Francouzská revoluce

Takovéhle skvosty se dnes už bohužel netočí. Film opravdu historický, ne pseudohistorický, tedy v převážné většině přísně faktografický a téměř prostý obvyklého telenovelického balastu, který na historický terminál s oblibou roubují komerční, hlavně pro Hollywood píšící scénáristi. Působivá a neradostná ukázka toho, jak snadno mohou původně vznešené ideály vydláždit cestu do pekla, jak revoluce časem zákonitě požírá svoje vlastní děti/tvůrce, jak pošetilé je bojovat za nějaká práva abstraktního "lidu" a jak snadné je zaklínat se při páchání zločinů jeho jménem, jak nekonečně sprostá, manipulovatelná a stádní pakáž je onen tzv. "lid", tvořený většinou bezcharakterní primitivní lůzou, bezskrupulózními ctižádostivci, nebo v lepším případě politováníhodně naivními idealisty. Nabízí se paralela třeba s průběhem bolševické revoluce v Rusku, nebo s padesátými léty u nás, ale takových paralel k mnoha jiným dějinným událostem jsou v historii spousty a jsou prd platné, protože lidstvo se bohužel z historie a ze svých chyb nedokáže poučit. To dokážou jen nemnozí jedinci, kteří ovšem na chod dějin očividně nemívají žádný vliv. A proto je například naše euroamerická civilizace v současnosti přesně tam, kde je. (07.11.2021)

Historický miniseriál dle mého gusta, žádné učebnicově přefiltrované postavy, které je možno rozdělit jen na dobré a zlé. Tady je každá postava živá, má své klady, své zápory, lásky i strachy. Poprvé jsem vnímala i královskou rodinu jako lidské bytosti a bylo mi chudáka slabošského Ludvíka líto. A Danton v podání Brandauera mě přesvědčil k revolučnímu vzplanutí. Avšak ten odporný a slizký Sewerynův Robespierre mě zase vrátil na zem. Ukázal mi, že s davem bylo vždy snadné manipulovat a probudit v něm ty nejnižší pudy a touhu po krvi. Francouzskou revoluci považuji za nejživotnější historický film, díky němu jsem slyšela živého Dantona i Robespierra, potkala jsem Marii Antoinettu i Ludvíka XVI. (05.07.2011)

Taková revoluční klasika. Na začátku spolu a potom proti sobě. Moc se mi to líbilo. Robespierrovo taktické vyčkávání, těžkopádnost Ludvíka XVI, Maratova popularita, to zde bylo perfektně zobrazené. Nesedl mi akorát charakter Marie Antoinetty, takové Paris Hilton osmnáctého století. Zde byla vyobrazena jako úlně normální manželka a matka. O její proslulé lhostejnosti k bídě poddaných a ještě větší rozmařilosti, zde mnoho nebylo.Jestli vůbec. Ale mojí chybou je, že mi utekly poslední dva díly a tak mé hodnocení není asi stoprocentně objektivní. Občas jsem se jen obtížně orientoval v ději. Ale taková byla doba. On skutečně ten zmatek byl obrovský a orientoval se málokdo. A nepřehledná situace se moc přehledně zobrazit ani nedá. Tak čtyři plus a těšim se, že seženu zbývající dva díly. (11.01.2010)

Revoluce je v této sérii vykreslena ve dvou nejvýraznějších rovinách, v rovině politické a v rovině válečně-represivní. Velká francouzská revoluce je opravdu velká, takže ani 6 hodin zdaleka nevyčerpá celé téma. Všechny kdy natočené snímky si vybírají hlavně tu pařížskou revoluci ve velké politice. Bylo by však velice zajímavé ukázat, jak probíhala revoluce na malém městě a vesnici. Tam měla revoluce o dost jiný charakter hlavně v otázce motivací k teroru. (08.02.2008)

Vizuálně snad až >pimprlově< pojatá >historie< aneb pateticky mýtutvorný epos ryze televizního kalibru, dobově hvězdně sice obsazen, rutinně však natočen a krom občasného (místy až směšného) přehrávání hvězd i komparsu vcelku jalově odehrán... . . . V kombinaci tuzemského televizního uvedení s ořezem obrazu (z formátu 1,66:1 na 4:3) a hlavně s tradičně debilním a zvukově plochým českým dabingem (mmj. třeba výkřiky a atmosféra v davových a vůbec exterierových scénách...) působí pak tohle dílo - zvláště ve vypjatých momentech - místy až nechtěně komicky, vskutku prostě hodno předhození prostému a prostoduchému masovému diváckému stavu a jeho stádně-uživatelským vidláckým tužbám a moresům... :-[ . . . P.S. Nakonec pak snad nejvíce pozitivní jev jako odměna za svým způsobem protrpených 360 minut je zjištění, že >nezlomný lidský duch< stará se o neustálé opakování historie a nakonec to stádo prostě nikdy nezvítězí nad všemi těmi psychopaty, vrahy, zloději, korupčníky atd etc (čili "politiky"), posedlými mocí a ohánějícími se vůlí a blahem lidu. Tak jen tak ale fakt nevím, co je vlastně horší... :-( - - - - - (Poprvé sledováno po čtyři dlouhé večery za porevolučně pozdního léta l.p. 2009 na ČT2, komentář zde jako sedmnáctý - 22.9.2009) (22.09.2009)