Ja se bavil perfektne od zacatku do konce, vic takovejhle filmu. (05.04.2024)