Francouzská revoluce

Tato k dvousetletému výročí revoluce natočená minisérie je krásným shrnutím nejpodstatnějšího dění ve vzrušené Francii mezi lety 1788-1794. Na IMDb jsem se v jednom komentáři dočetl, že prý hlavní postavy Robespierra a Dantona jsou zde z komplexních historických figur ztěstnány do postav dokonalého hrdiny a zavilého padoucha. Což je totální nesmysl a pravý opak je pravdou. Jsou-li některé vedlejší postavy a děje podrobeny (nutnému!) zjednodušení, dovolím si tvrdit, že tak tomu není právě u Dantona (v podání jako vždy geniálního Brandauera), který je zde vykreslen coby zkorumpovaný sebestředný konjunkturalista, ale také strhující řečník a člověk, jenž si dokáže zachovat zdravý rozum, když kolem zuří šílenství. Robespierre (hraný charismatickým Polákem Sewerynem) pak je vykreslen stejně nejednoznačně: Neúplatný idealista a brilantní politik, který však stále více ztrácí kontakt s realitou a upadá do zajetí bezbřehého fanatismu, v němž neváhá poslat pod gilotinu nejlepší přátele. Souboj mezi těmito a dalšími skvěle napsanými postavy rozhodně stojí za vidění! A těch krásných scén! Třeba ta trpce ironická, v níž Ludvík XVI. doktoru Guillotainovi poradí, kterak zdokonalit jeho nový humánní popravovací přístroj... (09.02.2007)

Taková revoluční klasika. Na začátku spolu a potom proti sobě. Moc se mi to líbilo. Robespierrovo taktické vyčkávání, těžkopádnost Ludvíka XVI, Maratova popularita, to zde bylo perfektně zobrazené. Nesedl mi akorát charakter Marie Antoinetty, takové Paris Hilton osmnáctého století. Zde byla vyobrazena jako úlně normální manželka a matka. O její proslulé lhostejnosti k bídě poddaných a ještě větší rozmařilosti, zde mnoho nebylo.Jestli vůbec. Ale mojí chybou je, že mi utekly poslední dva díly a tak mé hodnocení není asi stoprocentně objektivní. Občas jsem se jen obtížně orientoval v ději. Ale taková byla doba. On skutečně ten zmatek byl obrovský a orientoval se málokdo. A nepřehledná situace se moc přehledně zobrazit ani nedá. Tak čtyři plus a těšim se, že seženu zbývající dva díly. (11.01.2010)

Po prvním dílu: monumentální výprava, skvělí herci v pedantické rekonstrukci událostí Velké francouzské (buržoazní) revoluce z pohledu novináře Camilla Desmoulinse, jednoho z hlavních představitelů kordilérského klubu. Film má jednu nevýhodu, totiž že je mrtvý - je to prostě oživlé museum. Napovídá tomu i pedantický scénář, snaha nacpat do dialogů maximum historických informací a tak je znepřehlednit a znepřirozenit. Kdyby nebyla sama francouzská revoluce tak zajímavá, asi bych musel hodnocení ještě snížit právě kvůli nefilmovosti díla. (12.11.2009)

Vzor ve zpracování historických témat, potřebná pompéznost i realističnost. Co činí z tohoto díla téměř perlu (nejen) francouzské kinematografie je velkolepé score od génia filmové hudby jménem Georges Delerue, jeho mnohotvárná a vyšperkovaná kompozice je obří třešničkou na tomto dortíku. Všichni si vybavíte určitě skladbu Hymne á la Liberté. (29.03.2009)

Je to pár dní, co jsem zjistil, že existuje tento film k Francouzské revoluci. Řekl jsem si, že se někdy na něj podívám, ale vzalo to nějak rychlý spád. A nelituji toho, události v ní jsou vylíčeny skutečně poutavě, současně je tu dost prostoru na to, aby člověk mohl zažít komplikovanost celé revoluce. A že nebyla jednoduchá. Zároveň, navzdory velké stopáži, nikde nevidíme vyloženě hluché místo. Děj je neustále dynamický, má spád. Asi jak to bylo ve skutečnosti. Celá tahle událost nás může dodnes varovat před tím, co se stane, když věci začnou dobře, ale zvrhnout se. Když se k moci dostanou radikálové... (29.11.2020)